+v+

Začnu od lesa, k veteránům se dostanu později. Čím dál víc mám pocit, že za všechno může táta. Teda aspoň, co se mojí povahy týká. Když dorazí brácha z Prahy, vždycky zabrousíme na dětství a pokaždé někdo vytáhne historku, kterou si ten druhý nepamatuje. Tentokrát jsme probrali i Vánoce.

Zajímavé je, že si nepamatuju jediné Vánoce, kdy táta žil, za to bych mohla odvyprávět dialogy a co kdo dostal na první Vánoce, které byly bez táty. Dostala jsem pletené šaty a široký, gumový pásek na 5 cvoků, měli jsme hnusnou rybí polévku a já si v šatech připadala, že mám děsný zadek , což byla naprostá blbost, protože mi bylo 13 a vážila jsem 42 kg. Už od pohledu podvyživené dítě.

 Na každé Vánoce bylo povinné dress code: šaty a lodičky.

A až letos mi došlo, že příliš slavnostní oblečení ve mě vyvolává solidní stres. Vlastně na to přišel můj muž, když velmi citlivě naznačil, že než úplně zruším klasické Vánoce, mohli bychom příští rok vynechat slavnostní oblečení. 

Tolik  z analýzy Sigmunda Freuda.

(příště džíny a tričko)

 Táta miloval staré věci. Takže máme  doma dvě píšťaly z kostela, které někdo ukradl a prodával v hospodě. (to není moc hezké), dvě mandolíny, kupu věcí, které časem máma vyhodila, nějaké levobočky( to už vůbec není hezké)  a taky Fiat z roku 1927. Jo. Taky koupil starý kočár. Jenže ho nechal na zahradě a za dva roky totálně zhnil.
Jak tohle je mi podobné! Mám k věcem velmi lehkovážný vztah, což mého muže dokáže totálně vytočit. Na rozdíl ode mne je pečlivý a na všechno má své postupy. Bohužel jeho postupy

- jak přikládat do kamen, aby nebyl zadýmený celý dům
- jak krájet věci na prkýnku, aby nebyla pořezaná celá pracovní deska
- jak ukládat věci na stejné místo, abychom nemuseli příště hodinu hledat, kde jsou nůžky

 pořád ještě nejsem schopná vzít za své.

Říká se, že pokud si vybíráš nevěstu, podívej se na její matku. To by odpovídalo. Vizáží. Ale pokud by opravdu mého muže zajímalo, koho si bere, měl se poptat na mého otce.

Doma máme pár fotek, jak sedím s bráchou na zahradě u auta (tehdy bylo žluté a ne modré) a čistíme nějaké součástky. Táta vylezl z chalupy a říká:,, Musím si vyfotit tuto vzácnou chvíli.....moje děti pracují".
Myslím, že v tom období byl tak nějak z nás zklamaný. Hrozná škoda, že nevidí, jak jeho syn dává teď  do pucu jeho káru.
Včera jsme se byli podívat, jak postupují v renovaci. Fakt krása.

Nechce se mi věřit , že v tom táta s mámou dojeli do Švýcarska. (já s bráchou jsme tehdy zůstali doma jako rukojmí pro komunisty, aby naše rodiče náhodou nenapadlo ve Švýcarsku zůstat).

Asi nás měli fakt rádi, protože se vrátili.