Už svítá....

Usla jsem v pět odpoledne a vzbudila se ve tři ráno. (týden sama s dětmi, práce , pořád nějaké děti navíc v domě a do toho vymýšlet pro ně aktivní program ...asi mě trochu  vyčerpalo).

Začala jsem číst Malicha . Víte jak mi dělá problém číst básně ?( teda ty, co jste mi poslali byli zrovna moc hezké, ale to je tím, že vy tomu rozumíte a víte, co by se mi mohlo líbit), tak tahle básnická próza  je hotové utrpení pro mojí netrpělivou duši.
Spoustu básnických obratů seskládaných do nesmyslných vět. Pořád se mu tam protínají průsečíky, spirály, krev putuje , uzluje.....v jedné větě několik přídavných jmen a sloves za sebou.

.......

Už svítá... pokaždé žasnu .

Ještě chvíli budu číst. Stejně jak mě knížka odpuzuje, tak i táhne.
U některých lidí to mám taky tak.
Druhá káva.

........
Malichova básnická próza mi trochu připomíná dopisy od mého spolužáka ze střední školy. Ze začátku jsem si myslela, že je úplný magor. Než mi došlo, že se nesvazuje žádnými pravidly, ať v psaní nebo umění.