KENDAMA

Muž se vrátil po týdnu ze služební cesty a dovezl KENDAMU. Je to posedlost. Říkáte si, ještě jeden pokus a už končím, ale zkoušíte to další hodinu.
Vyrábí je náš kamarád pro celou Evropu.

                                                                               

Skoro hotovo

                            Kdyby jsem tento týden přibrala ještě tři lidi, tak všichni mají co dělat.

                   Vzala jsem na zkoušku Petra na 3D a vypadá to, že to půjde.,, Králíkárna a úly."                                                            

                                (každý nábytek od malinadesign má někde schovaný textilní štítek.)


e-maily:
18:03   Petr
posli jeste ty stromy a sovu na tu stenu.
18:34  Jana

dostane Janička připomínky k ložnici?

18:38  Alice
soni, preposilam, co napsala pani H.




A já si myslím, že bychom měli teď hned vypnout počítač a jít dělat jiné věci.

                                                                   

ONETOUR

Člověk nemusí být zrovna fanda do cyklistiky a přesto ho mohou tapety uchvátit. Jako mne.
 TAPETY jsou  novou limitovanou edicí od WALONE s názvem Onetour.
Už to vidím v plné kráse v jedné pánské ložnici. Ráfek zavěšený nad postelí. Ten bude zírat!Chi.

Muzika na večer

Ahoj Soni.

Dlouho jsem nenapsal, tak to teď snad napravím.  Dnes jsem si pro Tebe nachystal naprosto profláknutého umělce, známého pod pseudonymem MOBY. Richard Melville Hall je americký skladatel a zpěvák. 

Zajímavostí určitě je, jak přišel ke svému Nicku. Přezdívku Moby mu po narození rodiče dali podle románu Bílá velryba (Moby Dick) od Hermana Melvilla, jeho pra-pra-pra-pra strýce.

Dlouho tvořil převážně taneční muziku, kterou nás zásobuje již přes 15 let, ale jeho poslední jubilejní desáté album Destroyed je výrazně jiné.

Destroyed je místy až scénickou muzikou, která příjemně snoubí Mobyho muzikantský talent a zřejmě nějaké jeho životní uklidnění. Joo hold všichni stárneme.

Posuď sama:

                                                               zde            

PS: Vybral jsem záměrně nejkontrastnější písničku z tohoto alba. Pokud se ti bude líbit, z celého alba budeš nadšená.

Viktor

Maglajz všech událostí

Nedávno jsem četla recenzi:,, Kdo nečetl Šabacha, tak je snad z jiné planety." To asi musel být nějaký hodně velký fanda, protože já tady žiju docela dost dlouho, přečetla jsem taky dost knížek a Šabacha jsem četla až teď ve vlaku. Šabach , Ivan Kraus,  I. Dousková ...vtipné, oddechové čtení.

Ve vlaku vždycky člověk vypadá jak trotl, když se směje (popřípadě brečí) . Pán naproti mě se vůbec nesmál a kdyby ve vlaku nebyla fixní okna, tak by mi  knihu určitě vytrhl a hodil z okna. A to jsem se jóó soustředila při objednávání místenky v regiojetu.(Andy jsem minule  taky blbě vybrala.Sorry). 

Vychytané mají v regiojetu stále čisté záchody, na kterých by si Landa mohl myslet, že už je v nebi. Ale stačilo by ho vrazit do záchodků  na lince ČD Ostrava Svinov - Havířov a hned by mu bylo jasné, že v nebi ještě není. To člověk při východu váhá, jestli má vůbec sáhnout na kliku.

O víkendu jsme v rodinném centru pořádaly burzu oblečení. 

Po obědě jsem byla propuštěna na rodinný výlet do Kravař 

Kafe v Keep Cup. Nádherný den, sladkosti, slanosti, svařák a Velikonoce .

Finišujem

Když už se vkládají knihy do knihovny a vybírají se fotografie na zeď (Vano nebo Saudek), dokupují se takové ,,drobnosti" jako socha anděla z barokního kostela, znamená to, že už za chvíli jsme hotovi. Bude se mi po nich stýskat. Skvělí lidé, krásná práce , velká důvěra.

                      lampa Lucie Koldové (chudák spoluautor, jeho jméno si nikdo nepamatuje).

Stůl snad váží tunu. Zespodu desky jsou vložené ocelové pruty, jako výztuž proti ohybu.

(tajný průchod)

Poslední tři dny byly trochu husté. Uzávěrka grantu na kraj, zadání nábytku ,,český venkov " do výroby , posílání návrhů , aby klienti věděli, že na ně myslíme. Už se zase budím v noci.

Dnes se mi zdál sen.

Poslouchala jsem hudbu ( měla jsem bílá sluchátka od applu :-) , jedno sluchátko jsem půjčila kamarádce , aby si poslechla nějakou fakt dobrou hudbu .Vložila si sluchátko do ucha  a poslouchala. Jenže já jsem místo hudby najednou slyšela její myšlenky.  Byly hrozně smutné. Zvláštní, že ve snu je člověk schopen vymodelovat hlas tak, že jste si stoprocentně jistí, že neslyšíte hlas, ale myšlenky. V tom snu mě taky napadlo, jak může poslouchat hudbu a zároveň myslet na tak šílený věci.Já vím, měla jsme jí říct, že to slyším.

Některé myšlenky  k Vám doputují  tak jako tak.

Zítra o knížce, cestování a čistých záchodech.

Koberce

The rug company

Co děláme dva dny? Hledáme koberce. 

Pořád něco hledáme. Koberce , lampy, stoly, židle, barové, makové, kovové, přírodní. Hledáme ve slevách (třeba teď jsou v JICE slevy na WC), protože někdy jsou rozpočty tak malé, že to ani jinak nejde. Někdy mám pocit, že většinu dne jen surfujeme na netu. 

Samozřejmě ty nejhezčí koberce se prodávají v Harrods nebo v podobných nedostupných obchodech. Tak jsem se aspoň pokochala a skoukla krásné video o výrobě koberců ( těžko říct, jestli je to fair trade... nic nepíšou ).

Nádherné vzorníky- štětinky

Kdyby jste věděli o nějakém obchodě s hezkými koberci, tak sem s nimi .

Ráno v truhlárně. Otec a syn. Skvělé hlášky, které jsem si zapsala na ruku prupiskou, ale pak jsem na to zapomněla a umyla si ji. 

Nezávisle na sobě...

...mi několik lidí poslalo tento odkaz
Vůbec mi nedošlo, jak těžké musí být pro rodinu sledovat ohlas na Skleněný pokoj. Propojení faktických údajů se smyšleným příběhem asi nebyla nejšťastnější volba. Člověk se neubrání pocitu, že to to tak skutečně bylo, i když ví, že to je jen román.
Včera jsme s bratrem probírali (naše hodinové rozhovory přes telefon) nejen vilu Tugendhant, ale i Kaplického, touhy každého architekta postavit něco zásadního, pocity ukřivděnosti , o hnacích silách, která  ničí než  budují. Taky o lásce, ztrátách a nálezech.(bratr je architekt)

O víkendu jsem dočetla V zákulisí muzea .
Od začátku Vás kniha tak trochu šokuje. Na konci máte radost, že závěr je takový, jaký by jste ho chtěli mít. Nic nepovím. Přečtěte si ji. Jak vidíte, i městské knihovny jí mají.
Alice , na rozdíl ode mne, když si knihu vypůjčí, neplatí první, druhou, třetí upomínku.
Poctivě čteme  podle seznamu knih od Ef, jako by nás za rok čekala zkouška z literatury.

Třicátá léta

 Když mi bylo 16 let, dostala jsem nabídku od kamaráda, že když si ho vezmu za muže , dostanu celou jeho sbírku desek Beatles. Bylo těžké odolat.
Kdyby mě někdo žádal o ruku dnes, musel by mi nabídnout dům z 30. let. Nic víc , nic míň. Protože právě tyto domy mají všechno, co mladší domy i starší domy nemají. Velkoryse řešené prostory, vysoké stropy, veliká okna, široké dřevěné obložky, dřevěné podlahy , atmosféru, kterou nikdy v novostavbě nevytvoříte.

 Když k tomu přidáte včely, slepice, skleník , kompost  a výhledy na všechny vrcholy Beskyd, připadáte si jak v ráji.

 Zemský ráááááj to na pohled...

 Ale já jim to přeju.


Během návštěvy jsme pomyslně probourali pár příček, dveří .
Vlastně. Žádná návštěva u přátel se neobejde bez toho, aniž by jsme řešili nějaké interiérové záležitosti. Ještě pořád mi to nevadí, pořád to beru jako hobby.
Co mi vadí, když někdo cizí volá v neděli ráno a ptá se, jestli neruší. Pak to dorazí tím, že se jedná o pracovní záležitost, že jinak by nevolal.
Slušně ho odkážu na pondělí, že se mu budu velice ráda věnovat. Neoblomný.

Musím trénovat být neoblomná taky.

(série fotek hands)

Na dvakrát

Prostě na některé weby jdu, až když mi o nich řekne nezávisle druhá nebo až třetí osoba. Je toho tolik, že by člověk mohl koukat na  monitor  do zblbnutí. I když  doporučení zní skvěle, tak stejně si radši vezmu večer knížku a čtu.
Poslední dva dny jsem ale udělala výjimku. Ležím s iPadem , nalepená na silver-rocket

Včera jsem Alici předčítala úryvky . Přece jenom se směje lépe ve dvou. I když já se nahlas směju často  i sama.

Pokud jsem to správně chytla, tak Silver Rocket je parta lidí, co sami hrajou v nějakých kapelách a zároveň pořádají  koncerty i jiným kapelám.
Kromě výborných recenzí ( výborné jsou proto, že nejsou nikým placení , můžou si psát co chtějí a je to vtipné)  stojí za čtení Nejchytřejší kecy a Inkvizice.U mě vede ve psaní jednoznačně ARAN.
Čtení není vhodné pro  - děti (okamžitě to Davide a Mikuláši zavři!!!!)
                                  - pro něžná stvoření, která nesnesou sprostá slova
                               ( já to taky extra nemusím, ale v některých textech mi to nevadí )
                                  - pro maminky, co si fotí sušiny na stole  a u toho poslouchají folk
Ukázka z Inkvizice:

Jan Kraus

ÚV SRR, 5. 1. 2012


Bojovník proti korupci, kterej se ale zamiloval do Babiše (kterej do boje proti korupci vytáhnul, až když ho nasralo, že už není u lizu). Nepřítel bulváru, kterýmu ale nevadí, když bulvár informuje o jeho aktivitách (pravidelný promo na jeho show na revue.idnes.cz). Odpůrce klientelismu, kterej ale debilní kapele svýho synátora zařídil v podstatě doživotní angažmá. Tazatel "nepříjemnejch" otázek, kterej ale z rozhovoru nasraně utíká, když se někdo "nepříjemně" ptá jeho. Češi se zamilovali do dalšího bojovníka za pravdu, kterej si tak trochu sere do huby. Kdyby byl aspoň vtipnej... Jenže Kraus? Ten - jak říkají Zutro - bude vtipnej, až my budeme trapný.
...............................................................................................................................................................


Nikdy se mi nechce vymýšlet oslí můstek, aby jsem mohla nenápadně přejít na úplně jiné téma.Tečky to vyřeší.

Nápadně přecházím na téma : Soňa za barem v rodinném centru na karnevale.
Po dlouhé době mezi kojícími, pečujícími a zdrobněle mluvícími matkami. Snědla jsem spoustu chlebíčků, prolila se dostatečně kávou  a vesele švitořila na téma těhotenství. Mám prolitý i mozek. ( v tom dobrém slova smyslu) Báječná akce. Příští týden pořádáme burzu oblečení.

A Borek do třetice všeho dobrého.
Paní učitelka včera prohlásila, že budou děti psát tak dlouho test, až budou mít všichni jedničky. (špatné známky se nezapisují). Borka zřejmě představa psaní každou hodinu test. tak vyděsila, že  pro jistotu dnes  napsal test na 1*.
Šťastný den.

V neděli

tady. Trochu se bojím. Protože jsem díl neviděla ve střižně , během natáčení jsem měla teplotu a brala antibiotika.Určitě budu mít oči jak skleněnky.  Myslím, že v tomto díle bude úplně nejlepší pes Bertík. On je totiž zlatíčko a děsně prdlej.
Hrozně mě mrzí, že jsem na kameru nevychválila řemeslníky. Udělali krásný botník za neuvěřitelně krátkou dobu.
Některé rozhovory se točí i na pětkrát a to už si člověk nepamatuje, co vyzdvihl a co ne.
(podsedák a vodítko, který je na fotce, jsem dělala hodinu před dotočením dílu).
Platí na mě na 200% rčení ze Šťastného blogu :,, Nejjistější způsob, jak něco nestihnout? Je mít na to dostatek času".
Za 14 dní  začínám točit a mám neblahý pocit, že opět budu dodělávat věci v noci, povezu si šicí stroj na místo činu a  truhlář David se bude zlobit (aspoň na oko).
......................................................................................................................................................

Dovětek ke včerejšímu příspěvku.
Borek dnes dostal z písemky za 4. Brečel. Objali jsme se a řekli si, že oba děláme co můžeme a že VO TO DE.
A že je báječné, že je zdravý  a rád chodí do školy. Na rozdíl ode mne, ač jsem byla premiantka třídy. Borek mi nastavil laťku  k druhým. Chtít po druhých, aby překročili svůj stín, je hloupost. Snaha se počítá. Někdy víc než vlohy.

Proces

Proces výroby nábytku .

1. Myslím ( obvykle tak 15 minut )

2. Čmrdliky, čmrdliky.

3. Alice moje čmrdliky překreslí do  technického výkresu .

4. Koukáme na to, co jsem to zas za blbost vymyslela. Upravujeme rozměry a přemýšlíme, kolik centimetrů    můžeme utopit knihu za rámem, aby se dala ještě snadno vyjmout. Smějeme se, protože nás napadají různé šílené varianty, jak vypodložit knihy. (nejlépe žákovskými knížkami).

5. Alice pošle podklady Janě.

6. Jana převede 2D do 3D. 

7. Alice zadá do výroby.

8. A je to.

Odpoledne jsem odvezla staršího na angličtinu . Zaparkovala jsem u Kauflandu, koupila si chipsy, kafe, časopis a udělal asi veget hodinu v autě. Půl hodiny telefonát s mámou. Řekly jsme si všechny události za posledních 14 dní, vyřídila jsem  pár mejlů ( být on-line je někdy báječné) + poslech hudby.  

Po příjezdu domů jsem propadle lehké depresi. Borek zítra píše písemku z matematiky a jak se ukázalo, právě toto učivo  se mu už dávno vykouřilo z hlavy. Nevypočítal nic a ještě se rozbrečel.

To já jsem se měla rozbrečet a ne on!!!! Skoro dvě hodiny výuky.

Jsem mrtvá. 

On taky.

Chci červenec.

Vystřihovánka

Slíbený návod na výrobu posedu.

Pelíšky

http://www.cocici.com/gallery.php
 Pavla Šarounová patří do příběhu - design z lásky ke zvířatům. Když někoho milujete, chcete pro něj to nejlepší. Ať to stojí , co to stojí (teď myslím vynaloženou námahu a ne peníze). Moc dobře vím, kolik úsilí člověk musí vynaložit, aby se nápad  proměnil v profesionálně vytvořený prototyp. A už vůbec není jednoduché pro designéra, uvést výrobek na trh, protože obvykle marketingovými schopnostmi designéři nedisponují.
S Pavlou jsem se seznámila na Designbloku. Přistoupila ke mně a zeptala se, jestli nejsem Malina:-)
Když už píšu o tom seznamování, zdravím paní z Prahy z tramvaje č. 24.

Značka COCICI [kočiči] vznikla především z lásky ke kočkám. Později se oblast našeho zájmu rozšířila o pejsky a nakonec i o jejich majitele. Mohlo by se zdát, že lidé jsou až na posledním místě, ale právě oni ocení netradiční design COCICI škrabadel a pelíšků, kočky a psi pak jejich funkčnost a pohodlí. 

Vývoj modelů je pod přísným dohledem čtyřnohých expertů. Jsou neúplatní, aby se jim škrabadlo nebo pelíšek zalíbil, žádný pamlsek nepomůže. 

Péče o domácí mazlíčky někdy přináší i starosti o jejich zdraví. Proto vespolupráci se zvěrolékařem vyvíjíme produkty, které pomáhají předejít některým zdravotním problémům (jako například otlakům kloubů nebo poškození páteře) nebo slouží při rekonvalescenci po operaci. Vznikly tak například ortopedické schůdky nebo matrace z paměťové pěny pro psy. 

Věřím, že COCICI výrobky budou oceněny vzhledem k jejich dlouhé životnosti a funkčnímu designu, díky němuž se i škrabadlo pro kočky může státplnohodnotným prvkem Vašeho interiéru. 

Vše ruční práce. Vyrobeno v ČR.

Dnes v ateliéru posloucháme

Nakonec David změnil téma a vrhl se taky na les. Posed 3D. 

Musím se vždycky hrozně držet, aby jsem do toho nezasahovala. Večer  dodělal křížení na stojnách a žebřík , ale už se mi to nechtělo fotit. Zítra ještě vyfotím papírovou šablonu na posed, kdyby se někomu z Vás chtělo taky vyrábět. 

U Borka přibyl krmelec.

Chybí ještě ptáci zavěšení na stromech a jelen.

Zítra škola.

Chjo.

V lese

Víkendový  tvořivý projekt, má tak trochu souvislost s  výletem po okolí. Zcela nová trasa a neskutečně otrávený obličej staršího, protože tentokrát jsme nepřibrali žádné kamarády.

Můj muž, který vyrostl ve sportovní a horalské rodině, má utkvělou představu, že pokud nevyrazíme na výlet nejpozději do devíti hodin, je to naprosté selhání.Ten, kdo vymyslel pravidlo, vstát v sobotu v sedm, sbalit svačinu a už v devět stát na turistické značce v pozoru, by měl dostat nejméně dva roky na tvrdo. 

A už vůbec M. nerozumí tomu, že procházky s rodiči, jsou  pro děti od určitého věku děsná otrava. 

Naopak u mne převládá postoj, hlavně v klídečku, takže jsme vyrazili o půl dvanácté, jen co jsem dovařila oběd (muž lehce nervózní).

.....................................................

vsuvka: Letos jsem se pro jistotu ani jednou nezúčastnila lyžování z obavy, že by mohla být zima, zataženo a sněhové vločky by mi bodaly rychlostí 30 km/hod do obličeje. V tom je muž báječný. Počasí ho jen tak neodradí. Klidně sbalí děti s veškerou lyžařskou výbavou a řekne:,,Miláčku, odpočiň si".

............................................................

Cestou jsme narazili na dva a půl metru vysoké  klasy, vlnící se u stěny z dřevěných vyšisovaných desek. 

A když jsme došli domů, řekli jsme si, že si  kus přírody uděláme i doma.

(Muž vyrazil cvičit do tělocvičny. Večer jsme se mu pochlubili.)

     Největší chyba rodičů je, že děti nezapojují do procesu hned od začátku. Je třeba využít i fázi přípravy. Protáhnete tak ,,zábavu "o dobrou hodinu a děti získají nové dovednosti.

Pokud rádi s nimi vaříte a nebo- potřebujete uvařit oběd a děti se hrozně nudí, nechte dětem nejdříve vyhledat recept na internetu (umí-li číst) a pak je pošlete na průzkum do spíže hledat suroviny.

Chybějící nechte sepsat.(opravte chyby v seznamu a zopakujte jim základní jednotky - gramy, litry atd) . A tak dále a tak dále.

My jsme se vydali do hobby marketu. Hra ,,najdi vrtáky do aku vrtačky" se ukázala jako příliš jednoduchá. Starší miluje kaktusy, proto jen  co jsme nakoupili kolíky, vrtáky a nechali rozřezat desku na menší díly,  zamířili jsme do zahradního oddělení.

Cestou k autu se mě Borek ptal, jestli až bude velký, budou ještě pořád hobby markety a jestli bude umět vyrobit věci ze dřeva sám.Ujistila jsem ho v obou bodech, ale jedním dechem jsem poznamenala, že až on bude velký, bude mnohem méně tatínků, kteří budou umět zatlouct hřebík, stejně jako bude méně maminek, které budou umět dobře vařit (v pátek jsem poprvé viděla řapíkatý celér).

I když blog Made by Joel je plný skvělých nápadů na tvořivost, pro starší toho tam zas tak moc není.

Vybrali jsme si tohle, ale v trochu náročnější verzi. Desky jsme k sobě nestloukli hřebíky, ale poctivě jsme je skolíkovali. Přesně zaměřit, vyvrtat a sklížit byl proces  na hodinu.

(Borkovi jsem připomněla, že právě pro tyto příležitosti  je dobré umět násobení  a dělení čtyř, jinak si čtyřiceticentimetrovou  desku na půlku nerozdělí. Borek propadl chvilkové depresi, že zas musí něco počítat. Ale zvládl to.)

Oba šťastní, že mají svou vrtačku. U aku vrtačky nezapomeňte nabít aspoň jednu baterku předem!!!Vždycky na to zapomenu .

( Dříve, než vložíte kolíky do předvrtaných děr, nalijte do otvoru lepidlo na dřevo.)

                                                        Borek vyrábí les, David pokoj.

                                                  (V každém lese by neměl chybět posed a hnízdo.)

Zítra pokračujeme. 

Hezkou neděli.

Pracovní obědy a kávy.

  Plánovat je fajn, ale jen do chvíle, než se obě děti rozhodnou od pondělí marodit. Všechny pracovní schůzky jsem si průběžně s klienty prohazovala na jiné časy i dny, s některými se uvidím až příští týden. Pracovní schůzky v hezkých kavárnách a dobrých  restauracích jsou úplně ty nejlepší. Ne. Vlastně ne. Úplně nejlepší je to, že klienti jsou hrozně milí lidé. Pokaždé si říkám, že už určitě musím narazit na nějakého magora nebo nějaké lidi s příšerným vkusem, ale zatím (díky Bohu!) jsou to lidé s andělskou povahou a  vkusem vytříbeným.
Dnes na obhlídce jednoho bytu.
Z fleku bych sbalila celé své rodině kufry a nastěhovala se tam. Byt je TAK krásný, že máte pocit, že v něm musíte být zákonitě šťastní. Kdybych se neovládala, začala bych pištět radostí, že právě tento byt můžu zabydlovat.

                                                                     

                                                                     
Odpoledne na obhlídce starého domu a opět: překrásná futra , vitráže a původní odkryté cihlové stěny.
Dnes jen tak rychle neusnu.