Takový ten den, kdy máte pocit, že jste neudělali vůbec nic.

A ono se  samozřejmě v budoucnu ukáže, že to bylo úplně jinak.

Sraz v devět v galerii. Chtěla jsem si umýt hlavu, protože několik schůzek přede mnou.
Chvíli na to přišla do galerie paní. Na první pohled ...jako by se u nás chtěla ohřát, ale pak jsem si řekla, předsudky stranou, šla jsem uvítat a prohodit pár slov.
Ehm. Tak paní byla 40 let novinářka, s obrovským přehledem, znalostmi. Trochu mi připomínala náturou Petrušku Šustrovou.
Čím déle jsem se na ní dívala, tím více se mi zdála krásná.

Hned  na to přišla Jana.( dělala kdysi pro mě 3D a pak šla na mateřskou). Její Adélka ( 4 roky) při odchodu zamávala  a řekla: ,, Děkujeme za pozvání." Mě podrž.

Oběd. Alice prohlásila, že to vzdává, že jí vůbec neúkoluju a že si jde dělat své věci:)
Ve dvě přišel ředil obchodního domu Elán. OD sousedí s naší galerií.
Během 10 minut u mě získal spoustu bodů. (chodil ve 14 do stejné hospody co já, podporuje Důl achitektury, navrhl potisk na tričko a teď mu 300 triček  leží v garáži, koupil klavír do obchoďáku a dotáhl jedno skvělé bistro do Havířova, kam chodíme na obědy)

 15:30  přišla za Markem  Kristína řešit něco ohledně webu.
Odepisovala jsem na mejly. Spoustu mejlů.

16: 30 jsem vyzvedla mamku od Natálky , chlebíčky  a vyrazily jsme směr Ostrava.

17:30 rychlá schůzka před vernisáží s KABINETEM ARCHITEKTURY
Strašně se stydím, že jsem na první snahu o propojení činností nereagovala. Až teď mi dochází, jaká je to čest. Někdy mám dlouhé vedení. Všechny výstavy o architektuře, které jsem viděla za poslední dva roky, byl právě od nich.

Vernisáž.

Učitel od Natálie měl skvělé vtipné úvodní slovo.

Výborné chlebíčky.

Hezký den to byl.