Soňa Malinová

Příští týden nastane můj den D. Holedbala jsem se totiž,že položit dlažbu umí každý zručný řemeslník a já řemeslník jsem.Čím se ale blíží termín pokládky,tím víc se obávám výsledku. Mno. Uvidíme.Všichni zedníci se těší, až začnu.Mají velké chlapácké řeči, ale já jsem rozhodnutá jim narušit jejich Macho ego. Doufám,že si nenaruším to svoje.
K práci mi byl přiřazen tchán.Oni mi snad opravdu nevěří!!

........................................................................................................................................................................

Parťák tchán se ukázal jako velmi potřebný člen týmu.I když jsem si pokládala dlažbu, míchala lepidlo a vyrovnávala sama, tchán měl rady nad zlato.Navíc mi dělal věci,které by mě zdržovaly: čištění dlaždic ,řezání. Chce to grif, cvik a hlavně rovnou podlahu.(ta naše nebyla) Proto ozubená stěrka neplnila vůbec svoji funkci.Lepidlem jsem musela dorovnávat dolík uprostřed místnosti.Místo 3 pytlů lepidla na místnost , jsem spotřebovala 5. S pokládkou dlažby jsem začala v ateliéru a tak případné nezdary by tak nevadily.Umíchat lepidlo taky není taková sranda.Než jsem rozmixovala vrtačkou půl pytle,tak jsem myslela,že mi upadnou záda. Ale ten výsledek stojí za to.Musím se pochválit,protože ať položím vodováhu příčně i podélně, je to rovné. Druhá místnost už šla jak po másle. Rovná podlaha mě přiváděla do radostných výskoků. Pokud se hecnu a budu pokládat i chodbu a kuchyň, dám si tu práci a ještě před pokládkou dám samonivelační hmotu.Díky ní je podlaha fakt rovná a ušetří to mnoho času a lepidla. Nakonec bych chtěla vzdát hol všem zedníkům,pokladačům,topenářům,vodařům,kopáčům.........Je to hrozná dřina.