Naštěstí nemívám velká očekávání.
Ještě za svobodna jsem sjezdila všechny Pobaltské republiky - konečná Finsko a věřte, že nejvíc mě bavilo být překvapená. Čímkoliv. Nic jsem si nemalovala.
V Londýně jsem bydlela tři měsíce. Byl to trochu stres (neuměla jsem dobře jazyk a rodina, ve které jsem byla au- pair měla zrovna vážné rodinné problémy) , ale poznala jsem spoustu místních lidí, kteří mi ukázali Londýn z té běžné stránky.
(například rodinná oslava v Buckinghamském paláci chi)
Zkušenost k nezaplacení.
Do Holandska jsem jela stopem sama:-))
A Paříž?
Pro mě je důležité s KÝM cestuju. I proto se mi v Paříži tak líbilo. Nešlo o to vidět všechny památky, ale o samotné cestování, náladu, drobnosti, které mě dojímaly , o nové prostředí .....
Mít více času, prošla bych si více malých galerií a pokusila se seznámit s místními.
Ale to je tak všechno, co bych k Paříži přidala.
Krásné počasí všechno umocnilo.
O Pobaltí vám musím ještě někdy vyprávět.
Šílené a neuvěřitelné.
8 komentářů:
E.H. - Paříž je pohyblivý svátek...
Co takhle někdy přijet do Bechyně?
:)) Zdravim.
Tak to souhlasím, cestovávala jsem vždycky vlastně jen s jednou a tou samou kamarádkou a klidně nám stačilo si na dvě tři hoďky sednout někde na chodník a pozorovat lidi. Je to opravdu o tom, s kým člověk cestuje.
E.H.??To je zase nějaká šifra:-)
Mimochodem , vánoční dárek cestuje všude se mnou.
Není to šifra. Je to má lenost: Ernest Hemingway...
A víš, že jsem tohle ještě nečetla?
Přidávám do seznamu knih na dovolenou k moři.
Tak Paříž je asi krásná - ale Beskydy su Beskydy. Ve slovníku mluvy naší vesnice jsem našla krásné přísloví: Cuzy kraj chvoľ, svojiho se drš !
Tož se té Lysé držím jak možu :-)
Moc se těším na vzpomínky z Pobaltí...
Okomentovat