Dvě zdánlivě rozdílná témata mě přivedly na společnou myšlenku.
U obou věcí si musím ujasnit, co od toho očekávám.
Tak tedy věc prvá. Jako každý rok jsme vyrazili s rodinou na chalupu do Jeseníků. Nádherná panenská příroda, chalupa jako malovaná, praskající krb, proto všechno jsem se vždycky těšívala. Letos jako by jsem přijela na jiné místo.
Jiná jsem byla já, s jinými potřebami relaxu.
Nutně jsem potřebovala zaměstnat hlavu, aby jsem nemusela myslela na všechny ty stolky a židle, závěsy, objednávky, balíky.Ze zoufalství jsem projela časpisy skladované od roku 1985.(tak například Lucka Bílá -nastupující hvězda- se už neživí šitím a háčkováním,ale zpěvem).První dva dny byly trápení, než mi došlo, že to není dovolená, spíš čas, kdy konečně můžeme být všichni pospolu.
Dovolená se už konala v době, kdy obě děti byly v Praze a já (i když přes den pracující) jsem po večerech obrážela kamarádky nebo vyrazila s mužem na večeři.
Až příště budeme plánovat dovolenou, bude to dovolená s velkým D.Místo, které neznám.
Nicméně, děti si to velmi užily(aspoň doufám) .O sekání sekyrou s tatínkostrejdou (jedno dítě jsme přibrali navíc) jsem naštěstí nevěděla. Kuchání vnitřností pstruhů, stavění bunkrů, olympiáda (děkujeme za vydatnou pomoc paní vedoucí stanovišť Hanele), pískové hrady na pláži, stezka odvahy....
S Hanele jsme si urvaly na chvíli čas a listovaly časopisy o bydlení. Kritizovaly, jak HNUSNÝ koberec nainstalovala designérka do pokojíčku a to MY bychom to rozhodně udělaly lépe a za TOHLE bychom prachy rozhodně nedaly, protože ta židlička má hodnotu 1000 kč a ne 10.000. Občas jsme něco pochválily , vystřihly, vytrhaly.....nakonec vymyslely kancelář pro jejího muže. Je to pravda pravdoucí, že dvoum se lépe vymýšlí. Jeden něco řekne, a i když to nemá souvisloust, tomu druhému se to spojí do obrazu úplně jiného, ťuk, ťuk, jako hra v biliardu, až jsou koule v důlku, až je nábytek na místě.
A jsem u toho, co očekávám od designu. Očekávám, že si ho můžou koupit normální lidi. Normální, myslím normálně vydělávající lidi. Možná je to tím, že některý nábytek bych si zvládla vyrobit sama a nebo tím, že vím , co kolik stojí . Návrh, materiál, výroba.
Prostě nemůžu skousnout lavici za 33.000,-. Jako tahle.
Druhá věc je funkčnost. Když se rozhodujeme , co budeme prodávat na MalinaDesign. Musí to být pratelné, pohodlné, pevné ....
Indoch mi při posledním článku nechal odkaz na http://www.vitradirect.com/ .Moc hezké věci. Občas jsou semo tamo k vidění v tuzemských časopisech. I třeba zmíněná vrchní lavice. Ceny mi dojem kazí. Pro ty ,,nenormální,, mám tip na židli, kterou vidíte snad v každém blogu o bydlení nebo zahraničním interiéru. 
Dnešní příspěvěk nevyznívá tak happy. Přece jen happy end mám. Přijeli jsme domů.Domů!!!Je skvělý pocit vědět, že jsem šťastná být doma se svým mužem, dětmi, přáteli nablízku, prací přes chodbu. ..... a on-line připojením :-)))))
6 komentářů:
tak s tím design pro normální lidi naprosto souhlasím.. je spousta takových věcí u kterých váham, jestli si je koupit za takovou cenu a to nemusí stát 30 000. Fascinuje mne např. plastová průhledná židle od Kartellu tuším.. stojí okolo 5000? já v tom vidím jedno bouchnutí stroje :)) i když design, báječný :)
Vtipné přirovnání-jedno bouchnutí stroje:-)))
nojo, když tak se to vyrábí, ne? teda neznam technologicky postup vyroby pruhledne zidle.. :)) já bohužel dělám kvalitu v podobných fabrikách a ono to tak fakt je! buch! :))
Koupím si ten bouchací stroj a budu sekat židle jak Baťa cvičky. :-)
Mám podobné poznatky z dovolené - pokud si společně strávený čas mají užít hlavně děti, na chalupě jako malované, kde člověk nic nemusí (nebo nesmí :-), není tam ani signál mobilu natož net... jeden by se skoro nudil. :-) A žádná Hanele, ani žádný časopis o bydlení, neřkuli o Lucii Bílé...
Doma je doma - jsme tu taky báječně pospolu, ale v noci mám trochu osobního volna. :-)
Soňa navrhne židli, Jana bude bouchat jak Baťa a já to budu kontrolovat :))
Pro Janu: Noci jsou nejlepší část dne:-)))
Okomentovat