Ať člověk vykročí jakou chce nohou, stejně je na něm ,s jakou ulehá. Ráno jsem vykročila s teplotou, rozvoz dětí a při jednom jsem se zastavila za svým truhláře.Spojuje nás jedna věc a to, že jsme ti dobráci blbí, co se neumí dostatečně finačně docenit, jezdíme v rozvrzaných kárách a stejně zase a znovu ustrneme nad smutným okem zákazníka. A snad asi proto, mi vyrobil sedátka z dubu a né z dubové dýhy,protože s dýhou bych prý na výstavou neměla jezdit. Jsou krásná. Teplota rázem jakoby nebyla. Pak hodinový příjemný konzultační telefon s klientkou, jaká lampa, stůl, obklad....co děti...léto..moře. Do toho brácha.Jaké domy teď staví, půdorysy, co na kterou světovou stranu bude stát...kde byl na kole...jaké krásné výhledy.
No a pak jeden nepříjemný obchodní partner , pár vyměněných mejlů a rázem si připadám , jako bych vykročila dvěma levýma. Za poslední rok pozorování : muži jsou neurotičtí, přepracovaní, nepříjemní. Ženy jsou taky přepracované,ale tak nějak je jim jasné, že obchod je až na druhém, třetí, nebo čvrtém místě. Zasmějou se, řeknou nevadí,nějak to zařídíme, není problém.Řeknou hezké slovo, poděkují.Ááá,už slyším slova nevole,že to tak není. A možná není, jen se to kolem mne tak nějak semlelo.
Ulehat s hořkým pocitem rozhodně nehodlám. Dala jsem si paralen a pokochala se látkovými hračkami od Marie.
Dobrou noc a hezký příští den
Ať člověk vykročí jakou chce nohou, stejně je na něm ,s jakou ulehá. Ráno jsem vykročila s teplotou, rozvoz dětí a při jednom jsem se zastavila za svým truhláře.Spojuje nás jedna věc a to, že jsme ti dobráci blbí, co se neumí dostatečně finačně docenit, jezdíme v rozvrzaných kárách a stejně zase a znovu ustrneme nad smutným okem zákazníka. A snad asi proto, mi vyrobil sedátka z dubu a né z dubové dýhy,protože s dýhou bych prý na výstavou neměla jezdit. Jsou krásná. Teplota rázem jakoby nebyla. Pak hodinový příjemný konzultační telefon s klientkou, jaká lampa, stůl, obklad....co děti...léto..moře. Do toho brácha.Jaké domy teď staví, půdorysy, co na kterou světovou stranu bude stát...kde byl na kole...jaké krásné výhledy.
No a pak jeden nepříjemný obchodní partner , pár vyměněných mejlů a rázem si připadám , jako bych vykročila dvěma levýma. Za poslední rok pozorování : muži jsou neurotičtí, přepracovaní, nepříjemní. Ženy jsou taky přepracované,ale tak nějak je jim jasné, že obchod je až na druhém, třetí, nebo čvrtém místě. Zasmějou se, řeknou nevadí,nějak to zařídíme, není problém.Řeknou hezké slovo, poděkují.Ááá,už slyším slova nevole,že to tak není. A možná není, jen se to kolem mne tak nějak semlelo.
Ulehat s hořkým pocitem rozhodně nehodlám. Dala jsem si paralen a pokochala se látkovými hračkami od Marie.
8 komentářů:
uááá to je zase někdo moc šikovný! ad unavenost - přišla jsem totál mrtvá z práce a muž mi na uvítanou pravil, že bych nevěřila, jaký hrozný den ON měl...asi si taky dám paralen ;)
No jo.
Mužský.
Ti nestárnou.
Šediny je zdobí,
brýle jim svědčí,
vrásky jsou sexy.
Žádné křečové žíly.
Žádná celulitida.
Žádné klimakterium.
A pak z ničeho nic zdechnou.
(režisérka Věra Chytilová)
Na celém článku mě nejvíc dojal Tvůj koment. Takový jsem potřebovala slyšet. Zvláště dnes. Chich...
Hm......pár týdnů přemýšlíme,jestli s tímhle autem ještě dojedeme na dovolenou...nakonec jsme na žádnou nejeli..........,ale zase se těším na příště.Já se prostě potřebuju někdy ...JEN TĚŠIT.No a u toho malýho zdrchanýho mazla upadl dnes výfuk,takže je rozhodnuto,prostě ho zase opravíme budeme jezdit dál...a když ráno vyložím dítě u školy,krčící se v docela malé mezírce mezi samými obry a jejich vytuněnými majitelkami,tak si říkám no co..........už jsme zažili jízdy po cestách necestách, s pomocí do povodní zpustošených míst a jak nám pak bylo fajn...jela jsem si tím malým mazlem,zapadalo slunce a já jsem byla tím nejštastnějším člověkem pod sluncem.To je moje relaxace a ty zase vytváříš krásno, po kterém mnozí z nás touží........a nikdo netuší kolik síly nás to stálo,kolik radosti.....prostě to tak má být...a jinak bachom nebyli o nic štastnější a unavenější než teď.......a Ibalgin dostane dnes syn i když bych tu jeho 40 měla raději já...... Tailor
Tailor - moc hezky napsané.
Taky si jednu přidám - včera jsem přišla po jedenácti hodinách z práce, poté, co jsem den strávila na brufenech (něco je ve vezduchu) a i když jsem den předtím zadala instrukce, že o nic nemusí být postaráno, jen ať mají děti napsány úkoly a nachystané věci v aktovce na druhý den, musela jsem to s nimi nakonec obstarat v podvečer sama. Ne že by byl můj muž neochotný to obstarat, to bych mu křivdila, ale chlapům chybí určitý typ organizačních schopností, které mají ženy. Nebo že by to byla výmluva?! :-)
Pro Sisi:Já myslím,že to není výmluva.
Ali: Četla jsem tvůj příspěvek na facebooku.Mě vizážostka řekla,že na svůj věk mám extrémně moc vrásek a že rozhodně bych měla zakoupit od ní krém za 800 kč,aby se ta katastrofa zpomalila .
Jojo, taky mám za poslední rok pocit, že těch dnů blbec je víc než těch, kdy místo chůze lítám....a byla bych rozhodně pro, aby se milí lékárníci smilovali a pro stejně potrefené lidičky začali balit Brufeny do tubiček od lentilek :o))))
Děkuju za odkaz na blog Břichopas - má skvělé nápady!!!!
Přeji hezký den :o))))
Okomentovat