Frida po druhé

Když jsem byla malá, měli jsme doktora, který k nám chodil domů. Byl to tátův kamarád, stejný ročník.
Úplně si vybavuju jak ležím v posteli a on říká:,,Tak co, princezno, jak to s tebou vypadá?"
Byl hrozně milej. A pořád milý je. O 40 let později chodíme k němu s našimi dětmi. Kluci ho milují. Pořád je s ním legrace.
Jak může být někdo 83 let  konstantně v tak dobré náladě?(podotýkám, že někteří šedesátníci by mu mohli svižnou chůzi a bystrý mozek závidět)
V pondělí jsem s D. zaskočila na výtěr a když mě doktor viděl, odebral vzorek i mých bacilů.

Dnes mi volá:,, Tak, jakpak se má maminka?"(bravurně se několik let vyhýbá tykání nebo vykání)
,, Ujde to, ležím". (usmívám se, protože se mi vybavuje moje dětství.)
,, Je to spálová angína jako hrom, antibiotika necháme na recepci."

Hned lepší pocit, že ležím oprávněně:-)
Pavla mi dnes dovezla knížky o Fridě (moc děkuji).
 iPad na plno využitý. Střídám navrhování dětského pokoje s rekonstrukcí paláce. Dvě diametrálně rozdílné práce, aspoň se mi to neplete.

Včera jsem načetla všechno o výtahových kabinách, postahovala všechny krásné výtahy v Evropě, aby jsem se ujistila, že to, co jsem si vysnila, opravdu existuje.

Trochu jsem se uklidnila, když jsem našla historickou budovu v Madridu, která má taky moderní výtah přilepený k fasádě. To by mohlo  památkáře nalomit:-)

Na výtah v Paříži bych se mohla podívat na živo v květnu. Je krásný.