pondělí 31. března 2014

Macocha

Čtu týden a jsem teprve v půlce.
Jsem v lehkém pracovním skluzu.
Rudé praporky u mejlů dychtících po odpovědi  vlají divoce jako na prvomájovém průvodu,
knihovnu jsem opět finančně podpořila díky svojí nezodpovědnosti a na alergologii musím dorazit s velkým pugétem a keramikou, jinak mi další termín už nenabídnou.
Miláno...taky zamítnuto.
Ale! Byla jsem ve Vídni a tam se mi pár věcí uleželo v hlavě.
A to je víc než celé Miláno.



Není to úplně jednoduché čtení, ale rozhodně stojí za prokousání.


Děj se v Macoše musí hledat jako ropná ložiska pod dnem oceánu, místo hlušiny se tu však objevují jazykové,obrazovéi tematické perly, nevšední asociace, zoufale vtipné hlášky, trýznivé útoky na maloměšťácké manýry.


Petra Hůlová/ Macocha

neděle 30. března 2014

Pro dnešní večer hlídací teta .


Simi( 8 let),,Takže Soňo, vraťme se k tématu přátelství.Jde o to, že věkové rozdíly způsobují spory."
Mluví jak kniha:)
Čteme si Babičku drsňačku.

Víkend a domácí úkoly


                                                                 česko- německé dny
                      
                                                                   čtenářský deník


                                  Ještě sloh na téma,, Můj nejoblíbenější televizní pořad" a hotovo.

                                           

Večer kino Noe. No....nevím.
                                        
  

úterý 25. března 2014

Kontrolní den

Dnes poprvé po třech měsích mám radost, že jsem to nevzdala. Fixní okno je nakonec skutečně nedělené , kovové/( a ne dřevěné) , rám je tenký, co to šlo, aby se do něj vešlo protipožární, bezpečnostní sklo. Vstupní dveře sice mají rám široký, ale na tenčí bychom panikové kování asi neuchytili.



Nikdy by mě nenapadlo, kolik radosti způsobí svítící bodovky( původně tam měly být zářivky)



od širokého rámu  k tenkému



Vídeň / MUMOK

Obchod v  MUMOK






Poskládej si svůj talíř.


Dřevěné skládací pohlednice 


No nejsou krásné?





                                       



pondělí 24. března 2014

Vídeň / pátek

 Představovala jsem si  elektroswing karneval různě, jen ne klub s dvěmi tanečními scénami, několik dýdžejů a 500 lidí hlava na hlavě. Kapela začala hrát kolem jedné.
Co je na Vídni skvělé , že zatím co u nás lidi na druhé zírají, pokud trochu vybočují, tady za námi chodili nejenom kluci, ale i holky a chválili vohoz. Jana si ušila nádhezné šaty s třásněmi, k tomu boa a čelenku s pírkem. Pravda je, že  asi jen  pětina lidí si s outfitem dala záležet.

Ve tři ráno na ulicích ještě pořád dost lidí na to, abyste se  cítili na cestě domů bezpečně. ( metro jezdí co půl hodiny)