Podzimní úklid a Pohyblivý svátek

Všichni si doma pletou keramickou dílnu s odkladištěm.V pátek jsme s Alicí krásně dílnu uklidily .
Jeden z posledních hezkých víkendů jsme s Michalem využili na úklid zahrady. Borek chorý a tak všechny rodinné aktivity odloženy.

( V garáži máme pár nevybalených krabic od stěhování. Šest let- to znamená, že uskladněné věci opravdu nepotřebujeme)

Večery s žehličkou a krbem. Mám hezky vymetený mozek. A pár nových nápadů...

.................................

Ještě něco k Pohyblivému svátku od Hemingwaye.

Vyprávění E.H. o jeho životě v Paříži ve dvacátých letech je naprosto kouzelné. Po pár stránkách máte pocit, že nejlepší v životě je posedávat po kavárnách, pít víno a tvořit.( i za cenu toho, že jste chudí jako kostelní myš). Kniha výborná pro úzkoprsé, kteří mají život nalajnovaný, trochu nudný, se sklony řídit se častěji rozumem než srdcem.

Více info o COMPOTU

Dočetla jsem Pohyblivý svátek .... vypotila pár vět o COMPOTU
víc info ZDE

dobré ráno

Dívejte na ni!

Nedávno jsem Simoně posílala krokusové talíře na Slovensko. Někdy mám dlouhé vedení. Už dlouho jí mám přidanou do přátel na FB a až teď se mi všechno pospojovalo. Znovu koukám, kdo to vlastně je, na FB nádherné ilustrace , pak na její stránky ....čtu, jak už po tři generace jejich rodina včelaří a mám pocit, že to s tím světem není tak špatné.

Více ZDE

K večeru teplé štrůdly a oheň v krbu. (máme na zahradě více jablek, než je zvládneme spotřebovat) Nakonec i starý ořech se vzmátořil a každý den shazuje svoji dávku. Úplně si vybavuju září před šesti lety. Zrovna jsme se nastěhovali. Listí už pod nohami trochu šustilo a sbírání ořechů bylo pro mě jako kdybych našla poklad. Holka z města. 

Soňo, usměj se trochu...

Mám tolik mejlů v poště, že je mi trapně psát na blog, dokud všem neodpovím. Tak jen v rychlosti.

Do zítra musím poslat odpovědi do časopisu + foto. ( nemá to vůbec nic společného s designem). Fotky jsme zvládli s Jardou Kociánem v bleskovém čase. Nakonec nepoužil světla ani stativ, jen stříbrnou fólií stáhnul světlo ze střešního okna .Vrásky nemá cenu retušovat, jsou hluboké jako brázdy v poli. 

Málokdy se cítím při focení dobře, ale s Jardou vždycky. Jde z něj klid . Snad je to z fotek i znát.

Šaty, co mám na sobě, jsou z Vídně, když jsem byla navštívit  v létě Janu. První šaty, které ráda nosím. Bude to možná tím, že pod nimi nosím legíny, takže si můžu dávat nohy na stůl nebo  kolena pod bradu.COS navrhuje velmi střídmou módu, volné střihy, používá hodně vlny a kvalitní látky.

už končím nebo se zas rozepíšu 

dobrou noc

Toužím po jejich vlněném svetru.

Dělám kino

V COMPOTU chceme pouště filmy pro veřejnost legálně,  nezbývá než filmy hledat a nakupovat.

Zatím jsem koupila dva filmy díky Marianovi, který to s Dělám kino domluvil.
Jen tak mimochodem... tady hraje M. ve filmu Nic proti ničemu.
Kdybyste se náhodou děsně nudili a chtělo by se Vám za mě vyjednávat s distribučními společnostmi podmínky, budu nesmírně šťastná. Někdo ale zodpovědnej, jo? Už jsem vyrostla z toho, že musím dělat všechno a u všeho musím být.
Jediné co můžu za to nabídnout, jsou volné vstupy na filmy v kavárně. Pokud jsi zdaleka, tak jen dobrý pocit  a velký dík.(tady můj mejl info@malinadesign.com)

První film, který budeme promítat je PEVNOST. Těším. Těším.

Pevnost

Vítěz soutěže českých dokumentů na MFDF v Jihlavě 2012. 

Dvacet let po rozpadu Sovětského svazu na jeho bývalém území stále existuje stát, jehož existenci téměř nikdo neuznává. Stát o 500.000 obyvatelích různých národností, kteří musí mít tři až čtyři různé pasy. Stát, kterému donedávna vládl prezident Smirnov v saku s ustřiženými rukávy.

Do této podivuhodné, temné země se vydávají dva mladí čeští dokumentaristé, aby zde natočili poetický příběh o člověku, jeho vztahu
ke svobodě a také o jeho touze uniknout modernímu světu do ideálního univerza, v němž se o něj stát skutečně postará.

Film je jedním z nejzajímavějších dokumentů poslední doby. Má v sobě lehký humor i silné okamžiky. Vztahuje se sice k tisíce kilometrů vzdálené zemi na okraji Evropy, ale jeho téma je univerzální.

I proto byl vybrán do soutěže prestižního dokumentárního festivalu v Kodani.

Ocenění:

MFDF Jihlava 2012: Hlavní cena pro nejlepší český dokument v sekci Česká radost

Umění do ulic

TOHLE je moc dobrý projekt.Pusťte si hlavně video v odkazu.
Několik studentů vyrazilo do ulic s uměleckými objekty ve sklenicích. Tímto netradičním způsobem se snažili zvýšit povědomí o současném šperku a uměleckých objektech. Nabourat představu, že šperk patří jen za vitríny muzea.
( ale radši si to přeložte sami)

Vyjít do ulic a přiblížit umění lidem, je to, co mě dost bere. 

Včera jsme se vypravili do ulic Ostravy na akci Zažít město jinak. Potkali jsme tam pár našich známých. ( taky Jardu - fotografa a Mariana - ten nám pomáhal zajišťovat pro COMPOT filmy)

Celé to bylo povedené. Workshopy ve stylu: vytvoř si ptačí budku, namaluj si filtrační masku( Čisté nebe) , poskládej origami nebo seskládej záložku do knihy. 

Michal si koupil knihu v antikvariátu, který byl vyskládaný přímo na chodníku. Já jsem si málem koupila boty. Strašně krásné hnědé kožené kotníkové bazarové, ale u paty divně tlačily.Už aspoň vím, po čem mám toužit.

( Borek)

I love my home office.

Včera první hodiny anglické konverzace.Probrali jsme Hemingwaye ( jak se to skloňuje?),práci...

Večer dorazil programátor.Nový redakční systém je přehledný, jen musíme ještě doladit pár drobností.

...........

Každý kdo přijde do mojí pracovny , je nadšený. Nejhezčí dárek, jaký mi Michal dal.

Tak tady

Vypadá to, že asi fakt začínáme.

Po dvou měsících  příprav začínáme s COMPOTEM. Na každý pátek jsme zavařili trochu kultury.

Kromě toho souběžně poběží kurz fotografie s Jardou Kociánem. Ještě poslední úpravy v datech a zítra vyvěsím COMPOT.

Ale ke kurzu. Jardu znám dva roky. Fotil pro mě pár fotek na PKNO a je to neskutečně příjemný člověk. Pořád v dobré náladě a to nic nebere. Pokud Vás baví focení a chcete se někam posunout, tak se můžete přihlásit Jardovi na mejl:  jaroslav.kocian@gmail.com

Je tam omezený počet 10 lidí. Jako první se hlásí můj muž. 

Fotka bez úprav a retuše, jen dobře nasvícené. Čím starší model, tím hůř se fotí:-)

Měla bych se učit....

....protože zítra ráno přijde učitel angličtiny a já jsem se na to celý týden nepodívala. Budu úplně dutá.
Zítra se ukáže, jestli je výhoda nebo nevýhoda, že se s Markem známe dvacet let.

Po třech dnech léčby  jsem dnes vyrazila do Bruntálu.
Rozhodla jsem se během chvilky( jak už to u mě bývá ), že odvezu křeslo a látku k restaurátorovi.
Strašná dálka a vlastně ještě větší, protože mě navigace vedla od Opavy po různých malých vesnicích. Kolem přehrady a posedu...až jsem si řekla, že už není kam spěchat , zastavila jsem u krajnice a šla se projít.
Slunce pálilo mezi mraky jen na určitá místa, čím blíž Bruntálu , tím více kopců a polorozbořených domů.
Pan restaurátor byl chodící encyklopedie. Mluvil o nábytku s velkou vášní, upozorňoval na drobné detaily, které by normálnímu člověku určitě unikly.
Jsem o trochu chytřejší. Ale opravdu jen trochu, protože pořád nerozeznám nábytek z doby neorenesance a jiných neo...
Na oběd mě poslal Ke katovi. Výborné menu. Medailonky s fazolkami a gratinovanými bramborami.
Mňam , mňam, chro, chro.

Na skříňky jako je tato moc nejsem, ale kouzelné je, že když otevřete středové dvířko, uvidíte vzadu šuplíky, ty úplně vysunete a za nimi jsou schované ještě daší šuplíky. A v nich je ten POKLAD!

Ve snu

Dočetla jsme knihu a zdál se mi sen. Už dlouho jsem neměla tak živý.

Byla jsem v Benátkách nad ránem, dýchala jsem mlhu, prázdné ulice( možná tím ránem a nebo tím, že jsem byla v Benátkách těsně po válce a nových návštěvníků bylo jen pár) , prázdné gondoly se pohupovaly na hladině. 

Slyšela jsem cinkání příborů a ten zvuk se odrážel mezi stěnami.

V jedné ulici jsem našla galerii. Byla obrovská, oprýskané stěny barevné jako jsou v Mexiku. Na nich krásné geometrické obrazy.V zadní části byly vystavené dřevěné hračky a hudební nástroje.Všechno z hladkého tmavého dřeva. Majitel galerie mi nabídl, že si můžu něco vybrat. Vzala  jsem si deštník, který když se rozevřel, chrastil díky malým kuličkám uvnitř středové tyče. Znělo to jako když prší. Trochu jsem se lekla a pak zasmála.

...............................

Přes řeku do stínu stromů je dobré začít číst s vědomím, že E.H. ve svém osobním životě bilancuje. Když víte, že Vám moc času nezbývá, odhodíte všechny zbytečnosti, říkáte opravdu to, co cítíte.

Kolikrát si Plukovník s Renatou řekli , že se milují? Nejméně stokrát a přesto Vás to neobtěžuje.

Kdo nemá rád podrobnosti z války, může s klidem přeskočit a přesto je stále uvnitř ,,děje".

Děje tam moc není. Je to rozhovor a neuvěřitelně krásně popsané vjemy z krajiny a nebo třeba z jídla. 

O E.H. se píše, že vášnivě miloval život. 

Tomu rozumím.

 foto od Jan Jemny - náš kamarád a hodně vzdálený příbuzný

Zpátky období..

...kdy se budím ve čtyři ráno.

J. mi dovezl do Kunštátu krásnou knihu.Tak čtu. Už jsem v půlce. 

.............

V pondělí jsem s Borkem drtila převody jednotek. Střídavě jsme propadali zoufalství, že to do hlavy nenatlačíme.

Dostal za dvě. Většina třídy totál propad. Dnes opravný test. Počítám, že všichni rodiče včera měli stejný odpolední program. Pro jistotu jsme s B. převody opakovali a bylo to ještě horší než v pondělí. Nakonec se Borek rozbrečel, že to fakt nechápe.( a to jsem u učení hrozně milá a kreativní... kreslím náš dům a dům babičky , mezi tím kilometry a metry, vyrábím metrová papírová pravítka...)

Večer ulehám a napadá mě, že už v září nesnáším školu. 

No, to nám to hezky začíná.

ETC

Pro ty texty, hlas i hudbu můžu poslouchat i po dvaceti letech. Mišík je ve formě.

 Stejně dobrý, ne-li lepší.

Seděla jsem blízko pódia hned vedle pana doktora. Vysvětlím. 

 Pan doktor je opravdu doktor( myslim, že chirurg), který se během koncertu stará o zdravotní stav kapely tím, že jim nosí co třetí píseň panáky. To jsem ovšem nevěděla, až když najednou vstal a začal vedle sebe rozlévat meruňkovici. Je s podivem, že vůbec v jeho pohrouženém stavu byl schopen vystoupat po schůdkách. Dokonce, když jsem odmítla si s ním připít,  ,,odskočil" mi iniciativně pro pití a oříšky. 

Na závěrečnou písničku se připojil ke kapele a hrál na kovovou kravatu. Skvěle a v rytmu. Muži toho opravdu hodně vydrží:)

Koupila jsem si cedlo, i když máme v domě jen jedno přehrávadlo v kuchyni. ETC k snídani, k obědu i k večeři

A tuhle miluju. Že prý mu kdysi  nepřišla holka na schůzku k němu domů.

S železnou pravidelností....

.....když už mám všechno hotovo, všechno je za mnou a já vyhlížím první volný den, lehnu. Nějaký bacil mi rozřezal hrdlo motorovou pilou a zmasíroval tělo. Nic to ale nemění na tom, že mám z víkendu skvělý pocit.
Nevím čím to, ale v Kunštátu jsou lidé mnohem usměvavější, sdílnější a vřelejší.(jestli to nebude tím burčákem, který se rozléval skoro v každém průjezdu). Po dopoledním náporu na náš stánek jsem  s PETREM udělala jeden velký okruh kolem stánků, probrali jsme práci všemi směry, trochu se prolili burčákem....dostala jsem od něj hrnek super mum ( pro tatínky má verzi super man).
Ech, ten je krásný.
Petr nejenom dělá krásný porcelán, ale i výborně vaří. Škoda, že k fotkám na blogu nepřidává i recepty. Look at!

Na Kunštátu je fajn, že spousta lidí chodí k našemu stánku už několik let za sebou. Hezké slyšet o jejich ranních rituálech  - káva v mém hrnku. My se zase divíme, jak vyrostli jejich děti. 

V neděli jsme všechno vyprodaly - víc času na povídání a na koncerty.O tom příště.

Usmívám se

Včera jsem psala na blog přes iPhone( z 80% píšu přes telefon) . Nevím proč, ale místo Vilnius jsem napsala Ljublina. Nikomů nevadilo, že Ljubliana není v Pobaltí:).
Na macu jsem to opravila, ale jak se mi často stává, aktualizovala jsem starou verzi příspěvku zase na telefonu.
Proto mi často vypadne text, který jsem dopisovala později nebo se mi vrátí opravené chyby. Už se mi to stalo tolikrát, že se asi vrátím ke psaní na počítači.

Za chvíli vyrážím se Silvou směr Kunštát. Spíme jako každý rok u kamarádky Zuzky blízko Macochy. Silva má celý život stihy, že spadne do Macochy. Něco v tom smyslu, že jí to tam vcucne, i když spíme asi 10 km od propasti.  Budu jí držet!

Počasí nic moc (vytáhla jsem peřovou bundu, rukavice a šálu), ale to nám nebrání v tom, abychom si výkend užily. No ne?

Resty

Minulý týden byly lampy Kafti na Bonami. Celé prázdniny jsem to odsouvala, ale byli hezky neoblomní, takže nakonec týdenní kampaň zdárně proběhla. Moc na ty slevové akce nejsem, ale čte to asi 40 tisíc lidí a to je pro Kafti určitě dobré. Uf. Nesnáším marketing a teď tohle.

Víte taky co nerada? Blogy se soutěžemi typu: přidej si mě do sledovaných a já tě zařadím do slosování. Nějak se nám ty blogy vymkly z rukou. Co?

Od rána jsem si pořád s někým mejlovala: dotazy, resty... Vilnius byl nejlepší:-)

Nejdřív mi volali drmolící angličtinou, pomalu a klidně jsem je ujistila, že mě jejich výrobky zajímají, jen jsem ještě nenašla čas si je pořádně prohlídnout. Kde na mě přišli, to fakt nevím.

Jejich psaná angličtina byla brilantní, se všemi těmi omáčkami, zdvořilostními frázemi.

Dost se divili, že jsem ve dvaceti cestovala po pobaltských republikách. Prý musím rozhodně přijet. Všechno že je jiné. Pravda je, že mě to na východ táhne. Nemůžu si pomoct, ale mám z těch lidí pocit, že jsou mnohem vřelejší.

Opět a znova rozhodnutá udělat něco se svou prostoduchou angličtinou, jsem si na zítra domluvila první hodinu výuky. Budu za trotla, to je jisté. Prý za trotly bere příplatky. To bude drahé:)

Odpoledne jsem ještě domlouvala s jedním nejmenovaným časopisem focení. Čas od času se ozvou , jestli nemám něco na otištění. Mě se vždycky zdá, že nemám, nebo na to fakt není čas, ale tentokrát jsem přece jen domluvila jeden byt a na konci září vyrážíme fotit.

Štěstí, že mám tak blízko terasu a jablka. Ticho a zatím čerstvý vzduch.Už na nic nemyslím.