Zpátky

Pokaždé, když jedu do Prahy , něco se mi stane a ani tentokrát jsem neporušila tradici. Řidič v plné rychlosti naboural do boku klientova auta. Auto našrot, my celí. Octávky mají kvalitní plechy.Nakonec jsem ještě  stihla  vlak a obhlídku dalšího domu v Úvalech. O půlnoci v posteli.
V noci jsem myslela na roztodivné věci, četla Murakami a zapsala první záznam.do ,,Bruna"(viz níže)
A protože většina mých klientů čte i můj blog (zdravím), vynechám všechny pracovní záležitosti a přidám k dobru jen můj život na Hlavním nádraží. V prostojích ( než mi pojede vlak ,vyzvedne mě klient nebo blog kamarád  z Úval), jsem okupovala Knihu Luxor a kavárnu. Když už jsem se tam objevila po třetí během tří dnů, prodavač nabyl dojmu, že mám asi o něj zájem, jinak si asi nedovedl vysvětlit, proč tyto každodenní návštěvy.
Pobývat v knize je dost nebezpečné. Zdá se Vám, že bez určitých knih nemůžete odejít. Nakonec jsem ještě přikoupila ke knihám i notes. Moleskine neměli, padla volba na Brunnen.Stejně šílená cena.Na druhou stanu, když už jsem sebrala odvahu si zapsat věci, které si skutečně myslím a které by ani nejbližší přítel neunesl, nemohla jsem koupit jen tak obyčejný cár papíru.

Ještě chvíli a stala bych se součástí nádraží jako Tom Hanks v letištní hale.Nikam nespěchající jsem byla několikrát oslovena cizinci: Kde je metro ? Jak se dostanou z bodu A do B ? Kde a jak si koupit lístek? Byli tak ztracení a pak tak šťasní. Nechápu, proč už na nádraží nezřídili stevardky , které by korzovaly halou a odchytávaly zoufalé. Poláky jsem osnila svou plynulou polštinou.Američana usadila do vlaku. Indce proměnila papírovou padesátikorunu za drobné (nevěděla jsem, že papírová je už neplatná:-).Myslím, že bych tam pár dní ještě vydržela popíjet kávu a číst si. Zpátky domů tryskoletem s Mini Cooperem Nedřív se mi zdálo, že by Kuba mohl jet trochu pomaleji, zvláště v tomto úseku
http://www.novinky.cz/domaci/237054-na-d1-vznikl-kvuli-teplu-na-vozovce-schod-provoz-na-dalnici-byl-prerusen.html
ale nakonec jsme  díky rychlosti přelétli všechny nástrahy D1.
Doma.
45 mejlů.
Borek poznámku v notýsku, že jako jediný neměl složky na výkresy.
David je v zajetí pletení bužírek.
Muž na služební cestě.
Hora prádla.
Škoda, že nemáme v Havířově tak hezké nádraží.Vyprovázela bych lidi na cestu, i když sama někdy nevím, kudy se mám ubrat.