V lese

Víkendový  tvořivý projekt, má tak trochu souvislost s  výletem po okolí. Zcela nová trasa a neskutečně otrávený obličej staršího, protože tentokrát jsme nepřibrali žádné kamarády.

Můj muž, který vyrostl ve sportovní a horalské rodině, má utkvělou představu, že pokud nevyrazíme na výlet nejpozději do devíti hodin, je to naprosté selhání.Ten, kdo vymyslel pravidlo, vstát v sobotu v sedm, sbalit svačinu a už v devět stát na turistické značce v pozoru, by měl dostat nejméně dva roky na tvrdo. 

A už vůbec M. nerozumí tomu, že procházky s rodiči, jsou  pro děti od určitého věku děsná otrava. 

Naopak u mne převládá postoj, hlavně v klídečku, takže jsme vyrazili o půl dvanácté, jen co jsem dovařila oběd (muž lehce nervózní).

.....................................................

vsuvka: Letos jsem se pro jistotu ani jednou nezúčastnila lyžování z obavy, že by mohla být zima, zataženo a sněhové vločky by mi bodaly rychlostí 30 km/hod do obličeje. V tom je muž báječný. Počasí ho jen tak neodradí. Klidně sbalí děti s veškerou lyžařskou výbavou a řekne:,,Miláčku, odpočiň si".

............................................................

Cestou jsme narazili na dva a půl metru vysoké  klasy, vlnící se u stěny z dřevěných vyšisovaných desek. 

A když jsme došli domů, řekli jsme si, že si  kus přírody uděláme i doma.

(Muž vyrazil cvičit do tělocvičny. Večer jsme se mu pochlubili.)

     Největší chyba rodičů je, že děti nezapojují do procesu hned od začátku. Je třeba využít i fázi přípravy. Protáhnete tak ,,zábavu "o dobrou hodinu a děti získají nové dovednosti.

Pokud rádi s nimi vaříte a nebo- potřebujete uvařit oběd a děti se hrozně nudí, nechte dětem nejdříve vyhledat recept na internetu (umí-li číst) a pak je pošlete na průzkum do spíže hledat suroviny.

Chybějící nechte sepsat.(opravte chyby v seznamu a zopakujte jim základní jednotky - gramy, litry atd) . A tak dále a tak dále.

My jsme se vydali do hobby marketu. Hra ,,najdi vrtáky do aku vrtačky" se ukázala jako příliš jednoduchá. Starší miluje kaktusy, proto jen  co jsme nakoupili kolíky, vrtáky a nechali rozřezat desku na menší díly,  zamířili jsme do zahradního oddělení.

Cestou k autu se mě Borek ptal, jestli až bude velký, budou ještě pořád hobby markety a jestli bude umět vyrobit věci ze dřeva sám.Ujistila jsem ho v obou bodech, ale jedním dechem jsem poznamenala, že až on bude velký, bude mnohem méně tatínků, kteří budou umět zatlouct hřebík, stejně jako bude méně maminek, které budou umět dobře vařit (v pátek jsem poprvé viděla řapíkatý celér).

I když blog Made by Joel je plný skvělých nápadů na tvořivost, pro starší toho tam zas tak moc není.

Vybrali jsme si tohle, ale v trochu náročnější verzi. Desky jsme k sobě nestloukli hřebíky, ale poctivě jsme je skolíkovali. Přesně zaměřit, vyvrtat a sklížit byl proces  na hodinu.

(Borkovi jsem připomněla, že právě pro tyto příležitosti  je dobré umět násobení  a dělení čtyř, jinak si čtyřiceticentimetrovou  desku na půlku nerozdělí. Borek propadl chvilkové depresi, že zas musí něco počítat. Ale zvládl to.)

Oba šťastní, že mají svou vrtačku. U aku vrtačky nezapomeňte nabít aspoň jednu baterku předem!!!Vždycky na to zapomenu .

( Dříve, než vložíte kolíky do předvrtaných děr, nalijte do otvoru lepidlo na dřevo.)

                                                        Borek vyrábí les, David pokoj.

                                                  (V každém lese by neměl chybět posed a hnízdo.)

Zítra pokračujeme. 

Hezkou neděli.