Nedělní příloha a poslední události

Kdybych sepsala, co všechno se za posledních 5 dní událo, mysleli by jste si, že si vymýšlím.
A i mě se v některých chvílích zdálo, že si mi to snad zdá.
V pátek jsme zdárně dorazili do Prahy. V sobotu se zřejmě celá Praha přesunula do Berouna na keramické trhy. Vznikly tam dva proudy lidí, tlačeni tam či zpět s nemožností se zastavit, i kdyby si něco chtěli koupit.
Zdravím mé čtenářky blogu, které mě přišly ke stánku pozdravit. Je to vážně milé vidět konkrétní tváře. Celkově lidé byli dobře naladěni, občas vyšvihli poklonu, co se týká interiérů atd. Můj muž hrozně rád prodává ( a taky nakupuje) , proto jsem ho nechala na pospas nákupu chtivých žen a celý den korzovala mezi stánky mých spolužaček, koštovala jejich úrodu švestek, jablek, hrušek + 50% lihu.
Před měsícem jsem měla ,,perfektní" nápad, že spojím Beroun se zařizováním bytu, na kterém jsem pracovala téměř rok. Do bytu se navezl kamión nábytku, výmalba, dekorace.
Nakonec jsem ještě stihla skouknou prostor,který teprve začnu zařizovat.
Při zařizování bytu mě vždycky odzbrojí důvěra majitelů.(velká zodpovědnot)
A druhou stranu mě úplně stejně dokáže odzbrojit nedůvěra majitelů ( žádný prostor pro vlastní invenci ).
A co mě dokáže úplně zmrtvit, je jednání s dodavateli. Člověk musí být drsnej a ať chci nebo nechci, pozoruji na sobě stav mírné tvrdosti . Stojí mi to za to ?
Hanele minulý týden sepisovala pro a proti , koupit či nekoupit dům.
Budu si muset taky něco sepsat.

Jak vidíte, pořád ještě mám čas na blbosti, jako je psaní dopisů pro Tasemníka.


Drahý Tasemníku,

minulý týden jsem Tvé řádky přečetl jen letmo. Pracovní vytížení mi nedovolilo zamyslet se více nad nějakou užitečnou radou. Ale i přes to všechno, cítil jsem od první zmínky o služební cestě Martina, že by se naše duše mohly nasytit příjemnou hnilobou.
Rozhodnutí vyrazit na služební cestu s Lindou je jako z učebnice o mužích a jejich touze cítit se aspoň na chvíli jako svobodný.
Rodinný život a plánování dítěte je na jednu stranu pro ně v určitém věku přijatelné a dokonce se chvílemi těší, na druhou stranu, dítě je další závazek, který vyvolává obavy a pouto, kterého se nedá jen tak zbavit. Slovo ,,DÍTĚ“ vyvolává tolik otázek a skoro žádné odpovědi.
Linda pro něj znamená jen rozptýlení. Chudák, má před sebou tolik závažných rozhodnutí a my bychom mu snad měli bránit v jedné příjemné chvilce za posledních x týdnů? Dopřejme mu vrchovatě!
Ale abych bych byl spravedlivý (jak směšné je spojovat tuto vlastnost s mou osobou ), najdou se i tací muži, kteří vidí v založení rodiny smysl. Pocit zodpovědnosti a věrnost necítí jako újmu, ale jako přirozenou součást k vytvoření důvěry a zázemí. Chce se mi z toho zvracet.
Na nás je, abychom tyto muže prezentovali jako blbce, podpantofláky a zoufalce, co nejsou schopni žít a užít si.
O takovou image Martin rozhodně nestojí.
Navíc pro nás hraje jedna důležitá věc. V určité chvíli muži přestávají MYSLET. Racionální úsudky a důsledky jdou stranou.
Ani nevíš, jak se těším! Zadupat všechno, co Martin s Helenou za ty roky vybudovali. Pro jedno chvění. Pro jednu noc. Jistě, předbíhám, ale proč se nepotěšit představou, kudy by se Tvé snažení mohlo ubírat.
Co se týká Elen a docílení toho, aby se s Helenou nestýkala, tak na to nemám radu. Elen evidentně zachází se zbraní, která nás paralyzuje. Její modlitby jsou příliš vroucí a upřímné. Nevím. Snad bys mohl Heleně nakukat do kebule, že křesťanství je pro slabochy. Je to taková otřepaná fráze, ale světe div se, lidi tomu pořád rádi věří.

Hodně štěstí a užij si Švýcarsko!
Zmarchrob