Stepfordské paničky a dopis od Tasemníka

Narozeninová párty ve stylu Stepforských paniček byla poměrně náročná na přípravu. Myslela jsem, že mé šaty jsou pro paničku téměř dokonalé, ale to by jste museli vidět ty úbory, v kterých dorazily mé kamarádky ! Naprosto dokonalé , jak šaty a doplńky, tak i natupírované vlasy. Shodly jsme se na tom, že ústup lodiček a sukní ke kolenům je pro mužskou populaci veliká ztráta.

Milé překvapení bylo, že dorazil dopis od Tasemníka. To čekání stálo za to a i tentokrát jsem četla s napětím, kam se příběh bude ubírat. Hanele přešla do popisného až románového stylu. Mám co dělat abych udržela stejnou linii. Každá máme možnost stočit příběh úplně jinam - což je na tom nejzábavnější.

Drahý strýčku Zmarchrobe,
omlouvám se, že jsem tě zanechal dva týdny v nevědomosti, ale samotná cesta se nám trochu protáhla díky nekonečným odkladům na letišti, které zapříčinilo nějaké islandské smetí ve vzduchu. Konečně taky pořádný oheň, že? Kdybys věděl, jak je Ženeva plná důkazů o nepřítelově umění tvořit, nikdy bys tady nechtěl jet. Lidé chodící kolem jezera, koukající na hory obalené mechovou zelení, celí utetelení z té krásy? Jeden by zvracel. Člověk, který kouká na klidnou vodní plochu a zelené kopce, má podezřele mírumilovné myšlenky a snaží se vstřebávat okolní krásu (fuj), stejně jako vzduch co dýchá. Ta velikost a majestátnost nedělá našinci dobře a velmi nám znepříjemňuje práci. Konečně jsem ale pochopil, proč jsou do odlehlých přírodních končin nasazovány jen naše elitní jednotky.
Oddálení příjezdu nebylo jediným důvodem, proč jsem ti nepsal.
Během celé služební cesty se mezi Lindou a Martinem nic podstatného nestalo. Nebo jsem si to aspoň myslel a trápil jsem se nad tím, jak ti šetrně sdělit, že dalších 14 dní uplynulo a Martinův život se ubírá pro nás špatným směrem.
Již první den se mi podařilo zmanipulovat všechny obchodní partnery ke vstřícnému jednání a veškeré schůzky se odehrály během několika málo hodin, při kterých Martinovo profesní ego poporostlo o několik decimetrů. Pche, směšná lidská naivita a vztahovačnost. Hned si myslí, jaký není profesionál. Profesní ego se mi však hodilo do plánu s heslem – OHROMIT Lindu! Martin už při balení kufru myslel na to, že nemůže chodit před Lindou jen v jednom obleku a k mé velké radosti se rozmýšlel i při prohrabávání zásuvky se spodním prádlem. Vybavoval si její dlouhé vlnité blond vlasy a skoro si tak přivodil erekci při hledání ponožek. Helena mezitím u počítače pročítala svůj ovulační kalendář a hlásila, že je nutné, aby se Martin vrátil do 3 dnů, protože to je jediná možnost, jak nepropást šanci otěhotnět v červnu a zda ví, že takhle by se to dítě narodilo v únoru a to už je skoro jaro a příroda to přece takhle sama zařídila, jako nejvhodnější termín mít mláďata. Martin vzal klubka s ponožkami a blond vlasy se ztratily pod nátlakem myšlenky, že je jen nástrojem. Stejně jako když byl malý a šli s dědou na nádraží, kam přivezli semeno hřebce, kterého vybrali jako vhodného kandidáta pro dědovu klisnu. Těšil se, že uvidí lásku koní a zatím to bylo takhle. Můžu ti strýčku říct, že jsem se ze všech sil snažil udržet jeho uvažování v tomto směru a jen jsem mu napovídal slova jako „kastrace“, „zneužití“ a „konec“, protože jsem věděl, že kdyby začal uvažovat racionálně, tak by viděl jen ten všechen sex, kterého se mu dostane za tři dny a malou dětskou tvář, co k němu bude jednou vzhlížet a říkat mu táto.
Zpátky do Ženevy. Večer v baru jsem byl celý rozehřátý vlastní pílí, protože ti dva se velmi dobře bavili a vůbec si nevšímali toho, že skoro nic nesnědli, jen do sebe hážou jeden koktejl za druhým. Martin se dokázal před Lindou uvolnit, rozpovídal se, takže se smála jeho vtipům a občas ho přitom chytila za loket nebo se opřela o jeho rameno. Martin měl pocit, že se takhle dobře neměl už roky.
Nemusím říkat, že jeho vtipy byly trapné a že většinu dojmu obstaral náš dobrý služebník gin. Ten, co přišel na „pálenku“ prokázal naší temnosti velkou službu!
Na konci večera, kdy oba stáli v potemnělém koridoru chodby, Linda s vyzutými lodičkami opřená o dveře a Martin omámený jemným světlem, které se jakoby vznášelo nad jejími vlasy, jsem začal jásat, že mise dne je splněna. Věděl jsem, že Linda otevře své dveře a dlouze se podívá na Martina, kterému klíč do jeho pokoje nebude potřeba.
V následujícím okamžiku se však všechno zvrhlo. Martinovi zazvonil mobil (co to je za manželku, která kontroluje svého muže v jedenáct večer?) a na chodbě se objevil stárnoucí manželský pár, který něco hlasitě probíral v němčině. S nimi se na chodbě rozsvítila i světla, která jsem pracně vyřadil z provozu a Linda se na Martina usmála a zapadla do svého pokoje.
Ani dobrou noc mu nepopřála, věřil bys?
A teď mi strýčku řekni, byla to jen náhoda, že Helena se rozhodne Martinovi zavolat v momentě, kdy se má vše rozhodnout? Nebo si mám sypat popel na hlavu za to, že jsem mu nepomohl v tom, aby mobil nechal na pokoji? Byl to tak dobrý plán!
Na druhý den Linda dělala, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby žádná chemie mezi nimi neexistovala a stranila se Martinovi po zbytek služební cesty, dokonce se rozhodla odletět dřív díky tomu, že všechny pracovní schůzky pokryli během prvního dne.
Martinovi zrušili let, takže proseděl celý den v letištní hale a občas zavolal Heleně, která byla ovšem naštvaná, protože promrhala ovulaci uklízením bytu a prohlížením si diskuzí na téma nejlepší kočár na světě.
Snažil jsem se ho přinutit, aby se zapletl do smyčky vzpomínek na ten večer. Podařilo se mi dokonce vyreprodukovat vůni, kterou Linda používá. A potom, aniž bych se o cokoliv snažil, mu Linda napsala. Sama mu napsala a on ještě na terminálu vyťukal tolik zpráv, že mu nakonec bylo líto, když vyhlásili poslední výzvu k jeho letu.
Strýčku, ve Švýcarsku se možná nic moc nestalo, ale nevadí! Oba se chytili na háček. Martin dokonce v Ruzyni vymazal (s těžkým srdcem) všechny příchozí i odchozí zprávy. Má nakročeno ke lži, podvodům a já jásám. Konečně oblast, kde se cítím jako doma!

Tvůj
Tasemník