Náš starší syn se připojil k překonání hranice 2.000 obyvatel, aby se Severomaravský kraj stal krajem pandemickým. Spí už se mnou třetí noc, mokrý jako pohozené ručníky v koupelně. Kupodivu nemá ani halucinace, což u běžné chřipky vždycky mívá. Měla jsem je jako malá taky.Obrovské plastelíny se valily ze sektorových skříní, které si rodiče vybrali z protekce ,ještě před slavnostním otevřením obchodního domu Budoucnost. Zítra odjíždím natáčet a nechce se mi nechávat dítě pod dozorem neúzkostného otce. On totiž neměří teplotu co hodinu, neserfuje na interneru, jaké nejlepší vytamíny podat, nevolá na bezplatnou linku, zřízenou speciálně na Bulovce ,aby uklidnili matky plašany. Taková jsem já. Úzkost jsem si pomalu a jistě vypěstovala s každou laryngitídou ,na kterou trpěly obě děti.
Čekání na nadechnutí je o 1000% adrenalínu více, než seskok z letadla. Dva roky už neskáču. Dětem narostl širší hrtan , ale úzkost mi zůstala.
Zítra si tatínek se synem zahraje carcasone a prokáže mu větší službu ,než já se svým poměřováním. Od něho si taky děti vyžadují modlitbu za uzdravení. Pro ně je to běžná léčebná procedura: modlitba + léky. Táta se modlí a cítí se skutečně lépe. Mohli by to zařadit do rad ,které podávají na Bulovce.
Včera se děti modlily,aby jsem neměla tolik práce. Tak jsem jim vysvětlila, že ať se radši modlí, aby maminka nebyla tak blbá a řekla si za práci více peněz. Taky aby neměla pocit, že všechno musí vyřešit. Být v kdejaké....to jsem řekla nějak slušně...... a abych hlavně uměla říkat ne, nemůžu, nezlobte se ......tak,jako to oni umí asertivně říct, když chci po nich uklidit myčku.
Přesto všechno, že jsem matka úzkostná, někdy přepracovaná, dětí touží mít práci jako já Uvidíme, jak dlouho jim to vydrží :-)))
2 komentáře:
Soni... synovi přeju hodně moc zdraví a co nejpříjemnější marodění. Tobě kliiid. :-) A že jsi žena devatera řemesel - ve kterém z nich se synové touží "pomamit"? :-)
Díky za přání.
Ten starší chce být designér budov a lega, mladší chce vyrábět nábytek.
Okomentovat