Čerstvých 19 let. Jelito, co zrovna vyšlo ze školy. Schválně jsem to počítala. Přes 150 ručně vytlačených listů do formy a pak nalepených na okraje celého servisu. Nechápu, že se mi tehdy chtělo.
Poslední dobou se mi dějí zajímavé věci. Nejdřív na někoho myslím nebo na něco a pak se to nějak dohromady propojí.
I když jsem nedávno psala, že mi keramika nechybí, pořád si myslím, že je hrozná škoda, že jsem s tím sekla ve chvíli, kdy po ní byla pořád velká poptávka.
Na co tedy myslím?
- Že k samotné výrobě už se vracet nechci. Je to řemeslo, které mě už nikam neposunuje. Ale ještě pořád mi dělá velké potěšení nakládat a vykládat pec.
- Dělá mi radost dávat lidem práci. Je to jedna z mála věcí, která mi opravdu jde. Lidi pro mě pracují rádi a mě nedělá problém, do nich investovat. (nestydět se říct, v čem jsem dobrá, není vůbec jednoduché:-)
Takže budu měsíc platit Riju, aby se doučila pořádně točit a pak expandujeme do všech koutů světa.
- Taky mi došlo, že bych o sobě měla začít jinak přemýšlet. Pořád mám pocit, že jsem úplně na začátku a nic jsem nedokázala, ale včera jsem si sepsala, co všechno jsem udělala za poslední 4 roky a posun tam asi nějaký je. Některé věci mi spínají i díky dialogu s Evou Jiřičnou.
Šíleně mě motivuje, inspiruje.
Hodně mluví o Zlíně , Baťovi, Kaplickém, o začátcích v cizině a samozřejmě o architektuře. Něco Vám ofotím, ano?
7 komentářů:
Soni, to je krása !!!! Zlaté ručičky !!!! ...... ale rozumím tomu, že člověk nemůže stát na jednom místě, ale musí dál ..... třebas se ke keramice zase někdy vrátíte .... já si ale myslím, že zařizování interiérů vám jde báječně .... Marki
Moc pěkný příspěvek, nutí k zamyšlení. Už celkem dlouho Váš blog se zájmem sleduji a teď konečně taky píši a připojuji se k Vašim čtenářům. Líbí se mi co děláte a jak to děláte. Evu Jiřičnou i Jana Kaplického mám velmi ráda. Přeji, ať se Vám i nadále daří!
Karel Hvížďala a Eva Jiřičná, to je dokonalá kombinace. Určitě ofoťte !
Kdybych neznala tvoji mámu, tak si myslím, že tvoje máma je E. Jiřičná :)
Díky za vzkazy... povzbuzení do tvoření i psaní.
Co takhle dělat keramiku jen pro potěšení a už ne sériově na prodej? pro mě je to vždycky taková terapie mazlit se s hlínou..Pomůže to skvěle se odreagovat od své práce a přijít třeba na jiné myšlenky.
Hrozná škoda to tedy je !! A já stále čekala na keramiku od Soňy Malinové, jak dojde na motiv s levandulovými kvítky a já vykoupím celou sadu. To už se asi nedočkám ... ledažeby Rija roztočila kolo ;-)
Z Provence zklamaně ale plna očekávání keramického expandování po světě zdraví,
Anýzovka
Okomentovat