Kdo k nám chodí do galerie ?

Od vernisáže  si lidi podávají dveře.
Vždycky mám chuť si je vyfotit, ale hrozně se stydím zeptat.

 Tak třeba ty dvě úžasné paní se čtyřmi dětmi , které na první pohled nevypadaly jako z Havířova. ( z Prahy) . Koupily si nenudy , opičku a tričko. Probraly jsme kde co. Zvedly mi náladu.
vsuvka: Před nimi přišla jedna paní a měla děsně otrávený a zklamaný výraz, že v galerii NIC není

A nebo maminka Jany a Markéty ( holky fakt moc děkuji a doufám, že napříště už si budeme tykat), která mi dotáhla tašku časopisů, co jsou pro mě jako svátost. Krásné články, s krásnou grafickou úpravou a fontem. Před půl rokem jsem časák zmiňovala na blogu, když jsem jeden výtisk vyžebrala v kavárně.

Stavila se i Ája. Na radu k té co podnikala s dětmi. Ája vyhrála výběrové řízení ředitelky. Ovšem za cenu, že bude dítě v jestlích od nevidím do nevidím.

Co já na to?

Moje děti naštěstí hlídala tchýně, muž  a pak sousedka kamarádka  tři dny v týdnu dopoledne. Přesto jsem byla udřená jak brok . Kdybych měla volbu, sedím raději doma a z dlouhé chvíle podnikám z domu.
Hezké, že ať se rozhodne jakkoliv, její muž jí podpoří.

Výstava se líbí!! Mám radost.

Příští týden mám dovolenou. ( otevřeno jako vždy, jen ve středu zavřeno)
Dovolená ...to je taky svátost. Jedu k Baltu. Místo plavek  jsem si pořídila tenkou péřovou bundu a nepromokavé boty.
Budu čtyři dny zírat na rozbouřené moře, číst si v  pidi apartmánu s prosklenou terasou a spát.

...a psát...

fotka z vernisáže

foto Vendula Smutková

na fotce Pavla Richterová