...Termín umění je zranitelný, ale ne bezobsažný. Ti, kteří stále znovu a znovu poukazují na skutečnost, že nelze s jistotou říci, co kvalitní dílo je a co nikoli, jsou většinou podvodníci. Citliví lidé (v hudbě bychom asi mluvili o hudebním sluchu) se na tom totiž z devadesáti procent shodnou – nezávisle na formě, kterou na sebe kvalita bere. Pokud bychom dnes přistoupili na to, že uměním může být cokoli, sám pojem by ztratil smysl. Chceme-li ho zachovat, musíme ho stále znovu a znovu srozumitelně tematizovat – nikoli zakrývat postmoderním ptydepe....
( úryvek z článku Igora Malijevského)
Nedávno jsem díky Hanele natrefila na článek O vyprazdňování pojmů a galerií
Stále se k němu vracím. Stojí za čtení ( i reakce pod článkem , které oponují).
Čím dál častěji jsem v šoku, jaké blbosti se v galeriích prezentují. Obvzvláště povedené bylo nedávné vystoupení v Platu( překrásný prostor v Dolních Vítkovicích). Devítiminutová kompozice Mrdat od malíře a performera Václava Stratila.
....Stratil se v ní vrátil k emocionálně vypjatému výrazu ,,pacienta". Rozvrácená psychopatická promluva střídavě ústí v modlitbu, sexuální zvrácenost či vzteklé spílání. Zasahuje ale tak i neuralgické body naší kultury, vstupuje do zapovězeného prostoru a znevažuje nedoktnutelné.
( docenil Jiří Ptáček)
A ještě krátká ukázka kompozice .
Vagína se propláchla studenou vodou
a byla jako utopený rybník,
který vycházel z pekla smrště,
až nakonec upadl kdovíkam,
a byl mokrý jako stará myš,
která vyslovila páté přes deváté,
aby urobila ranec,
který nakvasil jako víno na podzim,
kde já jsem se poblil,
protože už dávno jsem nepochopil,
co pochopit mám,
a moje matka umřela
jako kráva, když dojí kozu,
a kozy byly dvě
a byly čtyři
a bylo jich osmdesát tisíc miliard,
kde kozy byly čtyři
a bylo jich osmdesát čtyři miliard
jako yardů,
kde peklo vycházelo z nebe
a nebe vycházelo z pekla očistce
Naštěstí ještě pořád exitují galerie, které si drží vysoký standard.
Zrovna minulý týden jsem byla na výstavě, kde mě obrazy nutily chvíli u nich postát.
O tom příště.
9 komentářů:
Soňo, aniž bych chtěl hodnotit ukázku, kterou jsi publikovala, při jejím čtení jsem si vzpomněl na Vogonskou poezii - vytanula mi na mysli báseň "Oda na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního rána" (Stopařův průvodce galaxií) :)
Nevím, jestli se smát, nebo brečet. Na druhou stranu chci věřit na neviditelnou ruku trhu, která SNAD nechá přežít jen skutečnou kvalitu. Nebo ne?
Občas mám pocit, že chybí to dítě, co by řeklo: " Ten císař je nahý!"
Snad ano, Tome.
Jani, občas říkám nahlas svůj názor a připadám si jako bych byla nějaká stará struktura, co nemá pochopení pro modernu.
Nic si z toho ale nedělám:)
Dobrý den, Soňo. Před časem jsem v Respektu četl rozhovor s básníkem Petrem Hruškou, ve kerém dokázal umění definovat způsobem, který se dal jen těžko zpochybnit. Řekl, pokud se dobře pamatuji, že umění by mělo zprostředkovat přesnější vidění, rozlišení a porozumění světu kolem i sobě samému. To je pěkné, ne? Je to samozřejmě definice k uzoufání široká, ono stává se prý, že i dobře mířená facka dovede nastartovat nečekaný osobní růst, ale... Nevím, jestli znáte Stratilovy černé kresby z devadesátých let. Ty by se Vám určitě líbily. f
To JE pěkné!Díky za hezký vzkaz.
Pokud by Vás zajímal celý rozhovor, je ke stažení zde:
https://mega.co.nz/#!E0c1RTYC!ncjdmQkyteIT30IXbcde7NoU8alCwwVnchNIJrtTPfo
f
Děkuji, při přečtení názvu kompozice pana Stratila jsem si poprskala obrazovku :-) není nad estetiku. Podobně jsem se cítila v knihkupectví, když jsem našla toto malebné dílko:
http://www.databazeknih.cz/knihy/velka-kniha-o-hovne-23293
mmch, už kroužíš na Kunštát :-) ?
Petro, kroužím. Sice jako každý rok mám hrozný skluz, ale už se moc moc těším.
Okomentovat