Wintonovy děti ma Kampě

Včera nebyly  ideální podmínky na prohlížení. Bolela mě šíleně hlava a ještě to ženské obdobi, kdy se vám chce brečet u každé druhé fotky. Chci se tam vrátit a ještě jednou si přečíst všechny příběhy. Krásné fotky , krásní lidé.

Velký kontrast vůči tomu, co se na Kampě ( v muzeu) vystavuje.

Tolik tub barev a zničených pláten, které je schopen vyprodukovat jeden umělec....nebo já už tomu umění vážně nerozumím.

Štěstí, že je na Kampě  i pár věcí od Adrieny Šimotové. 

V dokumentu říká: ,,...chce se mi žít... ještě pořád mě život  baví ...a snad mám co světu dát..."

Retro papírové plisé ( Praha)

Double plisé

Jak normálně všechny nabídky firem házím do koše, tak paní s plisé, závěsy a roletami jsem neodolala.

Kdybych byla obchodní cestující, tak s tímto. Tolik druhů a odstínů, že nakonec člověk  neví, co má chtít.

Double plisé je nejen proti průhledu, ale i proti teplu.

Nedávno jsem si plisé odzkoušela u naší klietky a vážně vážně krása.

    rolety 

Obraz pro Davida od kamarádky.

Za to, že jí složil longboard.

Natka ( 17 let) studuje malbu .

                                           

           Miluju její autoportrét. Má obrovský cit pro barvy. 

Po dvou hodinách....

...co teprve po dvou měsících, to budu mít zase zhoblované nehty až do masa. Mažu krémem ruce snad už po desáté. Zlatá applovská klávesnice.

Za 14 dní Shakespearovské slavnosti, v září Kunštát a Beroun. Soňo, prober se!

                                                                     šmik šmik nehty

Co občas děláme

Poslední dobou se nám stává, že nás oslovují rodiny s projektem s tím, co bychom tam ještě změnily. Projektant má nakonec práci hotovou, protože to Alice posílá v dwg.
Moc ráda bych to jednou otočila. Navrhla dům a pak to projektant ( kamarád) zkreslil.

No nic. Zatím trénujeme:)


Co jsme změnily:
- otevřely předsíň
- trochu zvětšily wc, aby se vešlo malé umyvadlo
- vycentrovaly malá okna, aby i pohled z vnějšku byl ok
- ložnice se nám zdála zbytečně velká, raději jsme šatnu přesunuly za příčku za čelo postele a vytvořily samostatnou komoru
- změnily poměry výšky a délky oken
- u některých dveří způsob otevírání
- větší okno v kuchyni
- přesné rozmístění kuchyňské linky


Hrozně mě to s Alicí baví. Každá do toho něco přidá a když je to blbost, tak se tomu zasmějeme.

Miluju Gabčin přístup k zahradničení a chovu

,,A tady ( rozpřahuje  paži směrem k lesíku) tady budeme chovat maďarská prasata....

a naproti ovce."

A já jí to věřím, protože ten , kdo je ochoten se každý den sprchovat venku vodou, která se nahřeje v hadici( a nebo taky ne, když je škaredě), tak ten je schopen všeho.

U pití naší kávy stihl kohout oplodnit nejméně 5 slepic. A stejně prý půjde na pekáč. Je prý hrozný sobec. 

,,Gabi, tohle je co za zeleninu?"

,,Se časem uvidí."

            volně bezřádkově zasazené brambory rostou jak divé na klaccích a seně

                                                    nové přírustky

                                                   bez ladu a skladu..to se mi líbí!!!

                                          25 let kamarádství....to už vypadá na forever

Nový blog o světě dětské literatury

Ursus lector je BLOG  o světě dětské literatury - o zajímavých knížkách pro děti, o ilustracích a také o jejich autorech. Kromě toho přináší i praktické informace o festivalech, knižních trzích a zajímavých nakladatelích.

Najdete tam třeba pozvánku na KNIHEX  tento víkend.

Jela bych hned. My máme ale jiné plány! Bouráme pionýrskou chatku na naší zahradě. Sláva. Sláva. Sláva.

A pak... za odměnu jedu za GABKOU .

Když už se budete potulovat kolem řeky, můžete zaskočit i na výstavu Adrieny Šimotové.

Minulý týden jsem byla na výstavě fotek Františka Dostála na Hradě. Byl horký den. Chladila jsem si na výstavě bosé nohy o dlažbu. Bylo by hezké, kdyby se lidé mohli na výstavě chvíli povalovat, pít kávu, chvíli si odpočinout a pak zas pokračovat v prohlížení.

10

Ptala jsem se kamaráda, jak je možný, že každý víkend jen tak uběhne 20 km. Rada prostá. Běž 10 km od domu a pak ti nic jiného nezbývá, než se nějak vrátit. Ale hlavně běhej tam, kde není autobus ani jiná doprava, která by tě svezla zpátky.

Včera mi až na osmém kilometru přestalo svítit slunce do obličeje, celou dobu mě bolel trochu bok, ale tentokrát jsem si do uší dala hudbu na běhání a světe div se, je neuvěřitelné, jak hudba pomáhá.

Když neslyšíte vlastní dech, ale rytmus, který vás žene dopředu.

Nic inťáckého. Justin!

 Stačí, když má místo podivné kožené bundy košili, trochu strniště,  hrají za ním dechy , všechno v černobílé.... a už ho beru na milost.

Odzkoušeno

3 hodiny: 17 kluků a 5 holek
Byli hrozně hodní a vypadali, že je to fakt baví. Klukům jsem vysvětlila, že ptáčci jsou jako auto, které potřebuje tuning. Každý originál. Křídla pérka z dřevěné dýhy.
Kdybych se nestyděla před paní učitelkou, vyprávěla bych jim o dýze, intarzii a nábytku.

Pořád myslím na workshopy pro děti o architektuře. Ale asi s menším počtem dětí. Bylo mi líto, že jsem se nemohla všem dostatečně věnovat. S každým jen pár slov, pochvala, úsměv...

Jen co jsem jim rozdala tužky a noviny na stůl, začali dokreslovat hlavy. Jedna výtvarka by klidně mohla být v tomto duchu.

Děti nám vyskakují z okna.

Tak ještě nějaké dělící laťe.

Proč všichni chtějí ptáky?

A proč vždycky tak zbytečně stresuju.( a zároveň se moc těším).

Příprava na výtvarku do Borkovy třídy. 

Píše sloh ve stoje.

To aby bylo jasné, že tomu bude věnovat minimum  času.

Já bych Vám to nejraději...

...ofotila celé.

      (Svatby v domě)

Skříně

Stačí jiné otevírání a trochu dřeva.

Já už ty klasické posuvky nějak nemůžu.

A když už, tak aspoň uprosím truhláře, ať mi udělá pro klienty dřevěná madla.

V noci se mi zdál šílený sen. Že to celé předělali. Na oknech visely fialové těžké závěsy s plastickými motýli, v každé mistnosti byl křiklavý koberec a na stěnách podivné koláže.

V hlavním sále dva černé kříže, ve tvaru rakve...

A přitom ve skutečnosti holky krásně domalovaly ptáky i listy...

Nejlepší místo u Václaváku...

...je galerie LEICA
Kavárna , galerie a knihkupectví dohromady.
Velmi jednoduše to najdete. Od koně dolů, zahnout doleva do Vodičkovy ulice ( směr kino Světozor) , chůze pár metrů , druhá odbočka vlevo do ulice  Školské a jste tam.

Výborná hudba, káva, víno....mraky knížek fotografů, kterými si můžete listovat hodiny.
Momentálně vystavuje Thomas Hoepker

Chtěla jsem si koupit Markétu Luskačovou, ale tu zrovna neměli. Tak aspoň recy tašku. Vyrábějí je z pogumovaných banerů, které prezentovaly předešlé výstavy.

( foto z www.lgp.cz )

( vypadá jako Mára a nebo to Mára je:)

V Praze s ...

...Hrabalem

Hrozná ostuda. Začala jsem ho číst až teď.

Ale asi dobře. Kdo ví, jestli dřív by mě to tak bralo.

...cokoliv krásného vidím, tak se s tím hned žením, já jsem zamilovanej nejen do lidí, ale i do věcí , do práce...

Doma

...nejlíp. Jedu až ve čtvrtek.
Stejně bych tak dlouho v Praze nevydržela.

  Na terase nejraději když už vidím měsíc.  Piju už nevímkolikátou kávu ...a  napadají mě jen samé blbosti.

Ráno běh (to by člověk nevěřil jaké vedro je v osm ráno).

10 minut na sprchu a dojezd k holičce...jsem totálně blond. Nechávám si narůst dlouhé vlasy...je to asi poslední období, kdy to nebude trapné.

Přejezd do Ostravy ...30 minut na namalování ptáků...listy si snad domalují sami.

Borka hodit na fotbal.

Praní, aby měli celý týden v čem chodit.

Asi bych se měla sbalit.

Jako vždy se mi před odjezdem nikam nechce. 

 linka IKEA ...většina církví už má ve foyer bar na kávu 

Nerozhodná

Celý týden jsem se rozhodovala jestli jet na týdenní workshop  s 3xR do Meetfactory.

Za týden je slavnostní otevření komunitního centra Církve bratrské, na kterém jsem pracovala půl roku.
Odjiždím ve chvíli, kdy ještě spousta věcí chybí.
Dostala jsem ale i tak propustku.( i doma) Kolaudace proběhla. Polepy i na sklech, aby náhodou někdo hned fixní okna nevysklil.
V úterý lepení  tapety s ovcemi . Instrukce  na dálku.

Takže jeden stres za mnou a druhý si dobrovolně přidávám sama. Hrozně se stydím v novém prostředí, obzvláště v tom pražském.
Mohla bych hned první den zabloudit ( to mi jde skvěle) a bylo by vyřešeno.

http://www.sofistick.cz/cs

JR

Nedávno jsme se dívali na dokument o fotografech. První tři mě vůbec nebavili. Kýč , pozérství , fotky pro fotky, spousta energie, jen aby vyfotili něco nového....ale ten poslední... JR, sprejer, který v 16 našel foťák na ulici a začal fotit, ten mě bere. A to dost. Klidně se to začněte dívat až od  36minuty 27 sekundy.

A nebo ne...koukněte se od začátku a uvidíte, jaký je ve fotografech rozdíl.  JR fotí, protože chce něco ve společnosti změnit, klidně zapojí do projektu celé vesnice, vylepí na střěchy slumů a vagóny oči, fotky prodá, za ně vytiskne knihy a rozdává je zpátky v chudinských čtvrtích.

Je hodně fotografů, co fotí zajímavá , ožehavá témata, ale jejich práce končí ve chvíli, kdy mají pocit, že nafotili dobré fotky. Z JR cítím lidskost, opravdový zájem.

Poslední dny přemýšlím, co já....

Včera jsem četla na FB citát od Moliéra :

„Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme.“

Dokument  TADY