Co s televizí ?

Nevím jak vy, ale pro mne mega plazma na holé zdi je jedno z podivných výjevů domácností. Ještě zapálit po stranách svíčky a je na světě nové náboženství. Jedna z možností, jak televizi trochu schovat a zároveň zachovat dobrý výhled na obrazovku , je televizi vložit do knihovny.

Navrhla jsem policové díly, do kterých se mohou vložit malé i velké knihy. Proporce jsme měnily s Alicí snad šest krát jen z toho důvodu, že jsme byly limitované délkou fošen. Materiál, jak jinak , dub dýha a čelní zarážka po obvodu polic z masivního dubu. Klidně bych dala police od shora dolů, ale finance rozhodly.

Původní televize byla taky kvalitně zakamuflovaná. Člověk neví na co má koukat dříve. Jestli na botanickou zahradu nebo na sektový nábytek. Ale co je důležité, uvnitř sektoru je spousta hezkých knížek a to se počítá.

                                                                     

Hrozně mě baví pozorovat montáž. Vypadá to tak jednoduše, ale ve skutečnosti jde o každý milimetr,aby nakonec všechno fungovalo. Spoje do pokosu navrhuju téměř na všem .Já ten masiv žeru.

                                                                       
Pokud si dobře pamatuju, tak tato fotografie je z pražského obchodu Ligne Roset. Moc hezká knihovna , ale někteří mí klienti na ni reagovali tak, že v nich působí chaos.

                                                                     
Víte v čem je kouzlo knihovny, kromě toho, že visí ve vzduchu ? V poměru šířky a výšky polic . Často se člověku stává, že se mu něco líbí, ale neví úplně jasně proč. Je to v proporcích.
Pro představu. Když vidíte stolek, který má má rozměry 50 cm na výšku a šířku 60 cm, máte z toho smíšené pocity. Není to ani čtverec ani obdélník, který by vycházel ze zlatého řetězu.

Do dějin antropometrie vstoupil i známý francouzský architekt Le Corbusier. Všiml si, že historické obytné interiéry mají příznivou, nepříliš velkou výšku místnosti. V roce 1942 se dal do pečlivého studia obecné měrné soustavy ve snaze sladit konvenční měřítko s měřítkem lidským, to znamená propojit přírodu a řád. Ve svých úvahách vycházel nejprve z člověka výšky 175 cm, kterou posléze vyměnil za 183 cm, aby soustava byla platná jak pro systém metrický, tak pro anglosasský systém stop.

Po matematické stránce dochází k tzv. Fibonacciově řadě, kde se dané číslo rovná součtu dvou čísel předchozích. (0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21 atd..) a poměr jednoho čísla k následujícímu se rovná poměru tohoto k součtu obou (5 : 8 = 8 : 13 = 13 : 21 = 21 : 34).

V geometrii odpovídá tento vztah tzv. zlatému řezu, který byl po léta považován za vztah harmonický, ideálně krásný. Corbusier přejímá starou hypotézu, že proporce lidské postavy se také řídí zlatým řezem, člověk se vztyčenou paží pak má udávat výšku obytné místnosti, která podle tohoto činí 226 cm. Z lidského těla je odvozena tzv. červená série čísel o základu 113 cm: 1,5, 2, 4, 6, 10, 113, 296, kvůli pružnějšímu použití této soustavy připojil tzv. modrou sérii o základu 226 cm\. 2, 3, 5, 8, 140, 226, 366, 592 atd.. Jeho Modulor má být syntézou konvenční míry, velikosti člověka a harmonického vztahu, tzv. zlatého řezu, tedy měrnou soustavou, spojující zákonitost modulu s krásou vyvážené proporce. Název je složen ze slov „module“ a „section d´or“, zlatý řez.


Koho to více zajímá, doporučuji si přečíst tento článek na archiwebu.


 http://www.archiweb.cz/news.php?type=17&action=show&id=4108