S železnou pravidelností....

.....když už mám všechno hotovo, všechno je za mnou a já vyhlížím první volný den, lehnu. Nějaký bacil mi rozřezal hrdlo motorovou pilou a zmasíroval tělo. Nic to ale nemění na tom, že mám z víkendu skvělý pocit.
Nevím čím to, ale v Kunštátu jsou lidé mnohem usměvavější, sdílnější a vřelejší.(jestli to nebude tím burčákem, který se rozléval skoro v každém průjezdu). Po dopoledním náporu na náš stánek jsem  s PETREM udělala jeden velký okruh kolem stánků, probrali jsme práci všemi směry, trochu se prolili burčákem....dostala jsem od něj hrnek super mum ( pro tatínky má verzi super man).
Ech, ten je krásný.
Petr nejenom dělá krásný porcelán, ale i výborně vaří. Škoda, že k fotkám na blogu nepřidává i recepty. Look at!

Na Kunštátu je fajn, že spousta lidí chodí k našemu stánku už několik let za sebou. Hezké slyšet o jejich ranních rituálech  - káva v mém hrnku. My se zase divíme, jak vyrostli jejich děti. 

V neděli jsme všechno vyprodaly - víc času na povídání a na koncerty.O tom příště.