Prostup na zahradu

Nevím, jestli si někteří dali do souvislosti to, že mám něco více společného s kavárnou,   kterou jsem zařizovala v jednom díle Bydlení je hra. V kavárně se schází nezisková organizace rodinné centrum , které jsem založila před čtyřmi lety.Moje role se v neziskovce pomalu mění. Poslední měsíce jsem z toho úplně vypadla a nechápu, jak to, že to ještě funguje. Nebo  vlastně chápu. V centru je zapojeno několik kamarádek, které jsou hodně schopné a ochotné něco pro společnost udělat.

Já už na to nemám kapacitu(což je z posledních příspěvků jasné).

Letos jsme byli podpořeni nadací OKD a získali jsme finance na herní prvky na zahradu(3000m2 travnaté plochy).Problém byl, že kavárna je o 2,5 metrů výše než je úroveň zahrady a nebyl na ní přístup.

Sen se stal skutečností a na místo jednoho okna se vybudoval vstup.Už jen schodiště a jsme venku.Jsou momenty , kdy si říkám,že už všechno balím, že už nemůžu, nechci, nazdar, konec, ale pak se něco stane , posune, lidi jsou šťastní  a já taky...ještě chvíli vydržím

 

Co jiného děti můžou dělat s tetou Soňou, než tvořit? :-))