
,,Paní řidičko, předložte řidičský průkaz.Víte, že máte prošlé STK? ,,Vím", opáčila jsem poctivě.,,Tak vy to ještě víte!" (výhružný tón). ,,Tak to bude za 5.000,-" . Já nehrajůůů,chtělo se mi křičet. Místo toho jsem smutně zamrkala čerstvým mejkapem. A upřímně se mi chtělo brečet,ale nerozbrečela jsem se.
,,Tak za 500,- a rychle si to dejte do pořádku".
Odpoledne fičím na STK. Neprošla jsem , za to jsem zaplatila 1200,- s tím, že si mám dát do pořádku obrysová světla. Co mají ti chlapi pořád s tím pořádkem!
Na brečení došlo až o dva dny později.
Natáčení rozběhlé na plné otáčky. Jediný volný den, abych nakoupila barvu na výmalbu pokoje(5 litrů). Paní si to štráduje do vozovky, brzda a barva v celém autě.Taky na milovaném svetru, džínách, palubovce,sedačce. Na třídní schůzky musel manžel. Po kom ten náš syn je,když já jsem byla tak slušné dítě!!!! A pak , další den jedu na místo natáčení už po páté, jedu pozdě a najednou nevím , kde jsem a chce se mi brečet. Bulím , protože jsem ztracená, zracená v tom natáčení, zklamaná, že né všechno vyšlo, jak jsem si představovala.
A nebýt úžasného štábu, tak to otočím a jedu domů.
Pravda pravdoucí je, že lidi, kteří tvoří Bydlení je hra , jsou tak milí lidi, že se mi po nich vždycky stýská.
O Kunštátu, stolku a setkáních příště.