Mít čtyřicet je krásný věk. Tak trochu vám je šumák, co si druzí myslí.
( první den s mapou)
Večer napíšu. Pondělí je husté.
.........
Jo. Když nás tedy v recepci ,,laskavě" pán vzal na milost a potvrdil , že se můžeme u nich v jednu odpoledne ubytovat ( bylo 9 ráno), schovaly jsme si zavazadla do kumbálu a vyrazily do ulic.
Hned za rohem jsme narazily na Starbucks, posilnily se kávou, zjistily, že naše kreditky i tady fungují ( Eva chtěla uplatnit i stravenky, ale to jsme jí rozmluvily:-)) a pokračovaly k Eiffelovce.
Mraky lidí. Krásná věž, ale z dálky bez lidí se mi líbí víc. Prokličkovaly jsme do parku , prošly krásnou zelení a nasměrovaly jsme si to rovnou k muzeu musee-rodin
Abych pravdu řekla, tak ve skutečnosti mě baví umění až od 1900 . Do té doby mě to tak trochu nudí.Až na některé výjimky.
Ale nějak jsem podlehla dojmu, že poprvé v Paříži je třeba vidět všechny známá muzea a místa, o kterých čtete v průvodci. Rodin tam patří taky.
Opět na mě uděl velký dojem rozkvetlý park, který je součástí muzea.
V muzeu jsme si koupily sdružený lístek , který platil i do Musée d'Orsay. Vyšlo to levněji a my měly stejně plán se tam vydat, až se ubytujeme na pokoj.
Apartmá na nás udělalo takový dojem, že jsme se rozhodly, že hned vyzkoušíme, jak se na těch postelích spí:-)
Vyspané do růžova ve čtyři odpoledne:-))
Než jsme se vypravily a lehkým krokem se přiblížily k Orsey, tak už nepouštěli dovnitř.
Eva neoblomná ještě chvíli postávala u vchodu(jakože třeba někoho ukecá nebo co), což byla ideální příležitost pro típka , který odchytával zoufalé turistky.
Měla jsem roli překladatelky. Prý jestli má Eva čas dnes večer, nebo zítra, zítra večer?
Naštěstí nechtěla. Co bychom si počaly bez Eviných výbuchů smíchu a klapotu kovbojských bot.
(vsuvka: Zapomněla jsem říct, že E. je taky pastorova žena. S Evou jsme chodily na stejnou střední keramickou školu v Bechyni. Známe se 25 let. Zní to jako bych já měla nejmíň sto let. Ale nemám!!!)
( ještě píšu, ale vložím, ať si nemyslíte, že jsem se na to dnes vykašlala)
9 komentářů:
Tak v Paříži jsem ještě nebyla,proto hltám příspěvky o ní a Vašem víkendu o stošest!Nádhera užily jste si to moc pěkně a tak to má být!
Taky hltam.Co hltam.Primo ZERU.Soni,smele go:-) bez bazne a hany:-):-):-).Valerie
Když slyšim Rodin...vždy si vzpomenu na Nahý jsem přišel na svět od Davida Weise...a hned pak na společnost kolem Zdenky Braunerové...a pak na to, jakou stoupu nechám na světě já...asi uhlíkovou ;)...Jana
Ó,hrůza...Davida Weisse...a ne stoupu, ale stopu...
.... naplnila Paříž tvá očekávání, měla jsi nějaká, když jsi se rozhodla tam vyrazit?
jaké?
vyplnili se?
Jakou stopu po sobě zanecháme ? A jestli Paříž naplnila moje očkávání? To stojí za to o tom napsat samostatný post.
píšeš, cituji: " Pro mě je důležité s KÝM cestuju. I proto se mi v Paříži tak líbilo. Nešlo o to vidět všechny památky, ale o samotné cestování, náladu, drobnosti, které mě dojímaly , o nové prostředí ....."
...podle čeho vybíráš své " spolucestující"?
...je někdo s kým bys byla ochotná cestovat kdykoliv a kamkoliv a proč?
.... spolucestujíci flexibilní , pozitivní s touhou vidět nově a nové , mít si co říct a občas taky nemluvit...
.... to je velmi osobní otázka:-) ale určitě takových 5 lidí mě napadá, s kým bych jela kamkoliv...prověřeni léty.mají mě radi takovou jaká jsem a já je.
....je Soňa spolucestujíci flexibilní , pozitivní s touhou vidět nově a nové , mít si co říct a občas taky nemluvit...?????
Okomentovat