Baví mě dělat s lidmi , co...

...co chápou moje myšlenkové pochody a jde jim o výsledek stejně jako mně.

Děkuji Alici a truhláři Davidovi.

Alice mě už 14 dní uklidňuje, že fakt dobrý. Mě se nezdá dobrý vůbec nic. Čím déle to dělám, tím víc mám pocit, že jsem na stupni amatéra. Hrozně pochybuju. Ale dnes...jak koukám na lampu, mám radost. Ještě natřít kostru a hotovo.

V autě jsem poslouchala rozhovor s Michalem Prokopem o jeho poslední desce, o tom, že čím je člověk starší, tím je k sobě kritičtější. Vůbec se mu nedivím. 

Galerie umění

Pokaždé mě nadchne místnost na nástřiky , kterou má kamarád v Suché.

Stěny, aniž by to byl záměr , vypadají jako obrazy. Skříňky na stojanech, které stříkáme, jako umělecké předměty. Instalace příští rok na designbloku? Tak nějak.

(galerista Bogdan )

 Pondělí
2:55 - Borek se vzbudil s horečkou
5:00-  konečně usnul
6:00 - vstávám  a domlouváme s M. kdo, kdy bude hlídat, slibuji, že v 11:00 jsem doma z natáčení.
9:00 - volám, že budu doma nejdřív  v jednu
18:30 - skutečný příjezd domů

Některé dny je dobré vůbec neplánovat.
Mít doma muže, který zvládne dítě i s teplotou 39C.
Být flexi a mít u sebe vždycky vysílačku:-)

Poslední část domu

Michal se rozhodl, že dodělá podlahu ve zbývající časti půdy, která navazuje na moji pracovnu.

V úzké části plánujeme šatnu a vzadu další pokoj.
Mám přísný zákaz rozpínat se do další časti domu.To chápu .

Ke štěstí mi stačí atelier na půdě .Mit vlastní prostor, do kterého se člověk může zašít, číst si , tvořit, je největší blaho. Koukám zrovna z okna na sníh, z kterého je unešen celý národ - soudě podle fotek na FB.
Já to taky žeru!

Udělej si z věcí, které nerad/a, zábavu.

Dopoledne jsme koukali celá rodina na film, kde hrála herečka z Chůvy k pohledání. Hrozná kravina, ale ty její ksichty a hlášky byly dobrý. Dívala jsem se tak napůl a napůl u toho šila. Mám chuť ušít ještě jednu verzi sedáků (látkovou), ale nevím, kde bych na to vzala čas. Do pondělního natáčení mám ještě dlouhý seznam úkolů a zbývá mi jen jeden den. Obvykle v těchto situacích mám tendenci prokrastinovat*.(Musely jsme si to s Alicí vyhledat na internetu a od té doby to z legrace používáme)

Někdy pauza, i když něco hoří, není na škodu.

V poledne jsem sbalila kluky do Globusu (taky v tom vašem tak dobře vaří?) a pak rovnou do Orlové na bazén. Já  a bazén je kapitola sama o sobě. 

1. Nerada plavu. Obzvláště v krytých bazénech. Kluci plavání milují.

2. Nerada nosím plavky.

3. A hrozně se stydím, když potkám někoho známého.

 První dvě věci jsem vyřešila tím, že jsem zabrala jedno lehátko, vzala si na plavky šedý župan a četla si.

(Kluci se kupodivu chovali slušně. Nedělali žádná salta a jiné blbosti, z kterých trnu.)

Třetímu bodu se obvykle nevyhnu. Samozřejmě  jsem potkala kamaráda s jeho synem, takže jsme nakonec probrali všechny naše děti, jejich  kroužky, práci a starosti středního věku. Nakonec dobrý. 

Asi budu jezdit častěji, vezmu s sebou nějakou kamarádku  a třeba i konečně doladím splývání do vody. Zatím to spíše vypadá , že se topím.

Často musíme dělat věci, které nám až zas tak blízké nejsou. Ať v práci nebo s dětmi, přesto jsou důležité. Moje filozofie posledního roku je, udělat všechno proto, aby aspoň trochu to byla zábava i pro mne.

*("Výrazná a chronická tendence odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu")

Pátkopondělí

Pátek, ale jako by bylo pondělí. K šití jsem se dostala až odpoledne. Už jsem se uklidnila. Moje stará dobrá LADA prošije i dvojitou krávu. Nakonec jsem ráda, že jsem žádné čalounictví nezlomila na šití sedáků, protože šiju úplně jiný tvar a pořád to upravuju. Už bych to měla dávno hotové, kdyby jsem měla dostatek kůže. Takhle pořád kombinuju a  nadstavuju. 

Chce se mi hrozně spát. Dobrou noc.

Proč já si to natáčení vždycky tak komplikuju

V pondělí dorazilo křeslo z Moare /retro objects ( skvělé a milé jednání) a nastala pátrací akce po čalounictví, které si troufne na čalounění potahů. Skořepina se ukázala v perfektním stavu,  o to bylo těžší  sehnat aspoň přibližný odstín kůže na sedáky. Konečně mám. Teď už jen udělat střih a buď to moje LADA prošije a nebo zaskočím do obuvnictví za laskavou paní, která byla ochotná to spíchnout.

Mám trochu barbarské myšlenky udělat sedáky, jako  má křeslo  EGG. Uvidíme.

Motouzy

Poslední měsíc  každý víkend někdo u nás spí. Pastor, kazatelka, kamarádi, kamarádky.....

Máme dvě pracovny s postelemi, dům velký, takže mi to vůbec nevadí. Jen to povlékání peřin nemusím. Oproti hotelu máme jednu vymoženost navíc. Spoustu starých nabíječek. To by jste se divili, kolik lidí zapomene nabíječku doma a pak jak jsou rádi, že u nás mají náhradní.

Většina lidí už si zvykla, že u nás je velmi volný režim. Vezmi si z lednice co chceš. Jako doma.Občas něco uvařím.

Tento víkend u nás spala Dita. V neděli na bohoslužbách kázala na téma,, Jak dobít své baterky".

Trochu Vám nabourám představu, jak vypadají ženy kazatelky. foto zde. Ano, máme společnou lásku k jablku:-)

V pondělí začínáme točit a mě postupně přicházejí poštou všechny naobjednané věci. Jsem lehce nervózní a vlastně nemám být proč, vždyť všechno běží jak má.

Trochu zklamání, že vrchní komponent u kabelu není taky z porcelánu. Ten ale stejně půjde pryč a bude tam koncovka do zásuvky. Ale jinak kabel fakt dobrý.

vsuvka: Už léta chci zkusit porcelán. Při dnešní objednávce glazur, barvítek a jiným surovin, jsem hodila do košíku i porcelánovou hmotu. Prý extra bílá. Jsem zvědavá. Těším se, až z toho něco vytočím.

Půl roku mám ve skříni smotanou dýhu. Večer na ní dojde řada. 

Hand made v plném proudu.

Police z plexiskla dorazily v pořádku, jen  chybí jeden komponent. Snad dorazí  brzy.

Průhledným policím jsem propadla hned na první pohled. Mám pocit, že všechno na nich nádherně vynikne. víc fotek Scandium.

Adélka

Včera jsme šly obhlédnout trochu více Adélku.

čtyři sudičky, ustálená čtverka

                                                        Silva ( kamarádka do nepohody)

Hanele ( má nový cool pankový účes )

Gabka (momentálně opravují nějakou ruinu, ale až to dodělají, bude to nádhera)

a já

( mě znáte, foto netřeba )

Rodiče Standa a Jana jsou ilustrační příklad happy endu.
Standovi jsem šla na svatbu dvakrát , na tu druhou  jsem šla  mnohem raději. Vždyť si bral Janu!
Vymazlili si spolu krásnou Adélku.  Je TAK krásná.

Pondělí nebo pátek...je to jedno

(zkulturnění hnusné chodby v cooltouru)

Už zase pár dní neberu telefony, protože bych nic neudělala. 

Pátek smršť jako by bylo pondělí.

Máme doma takové nepsané pravidlo, že muž ráno dělá snídani, já mezi tím házím klukům oblečení na hlavu do postele a pak dělám svačiny. Obvykle ještě stihnu přemístit prádlo ze sušičky do skříně, prádlo z pračky do sušičky, prádlo  z prádelního koše do pračky. Pokud nevyprázdním nejdřív sušičku, přesun prádla je nemožný.

Muž rozváží kluky do škol. Jsem ráda, že jsem odvozů  a rozvozů ušetřena. Dnes muž odjel pracovně do Vsetína a protože mě zná, ještě odpoledne volá, aby jsem nezapomněla vyzvednout Borka z fotbalu.

Do dvanácti hodin jsem dělala spoustu nesmyslných věcí kolem e-shopu, odepisování na mejly....co jsem to vlastně dělala? Do toho jsem telefonovala s klienty. (jeden telefonát vydá za 1000 mejlů)

Ráno jsem měla předsevzetí, že odvezu truhláři do 12 hodin technický výkres na lampu, ale to by nesměl zavolat parketář, že už má volno dnes a jestli by  nemohl jít brousit podlahu už dnes.

12:00 a já šťastná, že vůbec stihnu odvézt tchánovi dres a kopačky k nim domů, aby pak mohl odvézt Borka na tréning.

Hned po tom směr Ostrava. Sraz se Soňou.( Trochu mi to zní divně, když  se někdo jmenuje jako já:-) .

Koukla jsem se , co je u nich v Cooltouru nového . Zrovna předělávají další místnosti. Mají na to jednu architektku a designéra. Skvělý nápad je stěna z krytů ze zářivek viz foto. Vila Tugendhat s onyxem je oproti tomu nuda. Soňa domluvila schůzku na fakultě umění, aby jsem si mohla vybrat obrazy do Bydlení je hra. Pokud Vám něco říká jméno spisovatel Balabán, tak jeho bratr vede ateliér malby.

Splňoval všechny parametry umělce. Škoda, že nebude na kameře. Nikdy  jsem neviděla během hodiny 40 obrazů ve formátu 2m x 1,5.

Trochu jsem se styděla fotit, ale pár fotek později vložím.

Cestou z OV jsem málem usla za volantem. Doma rychlé kafe a pro Borka. Trochu jsem znejistěla, jestli jsem jela do té správné sportovní haly, ale jo. Ok. 

David volá, že se zdrží s kamarády venku a pak všichni dorazí k nám domů.

Teď hodina pauza. 

Jdu pro dřevo, zatopit, večeře a pokud mi hlava neupadne na žehlící prkno, pokusím se vyrovnat žehličkou všechno, co jsem nevytáhla ze sušičky v pravý čas.

Ještě pořád máme rozečtenou knihu Tajemství karet. Večer jsem obvykle tak zmrvená, že přečtu sotva deset stran. S takovou to vidím na tři upomínky z knihovny.

dobrou 

(cooltour workshop)

stěna ,,onyxová "

Nedá mi to

Dělám na repasu několika věcí najednou a to mám pak tendenci některé věci seškrtávat, aby jsem pak nebyla ve stresu. Vymyslet nohu 5 minut před odjezdem není  úplně optimální  pro navrhování.
Skoro jsem to vzdala. Ale teď večer se mi zdá všechno jasnější, překresluju , ohýbám a hlavně se snažím myslet jinak.
Na to je dobrý klást si otázky. Musí mít opravdu tři nohy? Nedá se udělat kotvení  jinak a opravdu chci masiv?
Problém je totiž často v tom, že jsme zasekaní v určité představě a nechceme jí ani za nic opustit. Je to  vložená investice do času, kterého nám je líto.

Je-li ti to líto, jsi jelito. Říká můj kamarád.

Roman Šedina - jeden z prezentujících PKNO

Roman Šedina / 1982 /

Je zakladatelem značky Limited. Ńarodil se v roce 1982 v jihočeské Bechyni, městě vyhlášeném jako keramické centrum poválečné doby. Zde také studoval design keramiky na Střední uměleckoprůmyslové škole. Později objevil a přešel do ateliéru specializovaného na design porcelánu v Dubí u Teplic při Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Studium pak obohatil o  stáž u Ferdinanda Chrenky v ateliéru Interior design Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. V letech 2007-2008 byl Šedina asistentem doc. ak.soch. Pavla Jarkovského v ateliéru Design porcelánu v Dubí. V roce 2008 založil vlastní značku LIMITED, zabývající se vlastní výrobou limitovaných sérií dekorativního porcelánu. V roce 2009 získal čestné uznání architekta Carlo Magnoli (člen poroty ARTZEPT) za konvici NEO. Šedina často spolupracuje s výrobci užitkového porcelánu a sanitární keramiky, jako jsou Lasselsber ceramics, Ideal standard, Thun – Karlovarský porcelán, Český porcelán. Také přednáší o artdesignu, designu porcelánu a keramické technologii.

Placatou konvičku už jste možná někde zahlédli na netu a nebo v časopise.

U mne vede TALÍŘ ROH a VZKAZNÍK ve tvaru vlaštovky.

Má i hezké weby

 

Šťastný den

Borek:,,Mami, dnes mám šťastný den."
,,Ano?"
,,Jo. Našel jsem tužky od jedničky do trojky."

Tak teď už víte, co všechno může způsobit, abyste měli šťastný den.

PKNO a tři kamarádi

Tak trochu nevím, o čem mám dřív psát. A taky jak.
Že bych psala na blog úplně bez obalu a na 100%, to snad ani nikdo ode mne neočekává, přesto dnes mám hroznou chuť psát totálně za sebe , bez ohledu na důsledky.(stejně to zase smažu:-)

Když už jsem prošvihla kvůli churavění designblok, aspoň na PKNO jsem se těšila. Jsou to přesně ty nakopávací akce, kdy člověk vidí, jak jsou druzí úžasně kreativní a zároveň je to pro mě mírně zdrcující, protože tím víc si uvědomuju, jak moc musím na sobě zamakat.

Tentokrát jsem vyrazila i s mým mužem. Už jsem určitě někdy zmiňovala, že kdyby nebyl pastor církve, byl by dobrý grafik. Jeho tyhle věci  zajímají déle než mě.

Na to, že přijde i Petr Skála, jsem úplně zapomněla, ale jak tak sedím v lavici, tak mi blesklo hlavou, že tady asi bude. Tak volám .Petr v tu samou chvíli píše.

 A kdyby se mi to nestalo  už tolikrát (že myšlenka rozpohybuje druhou), tak to ani nezmiňuju.
Mám to velmi často s mým bratrem. Už se ani jeden tomu  nediví. Oba držíme telefon, vytáčíme toho druhého, oba máme obsazeno. Smějeme se.
Vydržte. Má to souvislost.
S Petrem přijel jeho kamarád , prezentující na PKNO Lukáš Veverka. Mnohokrát skloňovaný v rozhovorech, ale do včerejška imaginární.

Tři kamarádi - Veverka, Skála, Jedlička. Pojí je hezká česká příjmení, grafika, motion design, věk, ale  charakterem jsou jinak velmi odlišní.
Dnes tedy o Lukášovi.
Byla jsem fakt zvědavá na jeho práci. Téma, co se zásadního stalo v roce 1982( v roce jeho narození ) bylo sice fajn, ale přece jenom bych  raději viděla co dělá.

vsuvka(já se bez těch vsuvek neobejdu. hrozně mě nebaví vymýšlet oslí můstky a plynoucí věty, ve kterých zašmodrchám všechno, co chci říct. takže sorry, ale bez vsuvek to nepůjde)

tedy vsuvka: Nemám ráda, Lukáši, zkratkovitý způsob ( používání genitálií v umění, v prezentaci ) proto, aby se člověk stal zapamatovatelný. Šmarja. Už to tady bylo stokrát a přesto lidi se tomu pořád uchichtávají, stejně jako vyfocenému lejnu  . Říkám tomu základní škola.

Dnes jsem najela na Lukášovy weby a víc rozumím, proč se tihle tři kamarádí. Je fakt dobrej. Možná by bylo dobrý se nejdřív podívat na interview , o čem vlastně motion design je. Na videu úplně vpravo Petr , hned vedle něho Lukáš.

Lukášova práce -  spoty, grafika, režírování je TADY 
Líbí a moc. Nejvíc snad spot pro Armádu spásy. Tady je nahota na místě. Je to emotion se vším všudy.

(pokračování příště)

Šprtec

Oba kluci mají zabavený veškerý IT arzenál, zoufalá nuda je po čase dožene k tvořivosti. David šel na průzkum do garáže a pak celé odopoledne něco venku kutil.
Šprtec číslo dva. První verze byla z papíru , druhá je ze dřeva.
Nevím , kde vyhrabal komponent na ochranu rohů, ale vypadá to moc dobře, včetně nápisů.
Borek staví mega loď. A já mám hroznou chuť namalovat mega obraz.

Noční focení.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že dnes ráno budu ležet uspaná v ordinaci a odpoledne už budu shánět dekorace na noční focení. Naštěstí mi poslali Petra , s kterým se známe dobře z natáčení, takže i fotky,, happy face  "pro mne nebyly takové utrpení. Dokonce jsem  si stihla umýt hlavu a vybarvit obličej. Víc po mně časopis Bydlení nemůže chtít. U kamarádky jsem koukla, jak časopis vlastně vypadá. V pohodě. Dokonce jsem tam objevila krásnou lampu.

S Petrem  jsme se neviděli hrozně dlouho, takže než jsme prostor naaranžovali, nasvítili a řekli si aspoň pár věcí, bylo půl desáté. Počítám, že má tak dvě hodiny práce. Předáme si klíče a pak fičím do postele.

( add narkóza: Přišel doktor , usmál se a ptá se jak se mám, já odpovídám nejen ze slušnosti, že dobře. Pak mi bodnul něco do ruky a do sekundy jsem usnula. Normálně to působí na lidi jen jako utlumení, já už podruhé totálně vytuhla. Po probuzení se zase usmíval. Tak nějak si představuju lékařskou péči......Aby nedošlo ke spekulacím. Byla tam i sestřička ,jo.)

Těším se na zítřejší obyčejný den.

Na holky z mateřského centra, které jsem neviděla celou věčnost.(pořádáme zítra burzu oblečení).

Na sobotní Pecha Kucha Night .

Na nedělní oběd u tchýně.

Na spánek.

Na...všechno.

S blížícími volbami něco o mém pradědovi.

Když jsme byli s bráchou malí, slyšeli jsme párkrát příběh o našem pradědovi a hlavně, proč nikdy rodiče do strany nevstoupili. Jako dítě posloucháte jedním uchem tam a druhým ven. Jediné, co jsem tehdy zachytila bylo to, že praděda se vyučil klempířem, pak založil klempířskou firmu v Ostravě a moc se mu dařilo. Po válce ho komunisti zavřeli za velezradu.( snažil se prý rozvrátit socialistický stát tím, že odvezl jednoho rozvraceče lidově demokratické strany na nějaké místo autem). Dostal za to 23 let na tvrdo v Jáchymově , zabavení veškerého majetku a pokutu 100 tisíc korun.

Chápejte, tehdy komunisti potřebovali majetek a kam jinam jít než za sedláky a živnostníky.

Děda  přežil v Jáchymově jen 7 let. ( tehdy vězení v Jáchymově přežívali jen silní jedinci).

Teprve minulý týden se mi dostala do ruky kniha zaměstnanců. Jsou tam všichni zaměstnanci od roku 1929 do roku 1949. Je tam nejen jméno , adresa, pozice, ale taky drobné poznámky typu : propuštěn za krádež plechu.

Poprvé jsem taky četla dopis od mé prababičky, který je adresovaný prezidentu republiky. Je to zoufalá prosba o propuštění. 

Během posledních voleb mi napsala jedna čtenářka blogu, že využívám svého mediálního vlivu na to, aby jsem manipulovala s druhými lidmi. Trochu se tomu usmívám, protože já žádný vliv nemám. Ale kdybych měla, tak bych ho moc ráda využila a řekla, že by bylo fajn jít v pátek k volbám.

Já jdu. I přesto, že se pomalu a jistě ve mě hnízdí stejný pocit jako za totality, že ať hodíte do schránky co chcete, vždycky komunisti vyhrajou. Tedy aspoň u nás v Havířově.

 .