Amy

 Musíte si počkat na druhou polovinu.Na začátku zpívá Adele, pak nějaký klučina a pak časovaná bomba Amy. 

Jo a mimochodem. Mrkněte na vzkaz u článku Venkov a styl  od šéfredaktorky časopisu Marianne bydlení Pavlíny Blahotové. (je v komentářích)

Nomad design: Petr Skala(SKAKALA) a Martin Jedlička

 Po tomto víkendu jsem absolutně namotivovaná pracovně i duševně.
V sobotu jsme vyrazili na Czech press photo . V ZRNÍ , které je součástí galerie,  jsem koupila pár dárků. Pak přesun na výbornou grilovačku.( spolupracovníci mého muže na  projektu  http://festivalunited.cz/ ) Z dvaceti lidí jsem znala jen dva , ale seznamování mi nedělá problém.

Večer k nám dorazil Nomad design: Petr Skala www.skakala.cz (vlevo) + Martin Jedlička www.martin-jedlicka.cz.(vpravo)
O Petrovi jsem nedávno psala, jako o velkém talentu oblasti  vizuální tvorby. Minule jsem Vás nechtěně mystifikovala ohledně jeho orientace. Ale může si za to tak trochu sám:-).
Takže: má přítelkyni .
O Martinovi možná napíšu ještě zvlášť, protože jsem z něho byla stejně vykulená jako z Petra.
Ale teď o projektu .
Minulý týden jsem zahlédla na FB výzvu, že Nomad design věnuje jakékoliv grafické firmě 4 hodiny svého času a bude dělat pro ně cokoliv.. Workshop, konzultaci nebo klidně vyrobí jen vizitku. Zdarma.Vyhradili si na to celý týden. Kromě toho, to celé dokumentovali na kameru a záznam brzy uvidíte.(asi na FB).
Nejdřív to vypadalo, že u nás jen přespí.(Petra znám z minulého PKNO www.facebook.com/PechaKuchaNight ), ale nakonec i mně věnovali celé dopoledne.
Během dvaceti let jsem zažila dost workshopů, brainstormingů, koučingů v rámci neziskového sektoru, ale co se týká mé profese, tak asi nikdy. 
A hned taková nakládačka. V tom nejlepším slova smyslu. Co se týká webů, asi víc než jak by měly vypadat vizuálně, jsme řešili strukturu a rozčlenění. Co by tam mělo být a naopak, co musím zrušit.
Chystám se totiž oddělit mou práci od e-shopu, což jsem měla udělat už před třemi lety, ale pořád jsem se k tomu neměla. Takže portfolio jedny weby, e-shop druhé.
Druhá věc je logo maliny, které mě už delší dobu irituje. Příšerný font a příliš popisná malina. 
A znova. Nešlo o to, aby pro mě navrhli logo, ale spíš aby mě uvolnili z utkvělé představy a ukázali, kolika jinými směry by to mohlo jít.
Mimo jiné jsme díky rešerši našli nově vytvořené stránky jedné paní Malinové, kterou nenapadlo nic lepšího, než si dát stejný název Malinadesign, ale místo com je cz.
A jelikož se jedná o ne příliš vzdálený obor, tím víc se nestačím divit. Moje hloupost, že jsem nesledovala, kdy se tato doména uvolní. Ale asi zas tak moc mne to netrápí, když jsem si na to vzpomněla až během tohoto psaní.

Dnes večer si budu kreslit a hrát. Hrát a kreslit a nebudu myslet na to, že chci vidět výsledek.

Jak si vybrat tu správnou slepici...

Minulou sobotu jsem ulehla venku na deku s tím, že si vlepím lístek na stranu, kdyby mě něco v časopisu zaujalo a chtěla se na to  kouknout později  ....

Časopis Venkov a Styl vyšel ze stejné redakce jako Marianne Bydlení a asi  proto jsem vlepovala štítky jak divá. Časopis je přesně pro typ jako jsem já. Z města, přestěhovaná do domku, zahrada, pole neorané a to ve všech směrech. 

Komu bych ho doporučila:

- koho zajímají bioprodukty . Určitě zajásá nad články o farmářích a tipech, kde si můžete sami nasbírat jahody.

- kdo koketuje se zahradničením a chovem. Bezva články o prasatech, ovcích, včelách. Bezva je na tom to, že to jsou příběhy lidí začátečníků  i těch co, co se tomu věnují po několik generací.. Je to hrozně nebezpečné číst, protože jak vidíte to krásně vymydlené selátko, máte pocit, že i vy by jste něco takového  zvládli.

- pro lidi, co i když se odstěhovali z města, nechtějí krnět, ba dokonce by rádi rozjeli něco pro obnovu venkova. Potom nad článkem ,,Jak založit knihovnu" kroutíte hlavou a  říkáte si: Proč mě to nenapadlo dřív!

- rozhovor s písničkářkou Karolínou Kamberskou Vás vyvede z iluze, že žít na venkově je to nelepší, co Vás v životě mohlo potkat.(mimochodem i její hudbu jsem kdysi vložila do sekce Muzika před půlnocí)

- a samozřejmě je to pro ženský, co mají občas záchvat koupit si do chalupy něco hezkého.Spousta odkazů na webové stránky nábytku, dekorací, duperelí, které nám dělají život hezčí.

S Hanele se netajíme tím, že dřív než si věnujeme knihu k narozeninám, Vánocům ...samy si jí nejdříve přečteme.Navrhuju to samé udělat s časákem. Jen se u toho nesmíte slintat radostí, mazat se Nubiánem a rozhazovat rukama, když před Vámi stojí kafe.

Alžbětka a Karolina

 Když se staví obchodní centrum a administrativní budova v Praze, hnedle se zvedne vlna nevole ze strany ekologických aktivistů nebo urputných matek, bojujících za prostor pro své děti. Když se staví v Ostravě, mluví  o tom všichni tři roky dopředu, pak během celé stavby a ještě další tři roky po dostavbě. Ale ne z toho důvodu, že by to někomu vadilo. My totiž tady milujeme nakupování, slevy, kina a jiná extra ,,kulturní "zařízení tohoto typu:-(.
Abych nebyla pozadu, domluvili jsme si s klientem večeři v nově otevřené KAROLINĚ, tak se totiž obchoďák jmenuje.
Navzdory tomu, že ze stavby nejsem extra nadšená, musím pochválit pizzerii. Obsluha byla báječná, milá ( krásné slečny), jídlo skvělé, výhled na zrezivělou fabriku z  terasy, která je tak velká (terasa), že by jste tam mohli hrát baseball  a do toho příjemná  hudba (jazz a soul).
Jestli chcete romantiku, ok, tak tady by to šlo.
A ještě něco. Abyste se nemuseli hádat, kdo bude zpátky řídit (kdo má právo požít alkohol) , nasedněte na vlak a dojeďte na Ostrava- Střed . Je to, co by kamenem dohodil. Ale bacha, do vitrín radši ne.

   

Při jednou jsem si v Ostravě v TV vyzvedla cedlo s posledním dílem, který poběží tuto neděli.

Vypadám tam jako v posledním tažení, bílá jak smrt  a vytuhlý výraz. (opravdu jsem v posledním tažení byla.)

Nicméně.  Malá Alžbětka, je tam úplně sežrání a nejenom na kameře. 

,,Nejhezčí je zrcadlo, budu se na sebe koukat, jak vypadám".

chi

Zlatý je i můj starší syn. Nosí mi různé dárky. Jako třeba šperkovnici nebo linoryt Tančícího domu.

Muzika před polednem

Czech press photo

Výstava potrvá od 21. června do 31. srpna 2012

Vernisáž ve čtvrtek 21.6.2012 v 18:00

Galerie Kaple, Galerie Sýpka
www.galerie.kzvalmez.cz

E-mail: cervenkova@kzvalmez.cz
tel:+420 571 615 202
     +420 775 109 206

No není to skvělé ? Ráno se mě muž ptá, jestli nechci jet v sobotu na nějaké rožnění s rodinami do Vsetína.
A já chcíííí. Protože ve Valmezu je Czech press photo, které jsem letos v Praze nestihla.

Z europalet: kompostér a nebo bylinková zahrada

Trochu teď řešíme kompost v rodinném centru. Máme sice komunitní kompostér , ale kdybychom  do něj nacpali posekanou trávu z 3000m2 , asi by už tam nebylo ani trochu místa na bioodpad.
Europalety jsou vděčný materiál na výrobu čehokoliv včetně kompostéru.Vypadá to , že si něco takového taky zbouchneme dohromady. Podrobný návod najdete níže na stránkách Živá zahrada.

http://zivazahrada.com/dwn/paletovy_komposter.pdf

Když už jsme u toho hnoje, minulý týden jsem se zúčastnila schůzky zástupců komunitního kompostování . Bylo poměrně zábavné poslouchat , jaké problémy mají jiná centra s kompostem.To by jste nevěřili, jak se dá dlouze o tom povídat. Tam muchničky, tu vlhko, tu moc sucho.
Z čeho jsem byla hodně nadšená, byla ukázková výuka  v mateřské školce. K zafóliovaným popelnicím na tříděný odpad  děti třídili odpadky ( pet lahev, sklo, kovový uzávěr, sušená slupka od pomeranče, pytlík čaje atd atd) a šlo jim to moc hezky.

A vážení, takto vypadá kompostér uvnitř, když správně funguje.

Náš byl tak promáčený a víc hnijící než tlející, že nezbývalo než ho celý vybrat a začít znovu. Jak vtipně Marta poznamenala, demoverzi máme za sebou a teď můžeme začít naostro.(Marta má na starost celý tento šílený projekt ).
I když každá rodina dostala zdarma bio sáčky, které se časem samy v kompostéru rozloží, někomu se zdálo, že Hruška už v tom jede taky. Tak fakt nejede.(sáček vpravo)

                                                         (čelo postele mého staršího syna)


                                 

Pokud by jste narazili na nějaké naleziště europalet, můžete se rozjet v tvůrčí činnosti  ve velkém. Na Living.cz najdete jak vyrobit věšák na stěnu, postel, gauč, světlo a nebo bylinkovou zahrádku.

 zdroj: http://www.living.cz/inspirace/nabytek-z-drevenych-palet-vas-totalne-dostane.html

Tento obrázek jsem odněkud stáhla, ale bohužel nevím  už kde. Nejde tak o stromový domek jako o tu kresbu.Klidně bych si kresbu pověsila na zeď.
Europaleta se může hodit jako podlaha, zábradlí, střecha.

Šabach - Babičky

Podařilo se mi ucpat blog fotkami, takže pokud si nekoupím větší kapacitu, nevložím nic než text.
Taky dobrý. Stejně jsem Vám chtěla toho víc říct a zbytek si domyslíte.

Včera jsem jela vlakem do Sušic.
Když vlak přijížděl, říkala jsem si, že třeba to uvnitř nebude tak hrozný, jak to zvenku vypadá, ale byly to plané naděje. Když jsme se rozjeli -  hotový  expres vlak do pekla.
Pominu-li smrad a špínu , tak ze všeho nejhrozivější byl lomoz a škubání vlaku tak, že spolucestující do sebe naráželi.
(Měli bychom Jančurovi boskať ruky, i kdyby nakrásně stevardky kafe nosily pozdě.)

Do vlaku jsem si vzala od Šabacha Babičky.Je to tak akorát na cestu tam a zpět .

Vyprávění chlapce Matěje je vzpomínkou na jeho dvě babičky, z nichž jedna, dáma z lepší společnosti,nenávidí režim, druhá, přesvědčená komunistka, věří masivně propagované ideologii. Chlapec obě babičky miluje a učí se rozumět oběma a proplouvat komunistickou školní výchovou. Přichází rok 1968 a opět rozdílný pohled obou babiček na dramatické události. Přes své antagonistické názory se mají obě babičky navzájem rády a jsou závislé na vzájemném přátelství. Přežívají i dobu normalizace, paradoxně se roku 1989 dožívá v pokročilém věku jen babička komunistická, aniž chápe jeho dosah.
http://www.kosmas.cz/knihy/61123/babicky/


Dobře , že jsem si posledních 20 stran dočetla doma, protože jsem se nemohla ubránit dojetí. Prostě , jak čtu o 68 a pak co následovalo, vždycky mě to dojme a i když mě osobně se nedělo za komunismu nic tak hrozného (jen mě chtěli vylít ze školy), tak mě pak přepadne  pocit blaha, že je to všechno pryč.

Business

,,Dobrý den", ozve se ženský hlas ostrým tónem.
,,Dobrý den", jsem ve střehu.
,,PPL mi nedoručilo závěsný kabel a já ho v pondělí nutně potřebuji."
,,Ano, máte pravdu, dnes mi přišel balíček zpět s poznámkou, že jste poslala sms, ať to nechají na poště. A jelikož PPL s poštou nekamarádí , tak ho poslali zpátky."
,,Ale já ten kabel potřebuji. Co s tím budete dělat?!"
,,No, je pátek odpoledne, takže v pondělí ho odešleme znova (na vlastní náklady) a v úterý ho máte znova doma"
,,Ale to je pozdě!", nasupeně.
Začínám trochu i já uvnitř vařit. Mám jí poslat do háje?
,,Vlakem Vám ho určitě do Prahy nepovezu".
Ticho. Paní zřejmě čeká nějaké konstruktivní řešení, ale mě nic fakt nenapadá.
,, Tak mi poraďte , co mám dělat a já to udělám" zkouším to.
,,To si vyřešte sama".
Tomu říkám protinávrh, směju se v duchu..
,, Tak já Vám ten kabel v sobotu hodím na vlak a vy si ho na Hlaváku vyzvednete, co říkáte?"
(muž to za mými zády komentuje, že mě obdivuje.....já sebe taky)

Už mě ta  Praha zas tak netáhne.

Muzika před půlnocí

Wilco je pro mě záhada. Chvílema  je to takové klasické americké country viz nahoře  a pak vystřihne něco, co mne dostane.viz dole.

Není to tak stejně s námi?

Pokud byste měli deficit po dobré muzice, zajděte k Andy U ní jsem Wilca objevila  a další jiné.

dovětek: teď to poslouchám znova  a obojí je tak nanejvýš na 4 akordy :-))
....ze mě recenzent prostě nikdy nebude, stejně jako básník  ani modelka....

Jakub a jeho pán

Jakub a jeho pán (pocta Denisi Diderotovi)

Brno 1992, Atlantis, 1. vydání
Hl. postavy: Jakub, Pán, Hostinská, Mladý Otrapa, Justina, Rytíř Saint-Ouen, Agáta, Markýz

Některé knihy stojí číst  jen pro jedinou stranu. Už to skoro vypadá, že jsem vůči Milanovi Kunderovi nestranná. Není to tak. Naopak. Pokaždé, když se mi líbí od autora nějaká kniha, k druhé přistupuju spíše skepticky. (Jak by mohl člověk napsat za život dvě stejně dobré knihy? Jak by mohl vynálezce vymyslet dva stejně důmyslné vynálezy  nebo designér vymyslet dva výjimečné kusy nábytku?). No. Asi se to   pár lidem přece jen  podaří.

Ve zkratce. Pán , Jakub a hostinská vyprávějí každý svůj milostný příběh. Je to vtipné a po pár stránkách nečtete jen texty herců, ale představujete si jeviště a popisovanou scénu.

................................................................................................................................................................

Kromě toho, že si v noci čtu knížky, snažím se pracovat. Neuvěřitelné, ale už jsem odepsala úplně na všechny e-maily a pracuju na všech projektech kontinuálně a včera jsem měla čas se projít parkem. Jen tak. Bez účelu a beze spěchu. 

..................................................................................................................................................................

Poslední vsuvka.

Pokud ti kamarádka řekne, že v té ofině vypadáš děsně , pravděpodobně opravdu vypadáš. Pokud ti řekne do života něco zásadnějšího, stojí za to se aspoň nad tím zamyslet. Víš proč? Protože , když už našla odvahu ti to říct a riskovat ztrátu náklonnosti, asi to bude z lásky a ne ze závisti  či blbosti.

.................................................................................................................................................................

Tak dnes to bylo hodně o designu:-)

Mé prodlevy

Mejly selektuju  na životně důležité, mí klienti, kamarádky, někdo cizí a pokud má někdo úplně cizí jméno,  propadá se tutově do propadliště spamů. Jako třeba Debora z Francie.
Ale když si Debora něco usmyslí, tak se nevzdá, takže po několika urgencích z její strany jsem odepsala.
Kickcan and Conkers mi do té doby vůbec nic neříkalo, ale asi to lidi čtou. Více o mém nábytku se můžete dočíst na jejím blogu.

(kus smazáno, takže teď to vůbec nenavazuje)

......A to je oslí můstek k mé oslavě narozenin.

Jeden z dárků byl sešit na vizitky od Silvy. Originální balení spáchala za Silvu Hanele. Nechápu, kde to vystřihla. Ještě přibalila  regenerační krém a make up v jednom + krásné kulaté zrcátko (těžko říct, co je to za zvíře). Řasenka od Gabky .....a je vymalováno.... na mém obličeji.

Muzika před půlnocí Ane Brun

 O Ane

Chce se mi tančit. Někdy tančím v ateliéru a Alice se mi směje.Už je jisté ,  co budeme tento týden poslouchat při práci .

Bechyně a Laufen

Jedno z nejhezčích období mého života - střední umělecko-průmyslová škola v Bechyni. Přesuňte ve 14 letech růžově oháknuté, panelákové dítě z ateistického Havířova do nádherného města mezi umělce a vrátí se po 4 letech úplně jiný člověk. Mohlo by se tomu říkat - na převýchovu.

Na srazu jsme si říkaly, že škoda, že jsme tak na školu kalily , mohly jsme být šikovnější a věcem více rozumět. Ale to je taky sporné. 

Soudružka učitelka:,, Takže děvčata, buď si tu hodinu tělocviku nahradíte a nebo dostanete všechny třídní důtku". ,,Tak my bychom radši tu třídní důtku".

,,Slamjáková ( mé jméno za svobodna) , už dokuřte a konečně začněte něco kreslit".(kreslili jsme často venku).

Cesta do Bechyně tehdy trvala 12 hodin.V Šohaju jezdívali šohajové ze Slovenska, kteří byli totálně na mol a podle toho také kultura cestování vypadala. Někteří nestíhali ani doběhnout na záchod.

Pořád ještě cesta není úplně coby dup, ale cestování si člověk užije. Snad poprvé v první chvíli zklamání z RegioJetu, protože na místo zarezervovaného sedadla v otevřeném kupé, samostatné sedadlo, po směru jízdy, připojili  kupéčkový vagón plný lidí. Jenže já už jsem velká holka a poprosila je, aby to nějak vyřešili. Dali mi úplně prázdné kupé. Šťastná jsem se celou cestu prolévala kávou , připojená on-line  až do Prahy.

                    ( optický klam, prázdné je jen jedno kupé a takhle vychrtlá taky nejsem)

                                                                   ( škola)
No a co asi možná všichni nevíte. Ta hezká umyvadla a záchody se lijou v naší keramičce.Vyslechla jsem si všechny drby od místních a opět a znovu se utvrdila, jak jsou Češi blbí. Slyší Laufen a myslí si, že se snad sanita vyrábí rovnou v Miláně.
http://www.cz.laufen.com/wps/wcm/connect/laufen_cz/cz_cz/company/production+plants/bechyne,+czech+republic