Přípravy

                                      ( klubko leží na starém svetru - budoucím polštáři)
Děsný pracovní masakr ten duben.
,,Duben za kamna vlezem" zní dobře, obzvlášť dnes by každý za ta kamna zalezl, ale realita je jiná.

Minulý pátek dotočený díl, kde skoro nic nebylo koupené a skoro nic nešlo podle mých představ, ale s výsledkem jsem byla na 70% spokojená ( u mne nebývale vysoké hodnocení, protože většinou, když už se točí poslední klapka, jsem zoufalá, co všechno jsem chtěla udělat jinak)
Pak dva dny na horách, ze kterých jsem přijela domů ještě víc unavená, než jsem odjela.
Od úterý do neděle hrubé stavební práce v bytě, aby  v pondělí, po tomto víkendu, se mohl začít točit další díl.
Soňo, proč se nepoučíš?!
Jenže. Je to přesně tak, že já ten pracovní stres prostě potřebuju, aby jsem ze sebe vymáčkla aspoň nějaký nápad.
Proměnu ložnice jsem v návrzích předělávala nejmíň třikrát . Velmi tolerantní scénáristka přepisovala scénář podle toho, co mne zrovna napadlo a bylo flexibilní majitelkou odsouhlašeno.

Původně měla být na stěně tapeta. Pak to mělo být ve stylu origami, ale lampy nestihnout doletět.
Takže včera rychle rychle vymyslet jinou vizi.

Pletení.

Nepletla jsem nejmíň 10 let, ale to se nezapomíná, stejně jako řízení. Jen první řadu mi Alice musela připomenout. Alice plete k sobě domů lampu s copy. Tak tak zas dobrá nejsem.
Jedu hezky v lehkém tempu hladce, obratce.

Ještě upletu 10 řad. Je to jako droga.

Mám hroznou chuť na pivo, ale už se mi nechce do toho deště, ač máme hospodu asi 20 metrů od domu.