Sušička šumí, pračka hučí, myčka cinká do hrnců , žehlička mi prská vedle pravé ruky. Všechno jak má být. Vysvědčení - spokojenost sama, všechny učitelky a vychovatelky obdarové řasenkami plakaly dojetím (zkuste dát někdy něco jiného než kytku a budete se divit:-).Každý rok mám pocit, že žádný dar nevyjádří dost, jak moc jsem vděčná, že moje děti milují školu.Letos to už nestihnete, ale kdyby jste přece jen chtěli někoho obdarovat, tak třeba hrnek od Petra Hůzy je nádherný dárek. Známe se jen trochu. Prohodíme vždycky pár slov v Kunštátě.Pokaždé si říkám, že si od něj jeden koupím a pak na to zapomenu. Dnes jsem si najela na jeho blog a jsem v úžasu.Všechno, opravdu všechno, co vkládá, se mi líbí. Blog píše od roku 2005. To už je docela dost dlouhá doba . Učí na škole (teda, myslím,že učí) ,dělá do designu, má krásný byt ( podle vyprávění ANDY) a vypadá to, že i výborně vaří. Jen si nejsem jistá,jestli je k mání. Holky - smůla.
Po dlouhé době jsem pro jeden den opustila vrchní pracovnu a šla do spodních ateliérů. Trochu divný pocit. Po výpalu mi praskla spirála a vypadá to kompletní generálku.Stejně už to bylo třeba.
Součástí pece je pidi počítač, na který si můžete naprogramovat každou minutu výpalu.Každý druh glazury i hlíny má nejen jinou výšku výpalu, ale taky teplotní křivku. Když jsem začíínala v 18 letech, spálila jsem hrnky tak, že z toho byl jeden velký kráter.
(Kamarádky se na mě smějí z regálu.)
(Točení na kruhu se nezapomíná , stejně jako řízení.)