Každé ráno u nás doma panuje zmatek a stres.Vypravit do školy a do školky v klidu se mi ještě nikdy nepodařilo a to jsme na to dva. Takže, když jsem viděla staršího syna vyrábět papírovou obálku, braly mě mdloby.A pak mi ji podal a že je to sponzorský dar na kavárnu Zahrada.
Je to třetina jeho úspor.Krok zpět k vysněné hře na playstation. Krok vpřed k poznání, že peníze nejsou všechno.
100 kč uspoří z kapesného za půl roku. Půl roku spoření, třetina našich úspor -to by byl pořádný balík peněz, který může změnit svět jako je třeba Haity.
Už ani nepamatuji, kdy jsem po ránu tak brečela.
11 komentářů:
Tak to sú tie okamihy na ktoré sa nezabúda...Tie naše deti sú proste fajn!!!
No, a já už bulím taky...
A já chci dítě !!!!:). Borek je borec.
Haity nepotřebuje peníze, Haity potřebuje změnu v systému atd.
cimi
Pro Cimi: S tím dítětem ti nepomůžu.To spíš Standa:-))
Pro tyhle okamžiky stojí za to mít děti. V té chvíli jsou všechny stresy zapomenuty.
Tak to mě dostalo.
krásnýý :(
Jé a já už taky brečím:))Soni, vaše výchova nese ovoce!!!Je to úžasné!G.M.
naprosto me to dojalo... taky jsem uronila slzu...
pro My antihero blog:
Říká se, že většina lidí na konci života lituje, že se více nevěnovali dětem. Pokud já něco nezměním, tak budu litovat, že jsem nepoznala více zemí.(když nepočítám pobyt v Anglii a výjezdy do přilehlých zemí)Těším se na tvůj blog . Aspoň trochu ochutnám tu cizinu.
Soni, tak prilette na navstevu!
Okomentovat