Měla bych se učit....

....protože zítra ráno přijde učitel angličtiny a já jsem se na to celý týden nepodívala. Budu úplně dutá.
Zítra se ukáže, jestli je výhoda nebo nevýhoda, že se s Markem známe dvacet let.

Po třech dnech léčby  jsem dnes vyrazila do Bruntálu.
Rozhodla jsem se během chvilky( jak už to u mě bývá ), že odvezu křeslo a látku k restaurátorovi.
Strašná dálka a vlastně ještě větší, protože mě navigace vedla od Opavy po různých malých vesnicích. Kolem přehrady a posedu...až jsem si řekla, že už není kam spěchat , zastavila jsem u krajnice a šla se projít.
Slunce pálilo mezi mraky jen na určitá místa, čím blíž Bruntálu , tím více kopců a polorozbořených domů.
Pan restaurátor byl chodící encyklopedie. Mluvil o nábytku s velkou vášní, upozorňoval na drobné detaily, které by normálnímu člověku určitě unikly.
Jsem o trochu chytřejší. Ale opravdu jen trochu, protože pořád nerozeznám nábytek z doby neorenesance a jiných neo...
Na oběd mě poslal Ke katovi. Výborné menu. Medailonky s fazolkami a gratinovanými bramborami.
Mňam , mňam, chro, chro.

Na skříňky jako je tato moc nejsem, ale kouzelné je, že když otevřete středové dvířko, uvidíte vzadu šuplíky, ty úplně vysunete a za nimi jsou schované ještě daší šuplíky. A v nich je ten POKLAD!