Fixy , prosím, ne.

 Borek měl za úkol namalovat do výtvarky Kotulovu dřevěnku. Nakonec z něho vylezlo, že jeho kresbu vybrala paní ředitelka do soutěže někde v  Brazílii, jen vzkázala, ať ještě dokreslí pozadí.( Borek umí dlouho tajit , že mu něco jde.)

Paní třídní učitelka v dobré víře přinutila Borka , ať to celé obkreslí fixem a vybarví temperami. Trochu jsem zalapala po dechu, když jsem se stavila do školy. Nemůžu se ale zlobit, protože v jiných předmětech by byl bez ní nahraný.

Tohle je pokus číslo dvě - rychlokresba. Nakonec to uzavřel tím, že je to celé trapné a nic na výstavu posílat nebude.

Tak třeba jindy.

Občas si prohlížím zpětně můj blog. Né, že by se mi zdál tak geniální, ale je zajímavé  číst, co se dělo před dvěmi třemi lety ve stejnou dobu.

Tuhle fotku mám ráda .

Je listopad. David má 11 a říká v tu chvíli:,, Mami, tohle je nejlepší den mého života."

Che. Tak dnes by to prohlásil, leda kdyby dostal nový počítač.

Celý den se přemáhám, abych sedla za kruh a dotočila co mám.Půl šesté a pořád nic.Minulý týden jsem vytočila spoustu konvic a pak je dala sušit ven.

Ono u nás někdy přes noc i prší.Tak znova.