Velké přípravy.

Už chápu, proč většina výstav trvá dva měsíce. Než se všechno připraví, měsíc uteče jak voda, na chvilku člověk vydechne a může začít od znova.

Nejdřív cesta na Sovinec domluvit výstavu.
Návrh plakátů...to naštěstí tvoří Marek.
Tisk.
Rozeslat pozvánky.
Vyzvednout fotky na Sovinci (včerejší výlet)
Vymyslet  instalaci.
Tak nějak nám pořád chybí k výstavám kurátor . A nebo nechybí, jen jednotlivé činnosti máme mezi sebou rozdělené.
Už podruhé přijede uvést výstavu David Macháček. Díky.
Ela dělá PR a popohání mě.
A protože všechny fotky jsou z vesnice, pojala mamka tentokrát občerstvení čistě po vesnicku. Mňam.

Máme 4 dny na to, abychom nainstalovali 40 fotek.
Po výstavě promítání dokumentu o J. Štreitovi.

Snad jsem na nic nezapomněla.

David Macháček má výstavu

44 zastavených mžiků oka z mého života

Od té doby, co si mobilem fotím svůj fotodeník, abych si lépe pamatoval, co jsem kdy dělal, jsem se zpomalil. Chodím městy i krajinou pomaleji, protože se víc dívám kolem sebe. A občas se zastavím úplně, abych vyfotil.

Ve Foto Škoda ( Vodičkova 37, Praha )usoudili, že by tyto zastávky ukázali i dalším a tak tam výběr 44 fotografií bude první dva týdny v únoru vystavený. Budete-li mít cestu kolem, přijďte se podívat. Začne to v pondělí 1. února v 17 hodin.

Hrnky v domácnostech

 Sem tam natrefím na moje hrnky na internetu. Lidi si je fotí u sebe doma . Stokrát lépe, než mám já  na e-shopu
Bára  vyrábí fotopolštáře.

Pokud jsem to správně identifikovala, tak zrovna na tomto polštáři je strop havířovského nádraží.

Hanka Skokanová polštáře šije.
Našla jsem jí na e-shopu MÁMAMI
Látkové prostírky mi připomněly základku. Žádné igelitové pytlíky, papírové ubrousky, ale hezky ekologicky - látková prostírka, do ní zabalené brčko, lžička...školní svačina. Všichni jedli to stejné.
Vzpomínám si, že když máma sehnala igelitku s potiskem, nosila jsem jí do školy jako kabelku Louis Vuittonse .

Sauna II

V sauně jsem se dozvěděla, že kromě slepic, dvou psů, koček, ovcí, má GABKA nově i vepře. Tentokrát na přání jejího muže. Vepřík se jmenuje Gulášek. Se omlouvám těm, kteří maso nejí, ale mně to přijde vtipné.

Po sauně podmáslí a káva.

Na otočku do Vídně

 Leica uspořádala ke stému výročí dvě výstavy ve Vídni. Staří a noví mistři. Všichni ti nej, co fotili na Leicu. Vedle těch světových i Viktor Kolář a jeho Ostrava.
Nové vystavovali v areálu BROT FABRIK ( zrekonsruovaná bývalá fabrika/ pekárna) . Na jednom místě několik galerií. ( klidně byste tam mohli zabít celé dopoledne ) V Ostlicht  fotky. Skvělý bar udělaný z přepravek.
Fotky samozřejmě dokonalé.

 

Druhá výstava v galerii westlicht .

Nevím jestli má smysl psát o jednotlivých fotografech. Možná někdy jindy. 

Kromě fotek vystavovali přístroje  od Leicy. V tomto ohledu nejsem staromil. Vitríny jsem prosfištěla, ale věřím, že ne jedno oko zaplesá nad takovou sbírkou.

Obě výstavy se dají stihnout za jeden den i s obědem a kávou. O půlnoci doma. Kdo rád fotky, vřele doporučuju. Výstavy jsou do 13.2.

Čím víc se toho v mém osobním životě děje...

...tím méně píšu. Pracovně je toho tak akorát, abych si práci užívala. 

I po těch dvaceti letech si uvědomuju, jaký je to zázrak, že mě práce tak moc baví. Dnes tak zažraná do navrhování, že jsem si nevšimla, jak ty čtyři hodiny do oběda uběhly. Zdálo se mi, že u toho sedím sotva hodinu.

Skvělý pocit z návrhu domu mi pokazil projektant. Norma na zastavěnou plochu je ještě o 15 metrů menší, než jsem si myslela. Zmenšuju, ořezávám, ale půdorys pořád držím zuby nehty.

Projít z ložnice přes šatnu do koupelny, je můj sen. Tak ho realizuju aspoň u druhých.

Z ložnice východ do atria domu na terasu.

Včera jsem si našla materiály na stavění modelů domu.Těším těším.

.......

Máte doma taky večerní rituály? Spoustu let jsem dětem večer četla. Teď už je čtení samozřejmě nebaví, ale Borek každý večer zaleze do mé postele a povídáme si.

Dnes z něho vylezlo, že ve výtvarce natáčejí film, něco jako Kuki se vrací. Nejdříve hledali v lese rekvizity a materiál na výrobu hlavních hrdinů a teď studují, jak se takový krátký film dělá na základě dokumentu o filmu.

Vůbec nám nevadí, když za námi chodí lidé s projektovou dokumentací ...

... ještě než začnou stavět. Tady jsme zvětšily okno ( samozřejmě s ohledem na ráz celého domu). Ukrutně by mě štvalo, kdybych v kuchyni viděla jen pár metrů před sebe.

Alice dělá u elektra slohovou práci:)

Zadání jak pro chytrou horákyni...

...to máme rády.
Přesunout kuchyň do obývacího pokoje, přidat velký stůl pro přátele, pracovní kout, vinotéku, tříděný odpad....a přitom se neprobourat k sousedům.

Sauna jak ze 70.let

15 km od domu. Dřevěnice obestavěná dřevem, v sauně 110 stupňů sálavého suchého tepla. Ve venkovním bazénu protéká voda z řeky, při ochlazování ležíte venku na lavičkách a koukáte na nebe. V sauně skoro tma, nikdo nemluví. To se mi líbí!

vstupné 120 ,- jak dlouho chcete

espresso  22,-

Vítejte v minulém století!

Finská sauna Komorní Lhotka

Vybudováním finské sauny navázala Komorní Lhotka na svou lázeňskou tradici z předcházejících století. Roku 1880 založil burmistr Adam Walach  vodoléčebné a klimatické lázně na úpatí hory Goduly. Bylo to po vzoru Priessnitzovy metody léčení. Původní stavba s Priessnitzovou metodou léčení v roce 1903 vyhořela a na jejím místě se nyní nachází hotel Premiér. Taktéž se v obci používala léčba bylinnými koupelemi, která se zachovala až dodnes. Bylinné koupele si můžete vyzkoušet v bylinných lázničkách.

Čistota prostředí a kvalita pramenů v roce 1964 vedla skupinu místní organizace Červeného kříže a také hnojnické organizace v čele s obvodním lékařem MUDr. Josefem Rozmanitem k návrhu vybudovat finskou saunu. Pro její umístění bylo zvoleno údolí potoka Stonávky. Na místě dnešní sauny byla přestavěna stará dřevěnice a horská říčka Stonávka využita k napájení bazénů sauny.

Zítra poprvé do sauny

Dost možná, že tam omdlím, protože na krytém bazénu mám vždycky takový zvláštní pocit, že sebou seknu. 

Ale těším se.

Vlastně jednou jsem v sauně byla. Ve Finsku .Ve dvaceti . Asi 1 minutu. Vůbec mě nenapadlo, že by sauna mohla být smíšená. 

Na zkoušku

Když jsem se byla podívat před Vánocemi, myslela jsem, že mě omyje. Všechno špatně.
( to nebyli mí truhláři, aby bylo jasno)
Realizaci jsem taky neměla na starost, ale čistě ze zvědavosti a na přání klientů jsem se jela podívat .

Zásadní zápich byl, že místo masivu byla všude laťovka. Tak znova. Musím, ale říct, že jinak moc hezká práce a ochota udělat nápravu.

Za týden montáž.

Takový ten den, kdy máte pocit, že jste neudělali vůbec nic.

A ono se  samozřejmě v budoucnu ukáže, že to bylo úplně jinak.

Sraz v devět v galerii. Chtěla jsem si umýt hlavu, protože několik schůzek přede mnou.
Chvíli na to přišla do galerie paní. Na první pohled ...jako by se u nás chtěla ohřát, ale pak jsem si řekla, předsudky stranou, šla jsem uvítat a prohodit pár slov.
Ehm. Tak paní byla 40 let novinářka, s obrovským přehledem, znalostmi. Trochu mi připomínala náturou Petrušku Šustrovou.
Čím déle jsem se na ní dívala, tím více se mi zdála krásná.

Hned  na to přišla Jana.( dělala kdysi pro mě 3D a pak šla na mateřskou). Její Adélka ( 4 roky) při odchodu zamávala  a řekla: ,, Děkujeme za pozvání." Mě podrž.

Oběd. Alice prohlásila, že to vzdává, že jí vůbec neúkoluju a že si jde dělat své věci:)
Ve dvě přišel ředil obchodního domu Elán. OD sousedí s naší galerií.
Během 10 minut u mě získal spoustu bodů. (chodil ve 14 do stejné hospody co já, podporuje Důl achitektury, navrhl potisk na tričko a teď mu 300 triček  leží v garáži, koupil klavír do obchoďáku a dotáhl jedno skvělé bistro do Havířova, kam chodíme na obědy)

 15:30  přišla za Markem  Kristína řešit něco ohledně webu.
Odepisovala jsem na mejly. Spoustu mejlů.

16: 30 jsem vyzvedla mamku od Natálky , chlebíčky  a vyrazily jsme směr Ostrava.

17:30 rychlá schůzka před vernisáží s KABINETEM ARCHITEKTURY
Strašně se stydím, že jsem na první snahu o propojení činností nereagovala. Až teď mi dochází, jaká je to čest. Někdy mám dlouhé vedení. Všechny výstavy o architektuře, které jsem viděla za poslední dva roky, byl právě od nich.

Vernisáž.

Učitel od Natálie měl skvělé vtipné úvodní slovo.

Výborné chlebíčky.

Hezký den to byl.

Jsem vám zapomněla něco říct..

... obraz od Natálie se prodal za 5 minut po zveřejnění. Ozvali se mi čtyři lidé.
Mám obrovskou radost.

Děti v kavárnách

Lehce mě nadzdvihl rozhořčený článek matek na téma: Proč mizí v kavárnách dětské koutky.
TADY
A proč by tam měly být?!
Kdo mě dlouho sleduje ví, že jsem založila a vedla sedm let mateřské centrum , později k tomu přibyla kavárna, ale ani ve snu by mě nenapadlo zlobit se na kavárny, které koutky nemají , nebo je pro špatnou zkušenost ruší.


Když jsem měla malé děti, zajít na kávu byl svátek. Prostě jsme se s pár kamarádkami slezly u někoho doma, něco pro děti vymyslely a přitom pily instantní kafe. Nechápu, proč bych měla obtěžovat cizí lidi svými ratolestmi.
Jistě že se život s dětmi změní, ale přizpůsobit své zvyklosti bych měla já a ne lidi v kavárnách.
Nikdo nestojí o osvětu tohoto typu:( výňatek z článku). Pár takových zkušeností a nikdo se k  mateřství nerozhoupe.

Generace dnešních žen nemá skoro žádnou možnost přičichnout k běžnějším aspektům rodičovství, které v sobě obsahují prvky náhody, nevypočítatelnosti a do určitého věku i „nezvladatelnosti“. Jako by chyběl kontakt s rodinou jako celkem, včetně stinných stránek rodičovského života. A právě pro tento typ konfrontace s jinakostí, stejně jako pro vytváření a upevňování obecných rodičovských vazeb, je přítomnost dětí ve veřejném prostoru nutná. Dítě má právo zajít s rodiči nejen do obyčejné kavárny, ale třeba i na romantickou večeři. Nenese totiž žádnou odpovědnost za to, že jej naše společnost redukovala pouze na rušivý element, který má na fungování mezi dospělými právo až tehdy, naučí-li se chovat jako oni.

Jestliže si někdo stěžuje na sociální izolovanost , posezení v kavárně rozhodně izolovanosti nepomůže. Ale spolehlivě bezdětné nas...

A ještě k těm galeriím.
V létě jsem měla workshop v galerii pro velmi malé děti. Byli s nimi i rodiče. Nevím, jestli to bylo tím, že byli z fary a tím pádem je lehce míjel moderní názor : vychované dítě = duševně zmrzačené, nebo to jen byla souhra náhod, ale musím říct, že to byl jeden z nejlepších workshopů , které jsem měla. Všichni jsme si to užili.

Děti do galerie patří  s vychovanými rodiči. Vychovaný rodič chápe, že on jediný má možnost ovlivnit, jak se jeho dítě chová. Nikdo neočekává vzorné děti, ale všichni tak nějak podvědomě očekávají aktivní rodiče.

A TADY  něco ze strany kavárníků.

                                                       ( herna v naší bývalé kavárně)

Proč mi to ta škola dělá.

Těším se do práce , ale škola mi to kazí
Takový ten divný pocit z toho, že B. píše opravný test z fyziky, ale nebylo v mých silách ho to doučit. Úlohy ve stylu: vypočítej jednu neznámou : hustotu, váhu nebo obsah...to by ještě šlo, ale jakmile začnou do toho plantat převody jednotek a zadají jen jednu veličinu, je ztracen.
Řekněte mi, na co mu bude schopnost vypočítat hustotu dvou dřevěných kostek a podle toho určit dřevinu.
....
Dnes jsme s Borkem objevili badmintonové hřiště za solidní cenu, otestovali a teď bych se nejraději vyplácla na postel. ( moje oblíbená činnost posledních 14 dní)
.....
David odjel na lyžák. Jenom díky extrémně nízké ranní teplotě byl ochotný si vzít pořádnou zimní bundu a čepici. Minulý lyžák jsme si pro něj jeli hned druhý den.

Jo. Ještě jsme byli s B. na Hvězdných válkách ( protože starší bratr ho nechtěl vzít sebou) . V tomto směru jsem nenáročný divák. Vůbec mi nevadilo, že jsem neviděla předchozích 6 dílů. Důležitý byl společný zážitek s popcornem a colou stále při ruce.

Přes  svátky jsem četla hezkou knížku( dárek pod stromkem od Hanele) Autor vystudoval filozofii...ne vždy, ale často je to záruka, že tam najdete pár myšlenek, které stojí za to.

Stručný obsah knihy je na webu tak hrozný, že bych si knihu sama od sebe nekoupila. 

Hlavní hrdinka je dobrý poděs.Toulavá od mala, v dospělosti zdánlivě zakotvená.

Ne, že by se mi chtělo takhle žít, ale občasná lehkost v rozhodování by se hodila .

Pořád nic nic a pak ....

...dva filmy ve stejný čas.
Fair play.
Hrát v životě fér , dělat ta správná rozhodnutí i za cenu, že to bude mít fatální následky  ..to byly výzvy tehdy i teď.

U dokumentu o českém filmovém režisérovi, animátorovi , výtvarníkovi Karlu Zemanovi  jsem seděla jak přikovaná.
Kdybyste si ho neuměli zařadit :
Vynález zkázy, Cesta do Pravěku, Baron Prášil, Čarodějův učeň a spoustu dalších

Dokument je nesmírně zajímavý. Spoustu ukázek jakým způsobem filmy vznikaly. Do toho prostřihy  s mladou generací, které se snaží původní technikou vytvořit totožný výjev.

Na internetu ho má Česká televize do 15.1. TADY

Pod křídly Krystalu.

Co znám Natálii, tak maluje. Učitelé jsou z ní nadšení. Já taky. 

První obraz namalovaný na prodej . Předešlé jsou vlastnictvím školy.

Zisk z prodeje použije Natka na nákup materiálu  na další obrazy. 

...

Kdybyste chtěli Natálii poznat osobně, tak 7.1. má vernisáž. Výstavu uspořádal její profesor.

                                   Cena obrazu 10.000,-. Bližší info na info@malinadesign.com

Šťastný

Prý nerozbitná kamera.

Uvidíme.