....je podobné, jako když se snažíme radši se moc nezamilovat, když nevíme, jestli nás ten druhý bude chtít."
ŠŤASTNÝ BLOG TREFA!
Raději budu občas zklamaná( a to si pište, že někdy jsem tak, že musím jít běhat na hodně dlouho), než ztratit schopnost těšit se naplno.
3 komentáře:
Máte pravdu, souhlasím... Ochrana před zklamáním, to je blbost :-) Mi.
Tak když jsem to dnes na Šťastném blogu četla, úplně jsem si říkala, to jsem celá já.....Vždycky se těším jen tak ve skrytu duše, potichu pro sebe - neumím vyjít na ulici a na potkání hlásat co všechno mě tenhle rok čeká a ani to nechci umět. První pozitivní těhotenský test na mě vyloženě křičel:"Netěš se, je to ještě devět měsíců." Prolezla jsem takhle střední, maturu a vejšku. Nikdy jsem se radši netěšila a pokud sem něco prostě nedala nebo to nedopadlo, zklamání bylo, ale ne tak velké, protože jsem si celou dobu říkala že to nedám i když jsem byla našprtaná, připravená, zamilovaná:)
No a pokud to vyšlo o to větší radost jsem měla v ten daný okamžik a mám to tak se vším. Užívám až ten konkrétní moment a žiju přítomností....
Nikdy jsem nebyla moc plánovací typ a vždycky jsem si říkala, že je důležité si užívat to, co je teď a pokorně doufat, že budoucnost a nové zítřky jsou pozitivní a to těšení mi pak už nepříjde moc důležité, protože člověk by měl počítat i s tím, že se zklame, natluče si a že ne vždycky se všechno povede jak to máme v plánu.
Mějte se !
P.
A v to je to hezké, že každý/á přistupujeme k životu jinak.
Okomentovat