Po dvou měsících ....

..mě začala znovu bolet hlava v plné palbě. Snažím se rozklíčit, co to spustilo, ale nemůžu se k ničemu dobrat. Pomalu se blog stává deníčkem hypochondra:) . Ale zapsat si to musím, protože díky blogu vím, že kolem  19. 11 mě hlava bolet přestala. Snažím se být statečná, ale když nezabírají ani opiáty, tak trochu malomyslním. Určitě je mezi čtenáři i někdo, kdo má taky chronické bolesti ( čtenářská základna stárne se mnou:), tak by mě zajímalo, co děláte, aby Vám z toho nehráblo. Mně pomáhá taková blbost. Dlouhá sprcha. Ve sprše se vždycky uklidním. Ve sprše dostávám i nejlepší nápady. Jako třeba teď. Koupelnová skříňka s bočními boxy na šminky a pro druhou polovičku holící strojek. Klientům se moc líbí. Nemůžu se dočkat, až se vyrobí. 

( jdu se přesunout do galerie, dopíšu to tam) 

Jsem tady a snažím se vyfotit MISKU na zrcadlovku. Nemůžu si vzpomenout, jak všechno nastavit. Nakonec ta telefonem je lepší.

Je 17:20 a ještě je světlo. To už je únosné, že? Ale i tak pořád s D. kutíme, kam bychom jeli.  D. by rád jezdil každý rok na stejné místo. Ideálně do kempu na Staňkov, kde jezdil jako malý se svými prarodiči. Naštěstí se nechá zlomit i na nová místa ( i když s velkou nevolí) a některá pak zařadí do destinací, kde by rád taky jezdil častěji. Bechyně. Třeboň. Já taky nejsem jednoduchá. Potřebuji jezdit nejen na hezká místa, ale do zajímavých interiérů. Nebo ať tam jsou aspoň parkety. Kromě toho oba preferujeme méně lidí . To znamená být někde mimo sezónu, což se vylučuje s mojí touhou se někde koupat. Ve slabé chvilce včera prohlásil, že by i jel s karavanem k polskému moři. Mimo sezónu.( vidím to na  trojfázový trénink)  Ok. Tak nemůžu mít všechno. Karavan je pro mě rozhodně přijatelnější, než nudný interiér. Na moře budu zírat, což mi taky dělá dobře. Hned jsem našla hezký autokemp. 6 km pěšky do centra Gdyně. 300 m k moři. Na konci června jedeme s karavanem hádejte kam? Na Staňkov:)

....

Dopoledne v galerii točila Česká televize. Mělo by to být  o víkendu v Události v kultuře na ČT1.

Podlahy

V Cukřence položili v obou patrech podlahy. Velká nádhera. Pořád na to koukám. Jsem vděčná, že do toho majitelé nakonec šli.

....

Valentýna neslavíme, ale prý už mi dlouho nic nekoupil.  

Válovky miluju. Kniha není k sehnání. O to víc si vážím.

Náušnice byl risk, ale trefil se. Drží hezky na uchu.

Sobota. Budu celý víkend pracovat a těším se na to. 

 

Oslava u Borka

David upekl slané štrůdly, já dort, mamka šneky, Borek zajistil zbytek. 

Borek s Davidem.

Nemá to ještě úplně zařízené, ale už teď se mi tam líbí. Stůl a koberec IKEA. Manšetrovou sedačku si našel na e-shopu. Trochu risk, ale naštěstí se na ní sedí hezky. Skleněný stolek na údržbu peklo, ale ladí k průhledné židli. Černá židle a křeslo od nás z domu. Mělo to být provizorní, ale už to tam asi zůstane. Několik retro plakátů. To ani nevím, kde koupil. Krásná velká stříbrná stojací lampa, která není vidět.( z Polska)  Mix židlí má běžně u stolu, ale na narozeniny přesunuté k sedačce. Jo a  sametové závěsy, TV stolek si koupil v JYSKU. Jak moc neholduju vinylové podlaze, tak tento odstín mi přijde v pohodě.

David s Kájou opálení z Thajska. Vzali jsme na narozeniny INSTAX . Dokonce i Kája, která se nerada fotí, byla nadšená. Fotky jsou pidi, ale lepší něco než nic. Kdo v dnešní době vyvolává fotky? 

.....

V sobotu jsem po dlouhé době šla běhat a kupodivu mi to šlo. Osm kilometrů. Tempo nijak závratné, ale měla jsem i horší. D. vařil špagety, odpolední spánek a pak glazování pece. V neděli ještě glazování, spaní, vaření. Koupila jsem si krémovou tvářenku a jsem nadšená. Mně ty krémové přijdou mnohem přirozenější a pleť jasnější. 

Dočetla jsem knihu EXPATI . 

Bude bavit ty, co se pohybují kolem architektury. Dokonce je v ní Marek Obtulovič  původem z Havířova. Dan pro něho něco fotil.

Znovu jsem si koupila knihu O rodičích a dětech . Klasicky jsem v nadšení někomu půjčila a už se ke mě nedostala zpátky. 

Čím větší odstup mezi příspěvky...

 ...tím víc jsem v tlaku, že bych měla napsat něco opravdu plnohodnotného, inspirujícího a tím víc to oddaluju. No nic. Napíšu jak se mám, co dělám, prostě takovou tu klasiku.

Dnes změnili náhledy na fotky na instagramu. ( místo čtvercových fotek, obdélníkové ). Nemám ráda změny, i když to myslí dobře. IG jsem si založila před 12 lety.  Nikdo na IG nebyl, takže jsme se sledovali  navzájem mezi přáteli. Pět srdíček, to už bylo něco!  Tehdy nikoho nenapadlo, že by to mohl být nástroj k prodeji, vydělávání peněz, velký zdroj inspirace a propojování.  Přes IG si i často kontaktuju umělce ohledně výstav, píšu se syny. 

David se dnes vrací po měsíci z Thajska. Předevčírem se přesouvali s přítelkyní z Malajsie do Thajska ( cesta lodí, buse, autem) Dvanáct hodin byli bez příjmu a neodpovídali. Takové nervy! Příště mi povinně povolí sdílení polohy a k opasku si dá lokátor. 

Borek ve čtvrtek slaví 22.  Jeho wishlist : karimatka na jógu, velkou kytku v květináči, dva plakáty, hrudní pás na sport. 

Poprvé slavíme u něj doma. Oni už jsou vážně dospělí.

....

O víkendu jsem byla obkouknout co nového v ,,Cukřence".  Dva roky probíhaly stavební práce. Tento týden začínají s podlahami a začínáme zařizovat. Sláva!

Já snad budu muset začít ....

 ...na stará kolena plánovat. Nebo aspoň si říct, co je priorita a u čeho se nemám zadrbávat vůbec. Já si tu práci totiž přidělávám kolikrát sama. Klasický příklad. Klientovi firma nacení schodiště, osvětlení, pracovní desku, nábytek, cokoliv  a mě popadne záchvat šetřivostí a začnu shánět někoho, kdo by jim to vyrobil levněji. Ve výsledku s tím mám mnohem více práce, starostí a nervů. Tento týden jsem se málem zamotala do poptávek osvětlení u několika firem, přitom moje práce je vybrat typ světla a tím to hasne. Kromě těchto pracovních odboček jsem se věnovala spuštění nového Krystal shopu , který je více propojený s galerií. Co chvíli tam něco nefungovalo, i díky tomu, že jsem si tam navymýšlela pár novinek. Každopádně už to funguje, jen mi chybí dopsat články na úvodní straně. Někdy. Není to, Soňo, priorita!

.....

V pondělí byly obkouknout výstavu slečny ze střední. Další  úterý proběhl workshop pro gympl.  To jsou aktivity o kterých by se taky mohlo říct, že jsou neekonomické, ale dělají mi radost. Těším se na jaro / léto, až něco vymyslím i pro veřejnost. To mi připomíná, že v galerii jsou drobné změny. Musela jsem v novém roce upravit v galerii otevírací dobu, protože Vendy se po devíti letech stěhuje s kanceláří do Ostravy. Dny zůstávají, ale bude otevřeno jen od 16 - 18. V červenci a srpnu jsem měla vždycky zavřeno, ale raději otevřu i přes léto a zavřu v zimě. Spousta přespolních by chtělo přijet v létě. Chystám krásné výstavy. Těšte se!

.....

Podařilo se mi dotáhnout dva návrhy a k tomu mi přišel milý vzkaz.

Dobrý večer,

chtěla bych Vám také poděkovat. Byl to pro mne velmi příjemný čas spolupracovat na projektu a pracovat na něm právě s Vámi. Měla jsem možnost ujasnit si, co chci a co potřebuji. Moc mě to bavilo a těšilo. S výsledkem jsem moc spokojená a těším se do "svého". Moc jste mi pomohla, vcítila jste se do mého vkusu a ulehčila mi rozhodování a ušetřila mnoho energie a času. Ještě jednou děkuji za příjemnou spolupráci.

Přeji vám vše dobré a pevné zdraví.
Jana

......

Borek rekonstruuje svůj budoucí barber. V březnu otevírá. Já mám na starost jen výrobu skříněk, jinak si všechno dělá po své ose. David, než odjel se svou přítelkyní na měsíc do Thajska, natahal Borkovi nové omítky. Hezké, že si bratři pomáhají. 

.

Asi budu patřit jen k malé hrstce lidí...

 ...co se těšili po svátcích  na práci.  Vidím to i na pracovní víkend. Potřebuju si nad pracovat čtvrteční vernisáž, která byla mimochodem velmi vydařená. To, že mám vždycky děsné nervy, aby autor i návštěvníci byli spokojení, je věc druhá. 

Pavel vymyslel krásnou instalaci. Vytvořit dřevěné příčky potažené sametem. Vstup na balkon ,,zazdil" obrovskou plastikou. Je to poprvé, kdy dílo není hned u vstupu na boční stěně, ale naproti dveřím. 

Díky, že jste přišli. Bylo vás opravdu hodně. 

Sportovní víkend

 V sobotu dopoledne píše Monika, jestli neoběhneme komín na běžkách. Kdo ví, kdy zas napadne sníh.  Slunce, krásná stopa, nikde nikdo. Běhaly jsme podél potoka Lučina. Odpoledne sauna se Silvou. 

V neděli jsme se nedokázali rozhodnout, kam vyrazíme s D. na hory. V deset dopoledne už bylo jasné, že než někam dojedeme, vyšlapeme na kopec a zpět, bude tma. Tak aspoň  na chatu Martiňák. Necelých deset kilometrů. Kdo nemá rád nahlas hudbu a vydýchaný vzduch, vyhraje to s termoskou na venkovní lavičce. 

....

 Zítra ,, do" práce. ( z gauče do pracovny ). Ne že bych o svátcích vůbec nepracovala ( vytočila jsem 140 hrnků), ale cítím, jak mi mozek vypnul.

Na ČT art vyšel velmi smutný rozhovor s výtvarnicí Veronikou Lukášovou.

V závěru toto:

,,Život je to, čím se zabýváte každý den. Odkládáte to, co je pro vás nejdůležitější, až bude čas? Možná nikdy nebude. Jsme vlastně jen shrnutí momentů našeho života. Takže uvažte, co s těmi momenty, co s těmi dny děláte. Nikdy nevíte, co je za rohem. Naše touha ovlivnit budoucnost je jenom touha. Snaha ovlivnit minulost je plýtváním času. Jediné, co máme, je teď."

Moc děkuji...

...za tuto blogovou komunitu.  Za nákupy v tomto roce ať keramiky nebo umění, za hezké vzkazy, tipy, za možnost Vám navrhnout interiér. 

....

Letošní Vánoce byly v duchu umění a sportu. 

 D. dostal kromě bežeckých bot obraz od Iva Sumce. RUKA . V létě jsme na něj koukali v ateliéru. Někdy je potřeba to nechat uzrát ( a taky našetřit). Visí nám na schodišti a vypadá skvěle. 

Já dostala od D. kromě běžeckých bot, parfému Chloe a ultra teplých ponožek, talíř od Fornasetii . Ten jsem si přála, ale byl zamítnut, ať si vyberu jiný dárek. Blafoval.

K anatomii ruky mám trochu výhrady, ale budu tomu říkat umělecký záměr:)

Snowflakes od Lukáš Houdek bylo překvapení od Hanele.

....

Přes svátky jsem přečetla novou knihu od Jana Vitvara Umění, kterému rozumějí úplně všichni.  Na prvních 47 stranách si vyřizuje účty s Milanem Knížákem. Myslím, že si tolik prostoru ani nezaslouží a zároveň to knize trochu škodí.

Pak to ale nabere obrátky. Probere  Chalupeckého cenu, soukromé galerie, sběratele, veřejné instituce, umělecké školy a musím říct, že se toho rozhodně nebojí. Trochu vám to vezme iluze.  Mohla bych si s potěšením číst, jak kriticky vidí jiné soukromé galerie, vedle kterých moje je jako lilie, ale radost se nedostavila. Za mě - každý vede galerii jak umí a zaměřuje se na ,,svou " skupinu způsobem, který mi nemusí být blízký, ale to ještě neznamená, že je to špatně. 

 J. Vitvar je novinář skvělého týdeníku RESPEKT, který má v popisu práce vznášet odbornou kritiku. Stejně tak i my bychom měli číst se zdravě kritickým úsudkem, tím spíš, když je nám osoba velmi sympatická. Knihu vřele doporučuji, stejně tak RESPEKT.

Za chvíli jdu do galerie předat zbytek obrazů Tereze, pustit topení a pokusit se vyčistit posprejované zadní dveře. Je to pořád dokola.

Po dvou hodinách čištění jsem se tak vytočila, že jsem hned jela na Stavební úřad s žádostí na zbourání schodiště. Slouží jen teenagerům na každodenní kalby. Lidé v domě jsou z nich úplně zoufalí. Nezmůžete nic. Pokud dělají hluk ,,jen" do desíti hodin. Kamerový systém? Vezmou si kšiltovku a kapuci. Schodiště mám ráda, ale bezpečí, čisto a klid radši. 

9.1. v 17 hod máme vernisáž . Víc o výstavě TADY 

Moc se těším. Pavel se loni dost vyšvihl. Prezentoval svoji práci v Miami, Istanbulu, měl krásnou výstavu v Traffo galery a Litomyšli. 

tento street art mi nevadí

Dostali jste nějaký dárek, z kterého máte velkou radost?

Shrnutí deseti let ..

... o Galerii Krystal na ARCHIZOOM 

.....

Víte jak se pozná, že už jsou děti dospělé? Že se víc těší na to, že se sejdeme, než na dárky. 

Velký  nákup přes Rohlík. Hlavně kvůli Keřkovským rohlíčkům. Letos se chystám zvítězit v soutěži o nejlepší bramborový salát, který pořádá místní skate shop. Vzhledem k tomu, že každoročně se umisťuju na předposledním místě, je to výzva. 

V pátek ještě na otočku do Beskyd něco projednat s klientem. Hotová fasáda.

U nás už týden nastrojený stromek.