Výstavy a prezentace

Trochu koukám, jak jiní lidé prezentují své výrobky na výstavách. Tak nějak si představuju, že na Design Bloku udělám svůj pidi obývák.

Ale nakonec je většinou všechno úplně jinak.Doufám, že podobně industriální prostory tam budou taky.

Musela jsem zajít k fotografovi, protože mé amatérské fotky stolku by jim nestačily.

Blejskl nečekaně i mě. Bratr okomentoval, že vypadám jak u výslechu:-))) Triko I NEED HOLIDAY je moje nejzamilovanější. Udělala jsem všechno proto, aby jsem ode dneška prázdniny měla.

Dost dobrý pocit.

Výmalba

Není nad to, mít lidi kolem sebe schopné, samostatné ,spolehlivé. Kamarádka Eva dostala jen závěs, barvy a mlhavé instrukce.
Je to lepší , než jsem čekala. Do skupiny lidí s výše jmenovanými schopnostmi patří taky Alice, Jana, Veronika, truhláři, malíř Bogdan, instalatér Matěj, elektrikář Luboš, grafička Silva, můj muž, Ria. Ti všichni mi pomáhají v práci.Díky,díky.

Tapety jedou

http://www.skins-design.eu/showroom.html
Pomalu ale jistě přestávám slintat nad zahraničními weby a užívám si e-shopy i u nás. SKINS nezapře, že se živí nejen návrhy tapet, ale i tvorbou internetových stránek. Hezké je, že si můžete nastavit ilustační pokoj a k tomu přidávat tapety. Shodou okolností skoro každý, na kterého natrefím ve vodách českých, nelení a vystavuje.
U mě jisté, že vystavovat budu na podzim na DESIGN BLOKU, ale nejisté je, co všechno:-))).Upřímně, nechápu, že mě vzali po té, co jsem napsala , že výrazný posun v mé profesi spatřuji v přestěhování z ateliéru bez záchodu, do ateliéru se záchodem.

Budu se snažit,aby jsem Moravě netrhla ostudu.Bo my tu taky umime robit.

Poslední 3 dny je můj Outlook jak Hrnečku vař.Pořád naskakují nové a nové mejly.Jen co odepíšu na jeden , naskočí další dva.Dnes odpoledne najednou utrum.Vítězoslavně jsem si šla odpočinou k bedně,aby jsem se podívala jak Nikitě přistrojem vymazali city,aby nemilovala Mikela, protože v sekci se tohle netoleruje. Kam na ty blbosti chodí ?!!
No a pak jsem zjistila, že příliv nových mejlů zamezil kamarád, co si internetový drát vsunul do útrob svého notebooku. Těším se na dovolenou bez internetu , bez mejlů. Pouze blog mi bude chybět. Budu psát do notesu.

Radost dne

Včerejší ráno začalo nepříjemným telefonátem.Holt.Na business člověk musí mít žaludek.Ten mám, ale pomalu a jistě , mi z nervů odchází žlučník. Na druhou stranu, když mi kamarádka přeposlala jen tak z legrace nabídku práce z jedné střední umělecké školy ( a šance na přijetí vysoké,plat slušný, žádné nervy) , bylo mi jasné, že bych svou práci neměnila. Nebo mě ještě lidi dostatečně nesošrotovali. Ještě pořád jsem ráda za to, že si můžu dovolit ranní pomalý nájezd, jedno oko zalepené , druhé vyřizuje mejly, abych pak v poledne trhala rekordy v počtu vytočených hrnků za hodinu a kolem půlnoci dokreslila návrhy .

Ale abych se vrátila ke špatnému startu dne. Celé dopoledne jsem strávila korespondencí v angličtině i češtině na téma Volná hospodářská soutěž, abych se ubezpečila, že EU je nám skutečně na ....

Odpoledne jsme ,celá rodina ¨včetně babičky, vyrazili na dlouho očekávanou akademii předškoláků.

Nejsem matka,která muchlá v ruce posmrkaný kapesník a zdá se jí , že její dítě je nejlepší a nejhezčí ze všech. Nicméně včera mě Borek úplně dojal. I slzu jsem ukápla.

Žádný úspěch v práci (třeba, že o mě vyšel článek v časopise) se nevyrovná radosti z úspěchu vlastního dítěte.

Byl to hezký den, i když začal trochu divoce.

...Lepší je maličko se spravedlností než mnoho výtěžků s bezprávím....

(Bible ,Přísloví)

Dobrou noc

Obrazy do interiéru

Nevím, jestli jste si všimli, ale v pořadu Jak se staví sen, nikdy nedávají do interiéru obrazy.

Nanejvýš fotografie. Bohužel, většina desinérů nemá vůbec páru o umění (včetně mě a to jsem dějiny umění a malbu ,kresbu vystudovala).Pořad sleduju a líbí se mi i některé nápady.

S klienty mluvím vždy o obrazech. Někdy začínáme úplně od píky. Co je to grafika, malba, akryl, olej.Co je to abstraktní umění nebo realismus. Vy se smějete, ale tak to prostě je. A klobouk dolů, že i když v tomto směru jsou nepolíbení, zajímají se a jsou ochotní do umění investovat.

Mírný šok je, když už si člověk chce něco koupit a zjistí, že obraz stojí třeba jako jeho sedací souprava.

Asi se někteří umělci budou zlobit, ale o několik století zpět, cena za malbu odpovídala množství vynaloženého úsilí, invence a času. Také byli ochotni namalovat obraz na zakázku.

V dnešní době o tom nejsem vždycky přesvědčená. Pak se ale nedivme, že lidem doma obrazy nevisí, protože málokdo je ochoten dát za obraz 20.000 a více.

Během psaní mě napadlo, že bych mohla častěji psát o obrazech, které se mi líbí. Nečekejte nic odborného.

Přeji krásný , slunečný den.

Za hory za doly, mé zlaté parohy, kde pak se pasou- v Německu

Dorazila první zásilka věšáků . Krásně zabalené, originální izolepy,jej, to můžu. Bratr bude mít brzy narozeniny. Už vím, co mu dám. http://www.malinadesign.com/katalog.php?pmi=86

Festival pro otce a jejich děti

Můj muž a dalších deset kamarádů, pořádá festival pro tatíky. Pro spousta otců je někdy nad lidské síly vyvenčit své děti. Šmankote, co pořád s nimi dělat !!!
Myslím, že na festivalu si to užijou všichni. Všichni z Havířova a okolí jsou vítáni.
Více na www.kavarnazahrada.cz

Kreativní děti

Takhle se baví naše děti. Mysleli jsme si, že jim uděláme radost, když koupíme slámky do pití. Stihli je použít všechny do 10 minut. Ale byla to ohromná zábava. Borek zrovna bublá.

Vzorníky a prezentace

(sedačka, výmalba, nábytek)

Pomalu bych si mohla otevřít veřejnou knihovnu na vzorníky. To jsem obkoukala od mého muže. Sbírá letáky v různých prodejnách pro inspiraci, až bude někdy zase on tvořit plakát.Takhle jednou si nechtěně odnesl z prodejny s oblečením docela dost drahý časopis. Vypadalo to, že je to jen katalog.

V pondělí jsem se rozhodla přihlásit se na výstavu v Praze. Rozhoupala jsem se docela pozdě, zvlášť, když uzávěrka přihlášek už byla, ale nakonec jsem prezentaci poslala (foto je jen kousek z ní) a teď čekám, jestli mě vyberou či ne. Seděly jsme nad tím se Silvou do jedné ráno. Do kariérního postupu a seznamu výstav nebylo co napsat ( těch pár výstav nestálo za řeč), proto jsem zařadila do profilu události, které měly na mě rozhodně velký vliv. Jako největší vrchol mé produkce jsem uvedla oba naše syny. Tak nevím, jestli je zrovna tohle ohromí. Pak jsme si se Silvou říkaly, že by nebyla špatná prezentace, kterou si připravila Pravá blondýna, když chtěla na práva. Jenže nemáme doma bazén . Dám pak vědět, jak to dopadlo.

Chalupa je hra

Tak nějak se to sešlo, že v úterý (tedy dnes) se zase mihnu v Chalupa je hra. Bylo to nejrychlejší natáčení ze všech. Sešly se 3 výtvarnice ( Marta Kačorová- ta , co vyrobila reklamu na Vodafon s chameleony ,pak Pavla a já), aby jsme Jardovi upravily staré kousky nábytku. Můj kus už jste viděli na blogu . Matra vytunila truhlu a Pavla toaletní stolek.

Stepfordské paničky a dopis od Tasemníka

Narozeninová párty ve stylu Stepforských paniček byla poměrně náročná na přípravu. Myslela jsem, že mé šaty jsou pro paničku téměř dokonalé, ale to by jste museli vidět ty úbory, v kterých dorazily mé kamarádky ! Naprosto dokonalé , jak šaty a doplńky, tak i natupírované vlasy. Shodly jsme se na tom, že ústup lodiček a sukní ke kolenům je pro mužskou populaci veliká ztráta.

Milé překvapení bylo, že dorazil dopis od Tasemníka. To čekání stálo za to a i tentokrát jsem četla s napětím, kam se příběh bude ubírat. Hanele přešla do popisného až románového stylu. Mám co dělat abych udržela stejnou linii. Každá máme možnost stočit příběh úplně jinam - což je na tom nejzábavnější.

Drahý strýčku Zmarchrobe,
omlouvám se, že jsem tě zanechal dva týdny v nevědomosti, ale samotná cesta se nám trochu protáhla díky nekonečným odkladům na letišti, které zapříčinilo nějaké islandské smetí ve vzduchu. Konečně taky pořádný oheň, že? Kdybys věděl, jak je Ženeva plná důkazů o nepřítelově umění tvořit, nikdy bys tady nechtěl jet. Lidé chodící kolem jezera, koukající na hory obalené mechovou zelení, celí utetelení z té krásy? Jeden by zvracel. Člověk, který kouká na klidnou vodní plochu a zelené kopce, má podezřele mírumilovné myšlenky a snaží se vstřebávat okolní krásu (fuj), stejně jako vzduch co dýchá. Ta velikost a majestátnost nedělá našinci dobře a velmi nám znepříjemňuje práci. Konečně jsem ale pochopil, proč jsou do odlehlých přírodních končin nasazovány jen naše elitní jednotky.
Oddálení příjezdu nebylo jediným důvodem, proč jsem ti nepsal.
Během celé služební cesty se mezi Lindou a Martinem nic podstatného nestalo. Nebo jsem si to aspoň myslel a trápil jsem se nad tím, jak ti šetrně sdělit, že dalších 14 dní uplynulo a Martinův život se ubírá pro nás špatným směrem.
Již první den se mi podařilo zmanipulovat všechny obchodní partnery ke vstřícnému jednání a veškeré schůzky se odehrály během několika málo hodin, při kterých Martinovo profesní ego poporostlo o několik decimetrů. Pche, směšná lidská naivita a vztahovačnost. Hned si myslí, jaký není profesionál. Profesní ego se mi však hodilo do plánu s heslem – OHROMIT Lindu! Martin už při balení kufru myslel na to, že nemůže chodit před Lindou jen v jednom obleku a k mé velké radosti se rozmýšlel i při prohrabávání zásuvky se spodním prádlem. Vybavoval si její dlouhé vlnité blond vlasy a skoro si tak přivodil erekci při hledání ponožek. Helena mezitím u počítače pročítala svůj ovulační kalendář a hlásila, že je nutné, aby se Martin vrátil do 3 dnů, protože to je jediná možnost, jak nepropást šanci otěhotnět v červnu a zda ví, že takhle by se to dítě narodilo v únoru a to už je skoro jaro a příroda to přece takhle sama zařídila, jako nejvhodnější termín mít mláďata. Martin vzal klubka s ponožkami a blond vlasy se ztratily pod nátlakem myšlenky, že je jen nástrojem. Stejně jako když byl malý a šli s dědou na nádraží, kam přivezli semeno hřebce, kterého vybrali jako vhodného kandidáta pro dědovu klisnu. Těšil se, že uvidí lásku koní a zatím to bylo takhle. Můžu ti strýčku říct, že jsem se ze všech sil snažil udržet jeho uvažování v tomto směru a jen jsem mu napovídal slova jako „kastrace“, „zneužití“ a „konec“, protože jsem věděl, že kdyby začal uvažovat racionálně, tak by viděl jen ten všechen sex, kterého se mu dostane za tři dny a malou dětskou tvář, co k němu bude jednou vzhlížet a říkat mu táto.
Zpátky do Ženevy. Večer v baru jsem byl celý rozehřátý vlastní pílí, protože ti dva se velmi dobře bavili a vůbec si nevšímali toho, že skoro nic nesnědli, jen do sebe hážou jeden koktejl za druhým. Martin se dokázal před Lindou uvolnit, rozpovídal se, takže se smála jeho vtipům a občas ho přitom chytila za loket nebo se opřela o jeho rameno. Martin měl pocit, že se takhle dobře neměl už roky.
Nemusím říkat, že jeho vtipy byly trapné a že většinu dojmu obstaral náš dobrý služebník gin. Ten, co přišel na „pálenku“ prokázal naší temnosti velkou službu!
Na konci večera, kdy oba stáli v potemnělém koridoru chodby, Linda s vyzutými lodičkami opřená o dveře a Martin omámený jemným světlem, které se jakoby vznášelo nad jejími vlasy, jsem začal jásat, že mise dne je splněna. Věděl jsem, že Linda otevře své dveře a dlouze se podívá na Martina, kterému klíč do jeho pokoje nebude potřeba.
V následujícím okamžiku se však všechno zvrhlo. Martinovi zazvonil mobil (co to je za manželku, která kontroluje svého muže v jedenáct večer?) a na chodbě se objevil stárnoucí manželský pár, který něco hlasitě probíral v němčině. S nimi se na chodbě rozsvítila i světla, která jsem pracně vyřadil z provozu a Linda se na Martina usmála a zapadla do svého pokoje.
Ani dobrou noc mu nepopřála, věřil bys?
A teď mi strýčku řekni, byla to jen náhoda, že Helena se rozhodne Martinovi zavolat v momentě, kdy se má vše rozhodnout? Nebo si mám sypat popel na hlavu za to, že jsem mu nepomohl v tom, aby mobil nechal na pokoji? Byl to tak dobrý plán!
Na druhý den Linda dělala, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby žádná chemie mezi nimi neexistovala a stranila se Martinovi po zbytek služební cesty, dokonce se rozhodla odletět dřív díky tomu, že všechny pracovní schůzky pokryli během prvního dne.
Martinovi zrušili let, takže proseděl celý den v letištní hale a občas zavolal Heleně, která byla ovšem naštvaná, protože promrhala ovulaci uklízením bytu a prohlížením si diskuzí na téma nejlepší kočár na světě.
Snažil jsem se ho přinutit, aby se zapletl do smyčky vzpomínek na ten večer. Podařilo se mi dokonce vyreprodukovat vůni, kterou Linda používá. A potom, aniž bych se o cokoliv snažil, mu Linda napsala. Sama mu napsala a on ještě na terminálu vyťukal tolik zpráv, že mu nakonec bylo líto, když vyhlásili poslední výzvu k jeho letu.
Strýčku, ve Švýcarsku se možná nic moc nestalo, ale nevadí! Oba se chytili na háček. Martin dokonce v Ruzyni vymazal (s těžkým srdcem) všechny příchozí i odchozí zprávy. Má nakročeno ke lži, podvodům a já jásám. Konečně oblast, kde se cítím jako doma!

Tvůj
Tasemník

Lidová škola umění

Ani nevím, proč mě rodiče v 5 letech přihlásili do lidovky. Možná, že mě bavilo kreslit. Talent nebyl rozhodně ten důvod. V páté třídě jsem měla trochu krizi, že už mě pořád nebaví kreslit zátiší, ale zrovna naštěstí nastoupil hrozně hezký kluk a nakonec jsem to doklepala až do osmé třídy.

Patřím do skupiny rodičů realistů. David do osmi let vůbec nekreslil. Má jediná ambice byla, aby se naučil držet tužku a napsal úkoly.
Letos mě ukecal, aby mohl chodit do lidovky. Brala jsem to jako jeho jediný možný způsob, jak se vymanit ze spárů rodičů, kteří ho do školy vozí a taky vyzvedávají.
Lidovka znamenala : jdu pěšky ze školy do lidovky, cestou si koupím na svačinu co chci a pak 3 hodiny poslouchám dospělácké řeči.(trval na tom, že chce chodit s dospělými)


(David 10 let)
Tak tam chodí už rok. Pan učitel splňuje přesně představy bohéma s rozevlátým pláštěm i vlasy.
David může kreslit čím chce a co chce. Draky, hrady, nestvůry a mimozemšťany.Prý je to jeho nejlepší den v týdnu. Včera dotáhl olejomalbu. Pořád na to koukám.