....které nezaberou zas tak moc času, jen je třeba se na to trochu zaměřit.
Tak třeba závěs v ložnici. Ne že by deka zaháčená o hřebíky neplnila svůj účel, ale mohlo by to být lepší.
vsuvka: Zajímavé, že i když se tím živím, zaměřuju se ve svém volnu na úplně jiné věci. Tuhle jsem si vytáhla dětskou encyklopedii, protože mi vrtalo hlavou, proč je den rozdělený na 24 částí a proč ta jedna část má zrovna 60 minut a ne sto a nebo 5. Jestli k tomu měli předci nějaké logické opodstatnění a nebo si jednou večer řekli, že to takhle bude a basta. Z toho vyplývá, že ve svém volnu se snažím dohnat základní vzdělání.
V neděli hurá akce. Nikdo doma. Klid na kutilství. Taky to tak vypadalo, ale nakonec jsem pomocí mamuta ukotvila lanko ( téměř vždycky se mi podaří vyvrtat větší díru, než je hmoždinka) a pověsila ubrus. Závěs SE někdy ušije, ale ten večer už jsem nutně potřebovala, aby tam něco viselo. Tohle pochopí jen ženy.
Lanko je na prd. Hrozně se prověšuje. Nebo je látka moc těžká. Ale pořád lepší než deka.
Můj šatník plný sekáčových věcí. Pletené šaty už nosím. Hlavně ráno, když jdu dělat svačinu pro D. Jsem zvědavá, jak dlouho mi tahle aktivita vydrží . Zvlášť, když to po mě nikdo nevyžaduje. Počítám nanejvýš do Vánoc.
Na ,,tepich" máme dost rozdílné názory.
Ale zrovna tenhle z IKEA je utra hebký. Stejně jako ten pes a medvěd, co mají v oddělení hraček. Vzala jsem malé koberce na milost.
Zdědila jsem skříň po Borkovi. Z plakátů zůstala jen ruka. Taky by stačila chvíle na odstranění. Ale spíš než že ji odlepím, dokreslím jí nákupní tašku nebo kabelku. Pokoje, které jsou příliš dokonalé mě trochu děsí. Potřebuju mít v pokoji něco osobního. Obraz, grafiku, záznamy růstu, vzkazy na skříni, fotku přilepenou washi páskou, která se tam vůbec nehodí, ale vždycky , když se na ní podívám, je mi hezky.
Borek mě v létě dorostl. Jen má o pár kilo méně než já.