sobota 29. prosince 2012

+v+


Začnu od lesa, k veteránům se dostanu později. Čím dál víc mám pocit, že za všechno může táta. Teda aspoň, co se mojí povahy týká. Když dorazí brácha z Prahy, vždycky zabrousíme na dětství a pokaždé někdo vytáhne historku, kterou si ten druhý nepamatuje. Tentokrát jsme probrali i Vánoce.
Zajímavé je, že si nepamatuju jediné Vánoce, kdy táta žil, za to bych mohla odvyprávět dialogy a co kdo dostal na první Vánoce, které byly bez táty. Dostala jsem pletené šaty a široký, gumový pásek na 5 cvoků, měli jsme hnusnou rybí polévku a já si v šatech připadala, že mám děsný zadek , což byla naprostá blbost, protože mi bylo 13 a vážila jsem 42 kg. Už od pohledu podvyživené dítě.

 Na každé Vánoce bylo povinné dress code: šaty a lodičky.
A až letos mi došlo, že příliš slavnostní oblečení ve mě vyvolává solidní stres. Vlastně na to přišel můj muž, když velmi citlivě naznačil, že než úplně zruším klasické Vánoce, mohli bychom příští rok vynechat slavnostní oblečení. 
Tolik  z analýzy Sigmunda Freuda.
(příště džíny a tričko)



 Táta miloval staré věci. Takže máme  doma dvě píšťaly z kostela, které někdo ukradl a prodával v hospodě. (to není moc hezké), dvě mandolíny, kupu věcí, které časem máma vyhodila, nějaké levobočky( to už vůbec není hezké)  a taky Fiat z roku 1927. Jo. Taky koupil starý kočár. Jenže ho nechal na zahradě a za dva roky totálně zhnil.
Jak tohle je mi podobné! Mám k věcem velmi lehkovážný vztah, což mého muže dokáže totálně vytočit. Na rozdíl ode mne je pečlivý a na všechno má své postupy. Bohužel jeho postupy

- jak přikládat do kamen, aby nebyl zadýmený celý dům
- jak krájet věci na prkýnku, aby nebyla pořezaná celá pracovní deska
- jak ukládat věci na stejné místo, abychom nemuseli příště hodinu hledat, kde jsou nůžky

 pořád ještě nejsem schopná vzít za své.

Říká se, že pokud si vybíráš nevěstu, podívej se na její matku. To by odpovídalo. Vizáží. Ale pokud by opravdu mého muže zajímalo, koho si bere, měl se poptat na mého otce.


Doma máme pár fotek, jak sedím s bráchou na zahradě u auta (tehdy bylo žluté a ne modré) a čistíme nějaké součástky. Táta vylezl z chalupy a říká:,, Musím si vyfotit tuto vzácnou chvíli.....moje děti pracují".
Myslím, že v tom období byl tak nějak z nás zklamaný. Hrozná škoda, že nevidí, jak jeho syn dává teď  do pucu jeho káru.
Včera jsme se byli podívat, jak postupují v renovaci. Fakt krása.

Nechce se mi věřit , že v tom táta s mámou dojeli do Švýcarska. (já s bráchou jsme tehdy zůstali doma jako rukojmí pro komunisty, aby naše rodiče náhodou nenapadlo ve Švýcarsku zůstat).

Asi nás měli fakt rádi, protože se vrátili.













pátek 28. prosince 2012

Tak trochu úžasní

Strategicky jsem dětem svezla kamarády ( i na noc) , aby jsem se mohla nerušeně oddávat léčbě štafetově předané virozy. Čtu a zapomínám během smíchu , že mi něco je.
Jako předkrm jsem si dala knihu od Marjane Satrapiové Šitíčko s podtitulem: Důvěrné rozhovory íránských žen.Kniha podle množství obrázků by se dala zařadit do fáze dvě, což nic nemění na faktu, že kniha je skvělá.... a velmi odvážná.
Vložila bych recenzi, ale píšu na iPadu a tím pádem mám trochu omezené možnosti pracovat s blogem . Tak tentokrát, pokud Vás zajímají vtipně podané trable íránských žen, zkuste dohledat sami.
Děkuji za krásný dárek Marii a Pepovi.


Hlavní chod je kniha Tak trochu úžasní.
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na množství nadávek, ale smysl pro humor se autorce rozhodně upřít nedá. I když hlavní hrdinové jsou tři: 50letá matka/psycholožka, dcera a syn, tak přirozeně se nejvíce bavím u komentářů matky.

Aby o deset let později nedošlo k podobnému popisovanému zděšení , už si celé TŘI DNY !!!natírám obličej ráno ( denni krém ) v poledne krém s Q10( pevně doufám, že to nemá vedlejší účinky na IQ, protože i bez krému mám sestupnou tendenci)a večer krém (překvapivě ) noční. Dávám této činnosti šanci do Nového roku a pak už , semletá pracovními a školními povinnostmi , se vrátím k základním hygienickým praktikám.









středa 26. prosince 2012

První svátek vánoční


(25.12. u švagrové)


Letos mi došlo, že snad mám radši den po Štědrém dnu. Sjede se nás dvanáct , což je dostatečné množství na to, aby se dělaly různé diskusní skupinky a člověk se přesouval dle libosti.
Oblečení méně slavnostní, o dárky až zas tak moc nejde. Nevím proč, ale při Štědrovečerní večeři na mě vždycky padne trochu úzkost. Je to tak slavnostní, až mě z toho berou mory. 

A teď zcela barbarský názor. Kdyby bylo na mě, tak Vánoce mám po americku. Ráno vylezu z postele (červené flanelové pyžamo sice nemám, ale klidně bych si ho pro ten den pořídila), svítí slunce , je den a pod stromkem jsou dárky. Sedím  na gauči a vychutnávám si smršť trhání papírů a výkřiky:,,To jsem přesně chtěééél" . 
Pak si všechny svoje dárky natahám do postele, káva, koláče a chroustám knihu nebo koukáme společně na film. Na oběd nemáme kapra, ale steaky.
 Odpoledne by přišli všichni příbuzní. Večer  bohoslužby, které jsou každý rok na náměstí.


Zkusím příští rok podat návrh, ale obávám se, že to neprojde.





                                         (jeden stůl není v záběru...už je nás zkrátka hodně)
                                                              (omladina)

+++++


Hand made od Hanele
Nosím jen dva šperky. Náramek z lega a náušnice od mého muže. 
Ale teď, v čas Vánoční, nosím modré perličky, blyštivé náušnice a všichni říkají, že fakt krása.


Začíná to být už tradice, že mi Michal kupuje nějakou hudbu ze zámoří. On ví, čím mě potěšit. K dárkům takového druhu rychle přilnu. Mám radost.
Hudbu mám zrovna puštěnou ve sluchátkách a píšu blog.

(knihy mu podsouvám sama, ale i tak mám velkou radost)

 Když už jsem u toho blogu. Minulý týden jsem se zmínila, že mi přišel dárek od pana neznámého.
Opravdu jsem vydržela do Štědrého dne a nerozbalila. Moleskine diář s originálním nápisem. Vypadá to, že i čtenáři blogu ví, čím mě potěšit.
Naštěstí můj muž nikdy nežárlí. Taky říkal, že hezký.
Hned jsem si přepsala všechny pracovní schůzky na leden a únor a vlepila ty úžasné samolepky, které k diáři přibalují.
Díííík.
Náramek ,,Chceš pěstí" si vezmu na schůzky, kde je třeba zabojovat.

Pokračování příště.

neděle 23. prosince 2012

sobota 22. prosince 2012

Dovětek



Sepsat zásadní momenty 2012 nebude jednoduché. Vždyť ty nejdůležitější věci na blog vůbec nepíšu....
Blog je opravdu jen kousek ze mě.
Události, komentáře, knihy a muzika.

Díky mým blízkým a kamarádkám, co to se mnou letos vydrželi:-)

I Vám... za hezké vzkazy a mejly.

pusu

Soňa




Soňa

pátek 21. prosince 2012

Zásadní momenty 2011

Zásadní momenty 2011. Na tohle je blog výborný. Už jsem úplně zapomněla , jaké to momenty byly.
Mám trochu problém trefit se do klávesnic, protože jsem vypila skoro celou sedmičku vína, ale pořád si ještě  pamatujtu, co jsem chtěla napsat.
Tak tedy: Krásné Vánoce . chi.

Nebo něco jiného?

Ještě jednou jsem to vzala na otočku do shopingparku a i když jsem se dušovala, že se knihkupectví vyhnu obloukem , tak jsem si koupila další knihu od Cílka.

A pak ( šmarja já jsem totálně na mol) jsem vyrobila na poslední chvíli stolek z cívky.


čau





čtvrtek 20. prosince 2012

BLOK( G) za 49,- Kč

Při nákupu ručníků v Jysku jsem natrefila na výprodej velkých notesů. Bude se mi hodit na mé hlubokomyslné myšlenky a zásadní rozhodnutí, která samozřejmě nemají žádný dopad na můj život.Do teď myslím na ten ztracený notes v Praze.To se někdo baví.

Retro vlna


Včera jsem náhodou zjistila, že  Obývací pokoj na retro vlně se vysílá dopoledne. Stihla jsem půlku. Dívat se na sebe sama je solidní masochismus.
Bydlení je hra je  nefalšovaný naturální program bez jakéhokoliv přikrášlování:-) Ale aspoň pudr jsem si mohla vzít na natáčení. No nic. Ať národ vidí realitu. Jako vždy Aleš Student perlí. Taky se u Vás říká duperele?






Nevím jak vy, ale spousta lidí kolem mě děsně stresuje, že ještě nemají dárky. Já vlastně taky trochu.
Jasně že chci udělat druhým radost, ale ne za cenu osobního zhroucení. Dnes ještě jednou do džungle supééérmarketu a konec.














středa 19. prosince 2012

Dárek na poslední chvíli


Že já to tak umím nacpat si věci do šílených termínů. Evidentně nejsem sama.
22.12. Cooltour pořádá Nekonvenční vánoční trhy. Trhy jsou zaměřené hlavně na recy věci. Během prodeje budou probíhat workshopy.
Vedoucí Cooltouru si aktivně sehnali několik dřevěných cívek a poprosili mě, jestli bych neudělala s cívkami workshop.
Středa. Nejvyšší čas udělat jednu cívku vzorovou.
Pokud bydlíte někde poblíž Ostravy, nemáte doma žádný kloudný konferenční stolek nebo chcete udělat někomu radost na Vánoce, načtěte informace   ZDE.

Tak. Já vyrážím směr OBI, barvy laky, železářství.





úterý 18. prosince 2012

Advent a e-shop

Advent a zároveň se starat o e-shop nejde moc dohromady.
PPL už nejezdí ve dvě , ale v sedm večer . Snaží se napěchovat balíky s  nápisy KŘEHKÉ před mýma očima do auta co nejšetrněji, ale je mi jasné, že v depu už keramika poletí vzduchem několik metrů .
Pokud Vám dorazí mozaika, pište.

V pondělí jsem byla na otočku v Praze. Nepracovně. Spíše jako morální podpora.

Fyzicky jsem KO. Cpu se chipsama, poslouchám muziku a asi brzy zalezu do postele.

Dnes mi přišel balíček. Od někoho neznámého. Doufá, že to vydržím do Vánoc nerozbalit. Vydržím. Už i tak mám radost.
Díky!




















neděle 16. prosince 2012

Výstava - Ing.arch Josef Pleskot


Připadám si jako dítě v první třídě, co je schopné po jedné návštěvě hasičů, zahodit původní odhodlání být zdravotní sestrou.
Chci být modelářem! Pořád na to koukám. 











..

Pro milovníky kreseb Andrei Tachezy i pro ty, co si je nestihli ještě zamilovat :

sobota 15. prosince 2012

Umíme se postavit na vlastní nohy




Nejde mi na rozum, jak může existovat reklamní agentura, když nemá webové stránky. Asi to patří do ,,strategie" jak dělat věci jinak:-)

Projekt: Umíme se se postavit na vlastní nohy je jeden z dalších vtipně řešených kampaní pro Svaz paraplegiků, který Marek Dziuba spáchal.

Půl roku jezdili po Čechach a fotili různé lidi, kteří se díky své nové práci či zájmům, koníčkům "postavili na vlastni nohy" Pak  asi půl roku dělali ty šílené montáže - nakonec z toho byla výstava v DOXu a pak to rok běhalo po celé ČR.



Shodou okolností jsem si vyměňovala poslední dva týdny pár mejlů s Monikou Brauntsch. Její kamarádce minulý týden amputovali  celou paži i rameno, protože rakovina postupovala velmi rychle. I když Agu vůbec neznám, není den, kdybych si na ní nevzpomněla.
Lidé musí překonávat ne hory, ale pohoří. Když už si myslí, že jsou na vrcholu, objeví se znova údolí a znova další vrchol. Buďme jim blízko.

pátek 14. prosince 2012

O kapku lepší

Nevím od čeho začít.
Hmm. Před měsícem jsem se jela podívat  k lidem, co by rádi předělali pokoje pro své děti. Ve dveřích mi ještě Marek (prostě některým lidem se nedá vykat ) dal do ruky projekt O kapku lepší, který jeho reklamní agentura vymyslela a celý rozjela. Je to moc chytrý a jednoduchý projekt na získávání financí pro onkologicky nemocné děti. Výtěžek putuje do KAPKY NADĚJE a od tamtud na speciální vyšetření, které lépe diagnostikuje druh rakoviny.

Původně byl projekt šitý na míru především pro kavárny, kde můžou nabízet kávu, která je běžně v nabídce (třeba za 20 kč) a nebo  kávu o kapku lepší, tedy o 3 kč dražší. Každý kupující má svobodnou volbu si vybrat, jakou kávu si koupí. 
Já jsem si projekt modifikovala na e-shop. Ceny zvedla úměrně k nakupovanému zboží. Každý zákazník má možnost  koupit si lampu za běžnou cenu nebo O KAPKU LEPŠÍ.

A víte co? Od pátku, kdy jsem projekt spustila na e- shopu, 100% lidí si vybralo lampu O kapku lepší.
Když jsem po večerech předělávala e-shop, chvílemi mě přepadal pocit, jestli se s tím nemorduju zbytečně. A ono ne. Mám fakt radost. E-shop má  jednu výhodu, že člověk se v klidu, v bezpečí a racionálně rozhoduje, jestli projekt podpoří a nebo ne.

A proč o tom píšu. Minulý týden jsem mluvila s majiteli dvou kaváren a vypadá to, že i oni se zapojí. Možná prodáváte taky kávu , housky nebo boty a tento způsob pomoci se Vám zdá fajn. Nebo nevlastníte nic, ale někoho znáte, komu by se to líbilo.(líbí se to i panu Jančurovi a RagioJetu!:-)


Pro zjednodušení hned vepisuju mejl na paní ředitelku Kapky Naděje  elen.svarcova@kapkanadeje.cz a taky na MARKA, který Vám rád pošle všechny grafické podklady pro Váš obchod.

Příště více o Markovi a  reklamce, která dělá věci trochu jinak.
















čtvrtek 13. prosince 2012

Večírky - uf uf

Tento týden mám za sebou dvě Vánoční párty + jednu pracovní cestu do Pardubic + kontrola na endokrinologii.
Jeden večírek ještě v neděli. V sobotu Pecha Kucha Night v Gongu.
Borek je pořád doma. S výukou se střídáme s Alicí. Záleží, která z nás zrovna něco vyřizuje složitého.

Uf . Uf. Snažím se nepodlehnout stresu. Zatím se držím.

Štítná žláza se mi opět přehoupla do nefunkce. Vyfasovala jsem příbalový leták, aby jsem věděla , co mi vlastně je. Tedy: únava, zpomalené myšlení, nevýkonnost atd.
Jsem zvědavá na to, až se mi myšlení po lécích zrychlí:-). Výkonnost bych už radši nezvyšovala.



Během pracovní cesty jsem dočetla Sputnik, má láska. Kolem Murakamiho se vytvořila nějaká posvátná aura.Hlavně nekritizovat! Asi tomu vážně nerozumím, takže můj názor neberte vůbec vážně.
Podle mě první půlka je dost vleklá. Pokud se snaží být chvílemi vtipný, tak to tak nevyznívá. Víc mu jdou dramatické zápletky. Duchovní zápletka opět nechyběla, ale mám z toho smíšené pocity.
Nějak mu to celé nevěřím. Když si vzpomenu na knihu Jeden den, kde je stejné téma - nenaplněná láska, hned bych si jí přečetla znova. U Murakamiho stačilo jednou.
Nicméně. Některé pasáže jsou moc hezké a snad kvůli nim nelituju, že jsem knihu dočetla. 




(foto z pracovní cesty)


(Skákací origami žabky měly na Vánočním večírku velký ohlas. Všichni měli radost.)














sobota 8. prosince 2012

Pracovní plocha třeťáka.






Borek zjistil, že umí kreslit. (musí mít před sebou nějakou předlohu). My taky doma docela zíráme.

Na základě tohoto zjištění se rozhodl, že nakreslí všechny zvířata lesa.
Kreslí jak divý. Mám přísný zákaz mu do toho zasahovat - B. je  hrozná palice.

Sobota. Svezla jsem k nám domů od kluků kamarády. Proč všichni nebydlí na jenom místě!

Hezky si užijte víkend.





pátek 7. prosince 2012

Wielkie zakupy w Polsce


Na pátek jsem měla naplánovanou cestu do Bialsko Bialej. Muž mě vystřídal v hlídání Borka. (Borek minulou sobotu chytl akutní zánět sliných žláz , krku a obličeje, takže jsme měli 4 dny doma marťana s velkou hlavou)
Ráno nádherně zasněžená cesta (bez posypu) a instrukce M., že u výjezdu to trošku prokluzuje, ať vyjíždím zlehka, mě lehce znejistila. Ale nakonec cesta dobrá. Radiožurnál hrál ještě 40 km za hranicemi. Nákupy úspěšné.
Hodinu jsem se zasekla u vlněných koberců. Cenu Vám ani nebudu říkat, protože byste mi okamžitě psali, abych Vám taky jeden koupila. Musela jsem dnes provolat majlant, protože jsem probírala se svými klienty, co by se jim líbilo a co ne.







Minulý týden jsme posílaly obrovský lila koberec.Trochu překvapení, ale bingo.