Každý rok, když vyrážíme na dámskou jízdu( Paříž, Berlín atd) děláme přísnou selekci, kdo pojede. A Lucii...., tu bych brala všemi deseti. Chytrá, otevřená, se sebou srovnaná, přející( což u žen zas tak obvyklé není).
Jo a má krásně zařízený dům.
Z Nomádské akademie udělal na mě největší dojem dvacetiletý kluk.
Po střední škole designu, o které jsem v životě neslyšela, si udělal portfolio, nechal se spojit přes několik sekretářek k řediteli firmy na výrobu nožů v Mikově . Domluvil si schůzku a řekl svou vizi: Vrátit věhlas firmě jako Velčovský českému sklu ( LASVIT).
A oni ho fakt vzali. Přestěhoval se do strašné díry někde u Šluknovského výběžku, protože se mu zdálo, že to má smysl.
Škoda, že jsem se zapomněla zeptat, jak se jmenuje. Ale tuším, že o něm brzy uslyšíme.
Kromě talentu je třeba trochu odvahy, drzosti, pořádnou dávku nadšení a vizi.
Miluju tyhle příběhy.
Cestou zpátky jsem si dočetla Hakla O rodičích a dětech. Další z autorů, který umí napsat víc než jednu skvělou knihu.
Jestli byl záměr ke konci knihy čtenáře rozbrečet, tak jo. Má, co chtěl.
5 komentářů:
Soni, krásný psaní dnešní, Tvá slova jsou tak nabíjecí, děkuju a ať máš hezký den ........
jo a toho Hakla musím vyzkoušet, dík za typ......
Evi, jen co odpružím nápor zakázek, vyrazím za tebou do Znojma. Moc ráda bych tě viděla.
No jejda, ......Soni, to je zpráva, normálně mi motýli v břiše zatačili, to se mám tedy zase na co těéééééšit.....taky Tě moc ráda uvidím
Okomentovat