Už chápu, proč ve filmech po příchodu z práce...

...si nalévají sklenici whisky. Po týdnu, kdy jsem měla každý den  pracovní dobu 11 hodin, bych do sebe kopla i whisky dvě. Tak aspoň aspoň běhám a večer vana.

Kdyby nebylo Lenky, tak nevyběhnu nikdy. 

Zítra David slaví 16. Umím jen dva dorty. Smetanový s piškoty nepečený a krtkův dort, který mi Dr.Oetker  předpřipraví. Ještě mi jde docela dobře panna cotta. Zkusím udělat nějakou fůzi.

Tyhle  rozmazané fotky z dálky mám ráda.

Vendy vyhrabala fotky z Meat designu. 

Klidně sním na posezení celou krabici klubových tyčinek.

                                    Vařím kávu. Ano. I varnou konev jsem si donesla.

                           S Andreou zrovna někoho pomlouváme, ale nevím koho:))

Podepsané jako ve školce.

Před dvěmi lety jsem měla s Davidem stejnou váhu . Letos Borkovi dorostla noha do mé velikosti a oba jsme si koupili boty z H&M.
Za 390,- no nekup to.
Jo a koupila jsem si tašku. Pořád koukám na blogerky a jejich hand made tašky, ale já potřebuju tašku jenobarevnou. Dokonce i vzorovaná podšívka by mi vadila.
Ale tuším, že si něco koupím  od Jany Grešákové   ,  až se uvidíme v červnu na akci ORANJEéé
I když její blog je převážně o  kabelkách, není  to o její sebeprezentaci. Na to jsem dost háklivá.
Jani, těším se na tebe. Doufám, že budu prodávat keramiku hned vedle tebe.

Oranjéé pořádá  můj kamarád Josef Janeček , které je neuvěřitelný nezmar. Gurmán, takže vždycky musí mít na místě spoustu dobrot a dobrou kávu. Je majitel reklamky, tím pádem všechno kolem toho má skvěle ošéfované. Motivátor, milovník umění, megaloman, co umí věci dotáhnout do konce. Stojí ho to spoustu peněz a energie, ale vypadá, že z toho má radost.

Kdybyste šli kolem, stavte se na kus řeči.

Letošní akcí ORANJEééé navazujeme na loňskou výsadbu stromů v zámeckém parku. Jak jsme si předsevzali, každý rok představíme jeden ze států, který je v parku zastoupen zasazeným stromem. 
Jako první stát v neformální atmosféře představíme Nizozemské království, jeho tradice a zvyky. Protože je národní barvou nizozemska oranžová, přirozeně ladíme celou akci do oranžové barvy a odtud se vzal i její název: ORANJEeee se ponese v duchu nejvetšího nizozemského svátku - oslav Dne krále.

Nizozemci jsou známí jako národ obchodníků, proto bude součástí programu velký bleší trh.

Zlomený nos...to jsme doma ještě neměli.

 Jakože už jsme byli na chrurgii za té léta s kde čím.
(Oba už mají zašité obličeje. Jeden jizvu na čele, druhý na bradě. Zlomeniny, vymknuté kotníky)

    V práci veselo....ale Alice mi chybí. Alicééééé. Protože její humor, jen tak někdo nepřekoná.

    Marek je inkognito.

Hubička, co uřízne kapku.

 Zkouším novou hlínu, tvary hrnků a hubičky. O víkendech. Protože mám interiéry domluvené až do srpna.
Včera odstoupil od spolupráce jeden klient( čtyři měsíce neměl čas zareagovat na moje návrhy). Nejsem na to zvyklá a chvilku mi trvalo, než jsem si srovnala, že moje návrhy byly opravdu dobré, jen prostě se rozcházíme ve vkusu. Těžko se vpasuju do černéch tepaných dekorací a on zase do mého stylu.

Jsem šťastný člověk. Každé ráno vstanu a těším se do práce.
Pracuju pro hrozně fajn lidi.

Tak už u nás nebydlí

Za týden už byl ochočený tak, že se mi chodil schovávat pod nohy.
Díky za tip od Lenky. V Bartošovicích v chovné stanici jsou na ptáky skvěle vybavení. Obrovské voliéry a krásné prostředí. Naučí ho létat a pak ho vypustí do přírody.
Nejsem až zas takový milovník zvířat a ptáků, ale když jsem odjížděla, nějak se mi divně mlžila cesta.

Piknik ve městě

 Zahájeli jsem piknikovou sezónu v centru města.
Kristi má novou kerku.

Tereza mě naučila ubalit cigaretu. Nevím na co mi to bude, když se mi příčí dobrovolně huntovat tělo.

Holky donesly maly plynový vařič, mlýnek na kávu a spoustu dobrot.

Nedávno mi jedná známá říkala...

( konec vysedávání na židlích...máme gauč)

...že si myslela, že mám tak bohatého manžela a tím pádem si můžu dovolit galerii.
Moc hezká představa:)
Ale když nad tím tak uvažuju, tak jsem ráda, že na všechno jsem si vydělala sama. Nikoho se nemusím na nic ptát.

Třeba jestli si můžu koupit z bazaru postel za 2 tisíce.

Protože nechat jí stát někde v garáži, by byla strašná škoda:)

Dopoledne jsem čalounila poslední kusy paravanů.

Nejraději bych všem narhovala podnože ...

Master and Master. Hrozně vděčný komponent, který může mít více funkcí . Ale už jsem si je zatrhla, protože je jinak budu mít úplně všichni mí klienti.

 A tyhle obklady si jednou taky pořídím.

Výlet do Olomouce

V tomto počasí se dalo chodit s Ornin jen po výstavách, kavárnách a restauracích.

V Olomouci jsme našli mládě holuba . Asi vypadlo z hnízda. 

Holub se už prochází. Vypadá to, že mu nic není. Krmím ho jak husu. Moc z toho nadšený není, ale ještě není ve věku, kdyby zobal sám.

Kdo peče v plynové troubě?

Ráno nám v Suché vypli proud.

Plán A : umýt si hlavu, nakoupit, napéct štrůdly na vernisáž, dosušit tričko na topení...padl.

Hned jsem měla plán  B:půjdu si umýt hlavu k holičce, štrůdly upeču u mamky v bytě, tričko dosuším v galerii ...to znělo reálně, jen kdyby v bytě nebyla příšerná plynová trouba. Dvě hodiny jsem kolem štrůdlů tancovala, podkládala pekáč s vodou atd...nakonec jsem štrůdly vyhodila.

Domů jsem sjela pro triko s tím, že holt něco v obchodě koupím.

Doma Rozálie v krvi.

Cíleně jsem si zakázala brečet a i na veterině jsem se snažila opanovat emoce.

Plná čekárna psů. Vzali nás přednostně. 

Oholili jí břicho, udělali ultrazvuk, bodli antibiotika, zítra kontrola.

Rózu jsem si radši vzala na vernisáž do galerie, bych mohla sledovat stav pacienta.Vypadá, že se lepší. Apetit má pořád výborný.

O vernisáži příště.

Hlavně nesrovnávat...

 ...jinak mám tendenci se rozbrečet.

Jako včera, když jsem byla na vernisáži a starostka Ostravy v úvodní řeči řekla, že je pro Ostravu nesmírná čest se podílet ( finančně) na Archikultuře. Večer všechny pozvala na raut do Parníku. Galerie byla k prasknutí( to u nás bývá taky), jen ten přístup radnice je diametrálně jiný.

Zdálo se mi, že pořád někdo za zády fotí...O výstavě TADY ( co já s tu žlutou na hlavě udělám..)

Achitektonické studio mcculloughmulvin skvělé.

Dnes se do galerie zastavili studenti z gymplu. Probrali jsme nový iPhone a jiné společné věci s uměním:) Příští týden pro ně děláme workshop.

Bylo to vážně fajn. 

Tolik výstav. Nevím, na kterou dřív.

 V úterý jsem byla v  na Dusilce. Vážně moc moc skvělé. Díky Silvi, žes mě přibrala.
Ve středu schůzka s týmem Meat design v DOCKU.  Opět jsem se do toho uvrtala. Máme třikrát více času, tak snad to dopadne dobře.
 V Docku je hezky  ( teplé jídlo + 2 x malé  pivo vše za 150,-) , milá obsluha, výhled ke břehu řeky ...játuMoravumiluju.( díky, Ani, za azyl)
Čtvrtek v galerii do šesti. Po dlouhé době i s Alicí. Řekly jsme si všechny drby.
Nevím, jestli pořád psát, že každý den s Borkem příprava do školy, ale když to nenapíšu, tak vypadám, že se smýkám jen po barech.
Ve čtvrtek drcení na tři písemky. Nakonec jsme ještě vstali v pátek o hodinu dřív a doladili mezery.
Už mě úplně přešly otázky, proč zrovna já se musím s Borkem tolik učit.
V angličtině jsem si  ujasnila tvoření otázek a v matematice se doučila výbornou pomůcku na převod jednotek v m2.

V sobotu instalace nové výstavy. Většinou dělám jen drobné úkoly jako tmelení děr, úklid ...hlavní práci odedřou kluci. Ale i tak mám pocit, že kolem galerie pořád kmitám.
Plakát nám vyrobil tentokrát Michal Vojtek. Tiskovku tradičně dělá Ela. Má na to mozek. Její věty mají hlavu a patu a ještě znějí fundovaně.

Výstava je součástí mezinárodního festivalu Archikultura. Pátého zahájení, osmého u nás vernisáž a dvanáctého vernisáž s  Davidem  Vávrou...tam nesmím chybět.

( Dock)

Pracovně jde všechno tak akorát. Tři klienti dělají rekonstrukci bytu. Jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne. Oni asi taky:)