...zůstáváme doma. Trochu zmatky v komunikaci. Nakonec vlastně dobrý, protože až teď mi došlo, že se mi do Prahy jet nechtělo.
Hned jsem si s Borkem vymysleli plán B.
David žádný plán B nepotřebuje. Je rád, že může být se svými kamarády tady.
Shodou okolností jsem včera četla článek
psycholožky Ireny Beranové , že ne vždy aktivní trávení času je to nejlepší pro děti. Já se tím řídím roky. Pojďme dělat co nás opravdu baví, nikam se nežeňme.
Jakože jsem nikdy nepochopila, proč se musí na výlety vyjíždět v sedm ráno a ne až se všichni vyspí.
Borek je za celý rok z fotbalu udřený a na co se opravdu vždycky těší, je spánek.
Běžně vstává o víkendu před dvanáctou.
Místo snídaně jsme si udělali oběd. V půl druhé jsme vyrazili do kina. Protože se nám chtělo. Navzdory tomu, že bylo venku hezky a mohli den využít užitečněji, kulturněji, sportovněji. Cestou zpátky jsme objevili vynikající jahodový sorbet za směšné peníze.
.....
Umyli jsme kola a zjistili stav. Moje má utrženou zadní brzdu. To jsou záhady. Jen tak odpadne zadní brzda přes zimu v garáži a není . Prostě není. Borek se jel projet sám , já jsem mezi tím meditovala nad svou kuchyňskou linkou. Přesněji, jak udělat obklad a zároveň , aby mi to nezabralo moc času a energie.
....
Zítra se jdeme nasnídat do
JUST DONUT .Borek o tom mluví nejméně půl roku. Ano, další konzumní volnočasová aktivita, na kterou se těšíme oba dva.
A pokud se mi podaří nafoukat kolo, dokonce i na ten sport dojde.
Jenže ono je pro nás dospělé někdy těžké jen tak ležet doma, když jsou sociální sítě plné chlubení zážitky jiných rodičů.
Je otázka, nakolik je to pravda, čím se druzí chlubí… Někteří lidé kolem sebe vytvářejí odér věčné aktivity. Někdo takový opravdu je, ale je to jen velmi malé procento lidí. Mnohem víc lidí si o víkendu líp odpočine, když se jen tak poflakuje doma, když nemusí šlapat na kole bůhvíkolik kilometrů, obejít deset zámků a podobně. Spousta lidí o to vůbec nestojí. Jenže dnes být jen doma vypadá jako hnití, přitom to vůbec tak není. To, že jen tak odpočíváte, dýcháte, je daleko přirozenější než cokoli jiného. Jenže hodně lidí se to bojí přiznat, okolí i sami sobě. Organizujeme všechno možné, ale unikají nám základní věci. Třeba to, že si s námi chce dítě jen tak dát jídlo, pomazlit se a podívat na pohádku. Když vidí, že jsme v pohodě, je to pro něj zásadnější než věčné výlety a aktivity.
