Jak bylo v Praze

Asi čekáte kupu odkazů na firmy, které na Pragointeriéru vystavovaly, ale musím vás zklamat.
Za prvé tam nic moc nebylo a za druhé , chci vložit příspěvky posloupně.

Tedy. Jen co jsem dotáhla kavárnu do jakž takž funkčního stavu (ještě mě čeká bar a klub Pecka, který je přes chodbu), vrhla jsem se na přípravy na výstavu. Největší starost mi dělalo , jak vlastně ty lampy zavěsím. V minulém příspěvku si můžete všimnou hliníkových úček, které jsou pro uchycení sádrokartonů.Ty jsem na místě volně položila na boční stěny. Vybavena vrtačkou, šroubky a umně smontovanými kabely, jsem se vydala na cestu s kamarádkou Sylvou. Už vím, že jí nesmím říkat Sylvo, ale Sylvi. Že ač jede na červenou, do zákazu nebo pod tramvaj, musím zachovat klid. Protože vždycky z toho nějak vybruslí, zařadí se do správného pruhu a nakonec najde i dálnici, po které se máme ubírat. Jen jednou, když jsme chtěly přespat u kamarádky (směr Teplice) jsme se najednou ocitly u osvětlených Hradčan.

Když nám chtěl policista napařit pokutu , zavlála svými neskutečně dlouhými řasami a neplatily jsme nic.Pouze v jediné chvíli jsem zapochybovala, zda Sylva byla ten správný řidič a to, když hned první den, jen co jsme nainstalovaly výstavu, ztratila klíče od auta. Podotýkám ,že nemám náhradní. Zmobilizovala se celá ochranka Incheby a hledaly se klíče. Díky této události jsme se staly velmi rychle známé. Po dvou hodinách někdo našel klíče pohozené na parkovišti.Předal je ochrance a ti už věděli komu je předat. Sylva se modlila, aby se našly.Já jsem se modlila, aby jsem neřekla Sylvě něco, čeho bych někdy mohla litovat. Den prvý tedy předčil mé očekávání:-))) Sylvi, díky , že jsi byla se mnou.