Vždycky mám chuť si je vyfotit, ale hrozně se stydím zeptat.
Tak třeba ty dvě úžasné paní se čtyřmi dětmi , které na první pohled nevypadaly jako z Havířova. ( z Prahy) . Koupily si nenudy , opičku a tričko. Probraly jsme kde co. Zvedly mi náladu.
vsuvka: Před nimi přišla jedna paní a měla děsně otrávený a zklamaný výraz, že v galerii NIC není
A nebo maminka Jany a Markéty ( holky fakt moc děkuji a doufám, že napříště už si budeme tykat), která mi dotáhla tašku časopisů, co jsou pro mě jako svátost. Krásné články, s krásnou grafickou úpravou a fontem. Před půl rokem jsem časák zmiňovala na blogu, když jsem jeden výtisk vyžebrala v kavárně.
Stavila se i Ája. Na radu k té co podnikala s dětmi. Ája vyhrála výběrové řízení ředitelky. Ovšem za cenu, že bude dítě v jestlích od nevidím do nevidím.
Co já na to?
Moje děti naštěstí hlídala tchýně, muž a pak sousedka kamarádka tři dny v týdnu dopoledne. Přesto jsem byla udřená jak brok . Kdybych měla volbu, sedím raději doma a z dlouhé chvíle podnikám z domu.
Hezké, že ať se rozhodne jakkoliv, její muž jí podpoří.
Výstava se líbí!! Mám radost.
Příští týden mám dovolenou. ( otevřeno jako vždy, jen ve středu zavřeno)
Dovolená ...to je taky svátost. Jedu k Baltu. Místo plavek jsem si pořídila tenkou péřovou bundu a nepromokavé boty.
Budu čtyři dny zírat na rozbouřené moře, číst si v pidi apartmánu s prosklenou terasou a spát.
...a psát...
fotka z vernisáže
foto Vendula Smutková
na fotce Pavla Richterová