Slovo neděle od slova nedělat

Nedávno jsem se snažila nějak inteligentně odpovědět na dotazy redaktorky časopisu o umění.

Kromě otázek týkajících se práce , byla otázka:,, Jak si představujete ideálně strávený víkend?"

V první chvíli jsem měla chuť si slovo ,,víkend" vygooglovat. Co že to vlastně je. Ale v zápětí mě napadlo, že bych měla napsat něco extra, protože co kdyby to četl můj muž a nechal se inspirovat.Nebo tajný ctitel a koupil mi zájezd .Manžel by si ho pak doplatil a jeli bychom spolu. Tak jako se nám to stalo před dvěmi lety.Někdo nám tajně zaplatil dovolenou na Šumavě .Luxusní hotel, týden lyžování. To ovšem nemohl být ctitel, protože to zaplatil i mému muži.

Ideální víkend mám právě tento. Všichni odjeli do Jeseníků .Málem jsem odjela taky.Jenže před odjezdem mi v poště naskákaly černé pruhy a nešlo je jen odentrovat, ale chtěli číst nutně můj názor. Další dilema bylo kam s morčetem.Víte, že máme morče? A vůbec. Byla jsme tak zmordovaná. Ve dveřích jsem se loučila s dětmi, že po příjezdu jim to určitě vynahradím. Připadala jsem si jako ti tatínkové, co mají bílou košili , kufřík a jdou do práce , slibují , že tentokrát se vrátí brzy...

Do večera jsem se vyjádřila ke všem linkám, světlům, dveřím a vyrazila k Hanele.Vypadá to, že mám jen jedinou kamarádku a to Hanele. Ale to není pravda, jen o ostatních nepíšu. Večer byl na téma básně. Nesnáším, když muži v dospělém věku píšou básničky. Protože na 99% vyzní sentimentálně (i když světlé vyjímky se najdou) a nebo se v nich objevují podivná slova jeko ,,nozdry splašených koní" Pravda je taková, že básně nečtu a možná bych je i začla mít ráda, ale nechci. Z principu. Stejně jako z principu si nedolévám vodu do chladiče, i když bych to zvládla. Nakonec jsem ráno odcházela se sbírkou od Hraběte. Jen proto, že jsem Mišíka ve 14 letech poslouchala. ...láska je jako Večernice, plující černou oblohou.....

A pak...jsem dva dny nedělala nic.Prostě nic. Špatné myšlenky z nicnedělání jsem odháněla knihou. V poledne jsem začala na stráce 1.Mezi stranou 179 a 178 jsem si šla koupit sýrové tyčinky. Výborné vyústění zápletky na starně 251. U str.252 jsem usoudila, že by neměla být jen povinná četba, ale některým spisovatelkám by se mělo nařídit taky povinné psaní.

Na závěr příběhu jsem si nalakovala nehty. Každou ruku jinačí barvou, protože už zítra zase točím na hrnčířském kruhu.

Prostě - ideální víkend.