Na to, že první dopis byl jen z hecu, se nám příběh pěkně odvíjí. Dostala jsem od Hanele nejen dopis, ale tentokrát i předčasný dárek k narozeninám. Jestli si vzpomínáte na příspěvek z Pragointeriéru a následné ovace na mé lokny, tak takové lokny si dělám kulmou, kterou jsem dostala. Mám k tomu všelijaké nádstavce a proprietky, které musím ještě vyzkoušet.
Prý mít ještě mezeru mezi zuby a vypadám jak Madona. Ano podobu tam nacházím i já - jsem stejně šlachovitá. Nicméně díky všem, kteří sklání poklonu .
Strýčku Zmarchrobe,
tento dopis bude jen zkratkovitý, protože i přes mou schopnost vnímat více míst i časových linií najednou, děje se toho kolem Heleny a jejího muže dost a já jsem v jednom kole.
Tak za prvé. Pod náporem kolegyň v práci se Helena rozhodla, že je čas pořídit si dítě.
Helena je velmi zodpovědná a na tento „projekt“ si vytvořila něco, co bych přirovnal k excelovské tabulce. Návštěva lékařů, odhad plodných dnů, plán termínů k porodu (hlavně ne prosinec, aby dítě nebylo ochuzeno o narozeniny), vyhledávání vhodné destinace (léto u moře, nejlépe Karibik, – vychází z předpokladu, že dítě počaté v romantickém prostředí se bude ideálně vyvíjet a bude mít nejlepší startovní pozici k dokonalému životu, plus Helenina touha chlubit se před kolegyněmi – to si ale odmítá přiznat, nicméně její hlava je pro mě křišťálovou studánkou...). Vzhledem k tomu, že už máme polovinu dubna je to úkol nelehký a Helena se dostává do stresu pod tíhou zodpovědnosti, že by se vše mělo odehrát během dalších 3-4 měsíců.
Martin je na rozpacích. Helena ho zavalila informacemi, požadavky a možným finančním rozpočtem, na druhou stranu veškeré rozhovory na téma „děti“ vedla tak svůdným způsobem (nové spodní prádlo, svíčky a exotická večeře), že M. neměl sílu říct ne.
Muži jsou v některých ohledech velmi prostí.
Ženy jsou v mnoha ohledech elegantně manipulativní – mohl bych se od nich učit.
Martin celou situaci začal řešit po svém. Rozhodl se doma nevířit vody, vychází Heleně minimálně v reprodukčním snažení vstříc, ale naplánoval si i třídenní služební cestu do Švýcarska, kterou dříve odkládal díky tomu, že je mu jasné, že s ním pojede i jeho kolegyně Linda. Není žádným tajemstvím, že Linda je příjemnou společnicí, která nikdy nezkazí žádnou zábavu. Mnohým mužům z firmy vyplňuje jejich sny.
Ani sám Martin neví, proč vlastně najednou s touto cestou souhlasí. Já mám svůj tip.
Na služební cestu pojedu s Martinem a budu se snažit, aby se nenechali zavalit prací a povinnostmi.
Co se týče Elen. Jsem z ní trochu zmatený. Má v sobě hodně z toho, cos napsal v minulém dopise. Není to ten typ, co by klepal na dveře a vykládal o našem nepříteli, jak je dokonalý a spravedlivý a co já vím jaký. Ech, napadá mě, že kdyby o Něm lidi věděli aspoň z poloviny to, co my, tak by to na světě vypadalo, k našemu zármutku, naprosto jinak. Na druhou stranu, když se baví s Helenou, nikdy nezapomene zmínit nějakou „biblickou“ paralelu, která, k mému údivu, většinou na Helenu zabere – její duše je celá rozcitlivělá a vnímavá. Jsou to jen kratičké okamžiky, ale i já cítím jejich sílu, celý se i přes svou vysokou fyzickou teplotu orosím a mám mžitky před očima. Hrůza, je to jako kdyby tam byl On a víš, jak to s námi vypadá v jeho blízkosti. Snažím se, aby se ty dvě příliš nepotkávaly, ale nejsem v tom příliš úspěšný.
Nějaká rada?
Balím kufry do Švýcarska, vždycky jsem se chtěl podívat do Ženevy!
S pozdravem
Tasemník
Žádné komentáře:
Okomentovat