smraďoch

Minulý týden jsem dostala funkci kotelníka. Konečně se muž uvolil k tomu, aby jsme zatopili v krbu(máme krbovou vložku s průduchem do dětského pokoje, který je v prvním patře). A ejhle. Z průduchu se začal linout nepředstavitelný zápach. Něco mezi spálenou mrtvolou a pet láhvemi. Buď tedy je v komíně nějaký pozůstalý nebo je s krbem něco divně. Všechny indície směřovaly na samotnou krbovou vložku, která musí projít velkým žárem,aby vyhořela barva . Prý den...dva a je to pryč.(říkali odborníci) Ha!!! Čtyři dny jsem hajcovala a zároveň měla otevřená okna , dveře, abych to přežila. Nakonec ta potvora přece jenom přestala smrdět a už je to nádhera. Večer koukám do krbu, nasávám vůni,teplo a jsem v úžasu.

Kdo uvažuje o domu a zapomněl na krb, měl by ho do nákresů rychle zakreslit.Krb a velký stůl je srdce domu.Průduch skutečně hezky vytopí i pokojíček. Mimichodem. Ve středu k nám přijede ČT a bude natáčet náš pokojíček do pořadu Bydlení je hra. Ale pozor!!! Je to pětiminutový šot o tom,jak by pokojíček neměl vypadat. Tak jsme to dopracovali. Nejdřív jsem si říkala, že bych nechala všechny krabice v pokoji tak,jak jsme se nastěhovali,ale dneska jsem vyměkla a aspoň jsem nějaké krámy odstranila. Najednou vidím pokoj očima objektivu a vidím tam opižlaný koberec rádoby rovně, tu nefungující stolní lampičku, nábytek u kterého jen těžko najdete dva kousky ladící k sobě. Nejvíc si zgustne architekt na madraci volně ležící na zemi. Zapomněla jsem na volně visící drát ze stropu a na konci žárovka. Krása.Možná se pak štáb na nás složí.