Když už se zdá, že člověk nemůže , uběhne ještě od té chvíle nemohoucnosti jednou tolik. Myslela jsem si, že už další workoholický týden nepřežiju. A žiju. Jen neurotické břicho zklidňuji Helicidem. Pracovní povinosti jsem spojila s příjemným zážitekem z výstavy. Chtěla jsem si vzít foťák, ale v noci jsem měla sen, že se mi rozbil na tisíce střípků a taky, že jedna paní chtěla podpis na zadek. Je večer a ani jedno se nestalo.Díky Bohu ! Včera jsem dostala dopis od Tasemníka. Hanele hozenou rukavici zvedla, ale ještě mi to asi třikrát otloukla o hlavu, co že jí to dělám. Těším se, až ho v neděli vložím na blog.
No a jinak ,aby to nebylo jen tlachání, jak se Soňamá a co dělá. Přikládám odkaz na Ashley.Všimněte si , jak skvěle v pár tazích vystihne náladu postavičky.
2 komentáře:
to jsou krasny obrazky! dik za link
Moc hezké...osobité. Akorát povětšinou nálada dost posmutnělá.
Okomentovat