Notorický začátečník

Koho znám, každého čas od času přepadne pocit, že by měl konečně dělat to, po čem uvnitř touží.
Mohla bych z fleku vyjmenovat pár mých známých, co už po několikáté začínají hubnout.
Taky cvičit.
Učit se anglicky.
Učit se hrát na hudební nástroj.
Jíst zdravě.
Třídit odpad.



Já mám čas od času záchvat, že budu běhat. Intervaly mezi záchvaty jsou značné. I několik let. A obvykle vydržím běhat tři dny za sebou a pak přestanu. Není to tím, že by mi to nešlo. Běhání je kupodivu pro mě přirozený pohyb.
Končím většinou z toho důvodu, že chci vidět okamžité výsledky. Například, že by se mi druhý den mělo běžet
lépe a rychleji, což je úplná blbost.
A nebo mě odradí úplná prkotina.
Špatné počasí nebo pocit, že musím dělat užitečnější věci.

Ale tentokrát jsem si řekla, že i kdyby jsem běhala měsíc stejně, tak je to dobrý.
Běhám už 28 dní a pořád ty své 2 km ráno a 2 km večer. Zvnějšku žádné zlepšení. Že bych běžela můj okruh rychleji, se taky nedá říct, ale tentokrát daleko více vnímám krajinu a víc si to užívám.
Jěště pořád nemám návykový stav. Doufám, že se dostaví dřív, než podzimní plískanice a s ní i důvod, proč zůstat doma.