Knižní svět je malý

Obvykle ti, co chodí tady, chodí i k Andrei, ale stejně o tom napíšu. Protože knížka, z které se dá udělat domek, je pecka. 

Jako malá jsem si z leporela taky stavěla domky  a  ohrady pro všechna umělá zvířátka. Teď se mi zdá, že jsme byli strašně hodné děti. Brácha pořád něco lepil a já jsem měla svoje imaginární hadrové žačky, já  byla samozřejmě učitelka. Hra na ponorku  taky dobrý, ,,plavala" jsem po bytě s kyslíkovou bombou.(byla to malá taška s válcovým tělem a dvěma krátkýma ušima...tak akorát, abych si je mohla dát na ramena a tubus mít na zádech).  Úplně nejlepší zábava - hra na hostinec . (naši nebyli doma.) Kolem jídelního stolu jsem si natahala deky a uvnitř si zapálila svíčky. Svíčky a  deky!!!

Druhá knížka, kterou A. v poslední době ilustrovala je Vánoční přání. Náhoda jako blázen. Napsala jí moje kamarádka Hanka, kterou jsem asi před třemi lety pozvala na talkshow o jejích knížkách.