Volá pan D.: ,,Už Vám přišly ty černé závěsné kabely?”
,,Ne, ještě bohužel ne”
D:,,No vy si snad ze mě děláte srandu! Kdybych si ty kabely objednal z Číny, tak přijdou dříve, než z toho Polska!!!!”
(vsuvka: Pan D. si před časem objednal pro svého klienta 17 lamp a 17 bílých závěsných kabelů. Zadavatel si to ale rozmyslel, chtěl kabely vyměnit za černé. Ale protože spěchali s otvíračkou , bílé kabely použili.
Vyšla jsem jim vstříc a souhlasila s výměnou i přes to, že kabely už byly použité . Od objednávky černých kabelů jsem si už 3x vyslechla hysterický výlev pana D.)
Alice s úsměvem poznamenala, že by jsem měla použít Zákon padajícího hovna. Tedy seřvat někoho pod sebou. Nejlépe pošťáka, který ten den se neobtěžoval zazvonit na dveře a rovnou hodil lístek do schránky.
O zákoně jsem slyšela poprvé a přitom je to velice trefné přirovnání k tomu, k čemu se lidé uchylují , když jsou ve stresu.
Děláme to nejen vůči našim podřízeným, ale chladíme si žáhu na svých dětech, známých, partnerech.
Jen málokdy si uvědomíme, že si tím nijak nepomůžeme.
,,Chápu, že jste ve stresu, ale já ty balíky nepřepravuji. Udělala jsem všechno, co je v mých silách, abych Vám vyhověla a 6 dní není zas tak dlouhá doba.”
D:,, Vy pochopte mě, klient mě roztrhne jak hada, pokud ty kabely nevyměním”.
(vsuvka II: Ale vlastně ten stres nechápu. Pokud dovolíme, aby na nás klient přenesl svůj stres, je to špatně. Na nás je, abychom laskavě, ale důrazně vysvětlili, že pokud klient změnil rozhodnutí, musí čekat. A že návštěvníkům restaurace je úplně ukradené, jestli nad nimi visí lampy na bílých nebo černých závěsech. Klienti potřebují designéry a architekty klidné a vyrovnané s reálným pohledem na věc. Pan D. se mi zdál zralý na infarkt.)
Zavolala jsem na poštu a požádala jsem je, aby ještě dnes balík dovezli znova.
Pošťák se omluvně usmíval, ráno zvonil na zvonek na brance, který opravdu nefunguje. Taky jsem se usmívala.
Zákon vetuju.
.jpeg)
.jpeg)
.jpeg)
